„Jsem taková žena vamp,“ prohlásila Růženka na uvítanou, když jsem se po týdnu čekání konečně ocitl v její komůrce. „No nazdar,“ pomyslel jsem si. „Ošklivá a ještě hloupá.“
Dávám si cíl: Jet po stopách zapomenutého bohéma Františka Stradala, jenž se vydával do konkrétních míst, aby tam pozoroval zvrácené choutky vesmíru a přinášel o tom děsivé svědectví.
Podíval jsem se na ni a jaksi podvědomě jsem roztáhl ruce, jako bych chtěl obejmout starou známou. Zaregistrovala ten pohyb a vyrazila ke mně. A víte co? Já ji doopravdy objal a políbil na tvář.
Když jsem byl mladý, často jsme hráli jen tak, a pak přišla doba, kdy nikdo nechtěl vytáhnout kytaru, dokud mu za to někdo nezaplatil. Ale jak říkal jeden přítel: Kdo jsem, abych hodnotil vesmír.
Poslední, čtyřicátý prášek zmizel v Magdiných ústech. Jakoby nad jejím rozhodnutím ještě někdo dohlížel: asi tři minuty před jednou hodinou jí matka oznámila, že si skočí na chvíli k Vlastě.
Moje Vietnamka dofénovala a ukázala na kolegyni. Vstal jsem. Nakrátko ostříhaná dívka se usmála a pokývla hlavou. Otočila se a mířila ke dveřím, kterých jsem si předtím vůbec nevšiml.
Jakkoli poslanci nepočítali s občanskou iniciativou, byli v tomto ohledu velice mile překvapeni. Práskání lidí navzájem vynášelo stále vyšší částky vybrané na pokutách.
Ať je to jak chce, bude lepší, když nebude. Včera se jí na zdálo, že se její život obrací k lepšímu, ale dnes tenhle pocit rozhodně nemá. Zkusila si představit, jaké to bude, až zestárne.
Vzhledem k tělesným proporcím ostatních břišních tanečnic byla nezvykle štíhlá. Pozoroval jsem ji, jak tančí, s jakou lehkostí vrtí zadečkem, až se jí rozezvonila zlatavá cinkrlátka.
Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Bez strastí by chutnal jako jalový zákusek na talířku staré dámy, která už čeká jen na smrt. Skuteční muži by na smrt čekat neměli.
