Vyšroubované vášně. Hesla. Promyšlené strategie a přesvědčovací taktiky všeho druhu. Pravidla tak volná, že zápasy MMA vedle nich připomínají školní řád církevního gymnázia. A na druhé straně více či méně namáhavé rozhodování, komu to hodit. Volební kampani, největšímu tržišti s představami, neunikne nikdo.
V rámci barevného, někdy zábavného, jindy chytrého a často trapného boje o novou dohodu na příští čtyři roky se nicméně vyplatí sáhnout i po jiných představách – těch zhmotněných do podoby knih. Někteří lidé to tak prostě dělávají. Možná ani ne proto, že by se dozvěděli cosi bůhvíjak převratného. Stačí změna perspektivy.
Kdo je tu prase, kanec, čuník nebo čuně?
Čerství odvedenci si tak balili román Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) do zákopů první světové války – aby jim připomínala život, k němuž se spousta z nich už nikdy nevrátila. Jiné knihy vedly život skutečných ideových bomb: Satirický román George Orwella Farma zvířat létal jako diverzní náklad balónů, které přes hranice Polska, Maďarska a Československa v 50. letech minulého století posílalo Rádio Svobodná Evropa. A právě příběh prasečího převratu na venkovské farmě jako alegorie totality se zjevně nikdy nevyčerpá. Nakladatelství LEDA Orwellovo dílo z roku 1945 vydává v novém překladu Jana Kalandry pod titulem Zvířecí statek dost možná i jako příspěvek k předvolebním úvahám.
Vůdce vepřů ve fantazii malíře a ilustrátora Borise Jirků
Kdo je tu prase, kanec, čuník nebo čuně? Koho si dosadit do ovčího stáda, psí policie i rebelantského hejna slepic a kdo si své ideály hodlá odpracovat na koňský způsob – to už záleží na politických sympatiích, odolnosti a sklonech každého čtenáře. Jen stojí za to připomenout, že úchylné pravidlo „všechna zvířata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější“ pochází právě ze Zvířecího statku, a když někdo příliš často mluví o roztrhání těla, nemusí být jasné, čí tělo má na mysli.
George Orwell ty nejdůležitější politické triky včetně ohýbání pravidel i imaginárního nepřítele popsal už v roce 1945 a byla by škoda si je nepřipomenout právě teď. A nejen proto, že Zvířecí statek právě před deseti lety vstoupil do síně slávy Prométheovy ceny udělované románům libertariánské vědecké fantastiky. Nežijeme v hypotéze, ale realitě – ať už tím myslíme cokoli: hřiště pro svobodnou vůli, vládu algoritmů uvnitř i vně našich mozků, pokračování stvořitelské mytologie nebo postfaktický informační oceán, v němž splašky od čistých proudů rozezná málokdo.
Nakonec je vždycky někdo nahoře – a literární patolog moci a politických mutantů všeho druhu naznačuje, že se vyplatí tahle místa pohlídat nejen v obvyklém cyklu diktatura-revoluce-diktatura. Tak schválně: Koho pošleme k vidlím hlavního farmáře a kdo skončí v hejnu much? Pan Jones už je na odchodu a zvířata budou na chvíli – sama doma.
Text: Dalibor Demel
Foto: Pascal Debrunner na Unsplash
Obálka: LEDA
Ikona: Mužská věc