Dopoledne se Vilemína věnovala vaření na starém sporáku, který hodinu kouřil do místnosti, než se pořádně rozhořel. Pak odešli s Pavlem do lesa na dříví, když nechali chatu otevřenou, aby ji zbavili kouře ze sporáku. K večeru vyrazili na krátkou procházku po hřebenech. Byla odtud úchvatná podívaná do kraje a Vilemína zalitovala, že si nevzala svůj fotoaparát. Využila alespoň příležitosti a snažila se Pavla zasvětit do tajů jejího řemesla. Pavel se ukázal jako vděčný posluchač, takže jim čas příjemně ubíhal.

Do chaty se vrátili až když se začalo stmívat. Při petrolejové lampě si otevřeli konzervu, přikusovali chleba a zapíjeli to červeným vínem. Oběma bylo dobře. Minula jedenáctá večer a Vilemína se teprve zeptala, kde bude spát. Pavel jí nabídl dvě možnosti. Může zůstat dole na velikém prkenném letišti, zatímco on se uklidí na půdu. Nebo se mohou vyspat vedle sebe, nedořekl větu Pavel a tázavě se zahleděl na Vilemínu. Nic přeci nehrozí, zasmál se a otevřel další láhev. Vilemína se zasmála také a řekla, že si to nechá projít hlavou. Při třetí láhvi souhlasila s tím, že se vyspí vedle sebe. Pavel to přijal, alespoň jak se zdálo, s povděkem. Pak řekla, že se jí chce spát. Bylo už po půlnoci. Pavel přikývl a začal chystat přikrývky. Vilemína se odešla umýt ven k lavoru se studenou vodou. Když se vrátila, Pavel ležel přikrytý pod dekou. Místnost už chabě osvětlovala jenom jedna svíčka u postele. Vilemína vyjekla, protože ji polekal starý stativ postavený u sporáku. Než šli spát, tak tam nebyl. Dokonce na něj Pavel přimontoval fotoaparát, který nyní mířil na postel. „Mám ho normálně schovaný v posteli. Tak jsem ho postavil ke sporáku, abychom na něj nešlápli. Je to historický stativ, starý, dřevěný,“ vysvětlil Pavel. Vilemína pokrčila rameny.

Víno na ni působilo jako uspávadlo. Cítila, jak se jí klíží oči. Ulehla na záda vedle Pavla, když před tím sfoukla svíčku. Postel byla užší, než se zdálo. Cítila, jak se na několika místech dotýká Pavlova těla. Probralo jí to. Nikdy neležela vedle muže. Dotýkala se ho předloktím v místech jeho boku a zdálo se jí, že cítí holou kůži. Přeci není nahý?!?  Pavel ležel rovněž  na zádech, ruku blíže k Vilemíně měl pod hlavou, druhou podél těla. Vilemína cítila, jak se chvěje. „Nevím, jestli to byl šťastný nápad, jít spolu do postele,“ pronesla zastřeným hlasem. Pavel neodpověděl. Zdálo se jí, že se trochu přimknul. Zavrtěl se. Vilemínou najednou projel prudký záchvěv. Ucítila Pavlovy prsty ve vlasech. „Co to děláš?“ zatykala mu. Opět neodpověděl. Jeho prsty jí hladily na hlavě, zatímco druhá ruka jí opatrně přejela po neforemném břichu. Uvědomila si, že se otočil na bok a leží otočený obličejem k ní. Zatajila dech a ani se nepohnula. Chtěla se nenápadně odsunout, ale nevěděla jak. Rukou u Pavlova těla hledala oporu a její prsty se dotkly něčeho tvrdého. Nevěděla, co to je. Bylo to teplé a při dotyku to sebou cuklo. Vyjekla ve chvíli, když jí to došlo. Chtěla vstát, ale Pavel ji pevně objal levou rukou. Měl větší sílu než čekala. Na tváři cítila jeho dech vonící po vypitém víně. Ruka se jí vrátila k Pavlovu penisu. Aniž tušila proč to dělá, pevně ho sevřela. Pavel začal vzrušeně dýchat. Vilemína cítila horkou vlhkost v rozkroku. Zároveň jí něco pálilo v útrobách a dostala velkou žízeň. Pravou rukou si zajela do rozkroku. Na sobě měla tepláky a pánskou košili. Ruka jí vklouzla pod gumu a nahmatala mokrý klín. Hlava se jí točila, začala rychle dýchat. Nevěděla, co se to děje, když levou rukou rychle pohybovala nahoru a dolů a pravou se zároveň dráždila ve svém klínu. Začala nahlas sténat. Pavlovo objetí neochabovalo, naopak cítila, jak zarývá prsty do záhybů její kůže. Pavel se natočil tělem tak, aby měla snazší přístup k jeho penisu. Ještě nikdy ho nedržela v ruce. Pudy jí skrytě přikazovaly, co má dělat. Zrychlovala pohyby a penis se najednou jakoby vypjal a začala z něj prýštit teplá tekutina. V tu chvíli ji polilo horko, myslela, že každou chvíli omdlí, zároveň se jí chtělo čůrat a také cítila, jak se její pánev vzpíná vstříc vlastní ruce. Slyšela, jak křičí a uvědomila si, že sebou zmítá do stran. V hlavě jí pulsovala krev a připadalo jí, že se tlakem každou chvíli rozletí. Pavel se prudce otočil na břicho, vymanil penis z jejího pevného sevření a tvář zabořil do polštáře. Prudce oddychoval. To už se Vilemíně začalo vracet vědomí. Vyndala ruku zpod gumy u tepláků a uvědomila si, že je má obě mokré. Dala si je k obličeji jako by se na ně chtěla podívat a  ucítila podivnou vůni. Prudce vstala z postele a vypotácela se ven. V plechovém škopku byla stále ještě voda. Strhla ze sebe košili a začal na sebe stříkat studenou vodu. Když se zvedla od škopku, uviděla ve dveřích chalupy Pavla. Měsíc, dva dny po úplňku na jasné obloze zřetelně osvětloval Pavlovo nahé tělo. Penis už neměl ztopořený, ale byl dosud značně veliký. Vilemína byla překvapena jeho velikostí a aniž si uvědomila co dělá, poklekla před Pavlem. Opatrně se k ní sehnul a zvedal ji ze země. Na okamžik se dostal penis blízko její tváře a ona ucítila opět tu podivnou vůni. To už ji Pavel odváděl zpět do chaty. Usedli na okraj postele. „Co se to stalo?“ promluvila konečně Vilemína. „Milovali jsme se,“ konstatoval suše Pavel. Vilemína se v duchu ptala, proč k tomu došlo. Pavel jí podával sklenici vína. Zhluboka se napila. Nechtěla tomu věřit. Ona, stará pana, se milovala s mužem. I když ne úplně. Necítila jeho penis ve svém klíně, ale v duchu se ubezpečovala o tom, že to lze chápat jako plnohodnotné  milování. To kdyby už k ničemu jinému nedošlo. Pavel dopil víno a znovu ulehl pod deku.  Natáhl ruku a dotkl se Vilemíny. Byl to pro ni příkaz, aby odložila sklenku a lehla si také. Najednou si uvědomila, že nemá košili. Byla do půli těla nahá. Zastyděla se, a přesto, že byla tma, přetáhla přes sebe deku. To už znovu ucítila Pavlovu ruku. Tentokrát jí stáhl tepláky. Leželi vedle sebe nazí. Přiblížil se k ní. Začal jí líbat, hladit, jeho dech se stále zrychloval. Vilemíně se začínaly znovu dostavovat pocity v podbřišku jako při prvních dotycích. Pavel strhl z Vilemíny peřinu a sedl si na ni. Ucítila jeho tvrdý penis na břiše. Pavel jí začal prsty pravé ruky zezadu dráždit v klíně, zatímco levá ruka nahmatala měkký a rozpláclý prs. Začal mnout bradavku a ani si neuvědomoval, že má kolem ní pevné ochlupení. Vilemína se začínala dostávat do extáze. Skutečný svět odplouval kamsi do neznáma a ona konečně ucítila, jak do jejího nitra opakovaně proniká pevný a teplý úd. Vykřikla. Bolelo ji to a zároveň cítila nezvladatelnou rozkoš. Nedalo se tomu zabránit, ale křičela na celé kolo. Pavel se v jednu chvíli neopatrně rukou přiblížil jejím ústům a ona ho kousla. Vzrušovalo ji to. Cítila, jak jejím tělem střídavě probíhají horké proudy, jako by do ní vjížděl blesk. Skoro by přísahala, že ty záblesky i vidí. Tentokrát se skutečně milovali. Obratnými pohyby ji nutil změnit několikrát polohu, takže Vilemína se domnívala, že jde pouze o jeden z jejích snů o neukojitelné vášni. Skončilo to, až když na zádech ucítila Pavlovo semeno. Přála si, aby ho uvolnil do ní, chtěla si ho nechat a proto vykřikla skoro zuřivě, když zjistila, že to tak není. 

Probudila se pozdě ráno, vlastně až dopoledne. Pavel vedle ní nebyl. Uvědomila si, že je stále ještě nahá. Cítila, že leží na něčem vlhkém. Byla to krev.  Rychle vstala a oblékla si tepláky. Strhla prostěradlo a hodila ho do kýble v koutě místnosti s tím, že ho potom vypere. Její košile byla přehozena přes stativ stojící u sporáku. Bůhví, jak se tam dostala. Vzala si ji na sebe. Když si zapínala knoflíky, všimla si, že fotoaparát připevněný na stojanu má blesk. Vzpomněla si na noční blesky, o kterých si myslela, že se jí zdají. Nezdály! Byla to skutečnost. Otevřela fotoaparát, ale film tam nebyl. Uvažovala. Buď si namlouvá něco, co není pravda, nebo je Pavel v noci fotil. Podívala se přes objektiv, ale ten mířil k nohám postele. Pak jí došlo, že s ním před chvílí pohnula. Když se objevil ve dveřích Pavel, zastihl ji, jak jí srší z očí blesky. „Kde je film?“ snažila se do mírného tónu Vilemína. Pavel se nechápavě podíval: „Už žádný nemám. Vše jsme vyfotili včera na hřebenech.“ Vilemína stála uprostřed místnosti s rukama v bok. Horečně v duchu počítala snímky. Pak se trochu zklidnila. Pavel udělal směrem k ní dva kroky, ale něco ve Vilemínině výrazu ho přimělo, aby nepokračoval. „Běž na chvíli ven, chci se převléknout,“ řekla najednou zcela klidně Vilemína. Pavel poslechl. Bylo po poledni, vlak odjížděl za hodinu. Sbalili věci a vydali se na náraží. Ani nejedli. Vilemína neměla hlad a Pavel se to neodvážil navrhnout. Když seděli ve vlaku na zpáteční cestě, Pavel se otázal, zda by nemohli víkend zopakovat. Odpovědi se nedočkal. Jenom pátravého pohledu Vilemíniných očí.

Víkend si už nikdy nezopakovali. Vilemína na to sice byla podvědomě připravená, ale přesto ji překvapilo, když hleděla na svou nehezkou tvář na obálce časopisu. Netřeba dodávat, že šlo o časopis zabalený ve fólii, s obsahem, řečeno slovníkem prudérního čtenáře, vulgárním. Neměla sílu si ho koupit. Do práce jela ten den jako ve snách. Šla rovnou za Pavlem. Nebyl u sebe. Odjel na dovolenou. Vzal si ji náhle. Ten časopis už koloval po vydavatelství. Vyrvala ho plna zuřivosti grafikovi, když si ho prohlížel, zapomínaje na opatrnost. Vysloužil si za to facku, po které si před ní uplivl. V tom časopise bylo všechno. Pavel nebyl žádný amatér, jak ze sebe dělal. Z jeho těla nebylo možno vyčíst téměř nic, nebylo mu ani vidět do tváře. Za to na jejím těle, které příroda obdařila mnohými nectnostmi, byl patrný každý detail. Prohlížela si to svinstvo a uvědomila si, že blesk, který viděla přimontovaný na fotoaparátu, byl skutečně výkonný. Také se jí vybavilo, že za postelí byly sněhobílé závěsy, takže odrážely zpětně světlo a záběry neměly tmavá místa, jak by se dalo čekat. Pak v duchu pátrala po vlastnostech objektivu, které se jí zvolna také vybavovaly. Když došla k poslední fotografii, na které byla zvěčněna v okamžiku, kdy prožívala vrcholné štěstí, došlo jí, že měl Pavel v kapse bundy super citlivé filmy. Zahlédla jejich krabičku jen koutkem oka, vlastně normálně by si jich ani nevšimla, ale v podvědomí zůstal uložený detail vrchu krabičky. Občas je používala při extrémně tmavém prostředí. Položila časopis na stůl a odešla. Její spolupracovníci přemýšleli, zda to udělala z touhy po penězích nebo proto, aby se konečně dostala k souloži. Žádná jiná možnost je nenapadla ani ve chvíli, kdy se dozvěděli, že Vilemínu našla sousedka druhý den ráno ve vaně plné červené vody.

Konec

Předcházelo

Text: Jiří Roth
Ikona: Mužská věc
Foto: Wikimedia Commons/Rembrandt, volné dílo