Když se dívám na film pro pamětníky, vnímám ho v duchu tradovaného rčení: Člověk vnímá svět jako něco, co vzniklo jeho narozením, čili k tomu mám stejný vztah jako k dinosaurům nebo třicetileté válce.
Máte odvahu pustit se duševního bludiště tak temného, rozervaného a znovu horečně složeného, že popis jakékoli války vedle něj vypadá málem jako romantická bajka?
Zjistil jsem, že snesu dost a vnitřně ztvrdl. Na nikoho jsem nespoléhal, protože když ti lidi umírali na ulici, jiní chodili kolem a bylo jim to jedno.
Když jsem sledoval tu ochotu prostých lidí k vlastní porobě, přemýšlel jsem nad hranicemi, kam až by obě strany – ta vládnoucí a ta ovládaná – byly ochotny a schopny zajít.
Zakuklenec na monitoru se obezřetně rozhlížel po bankovní hale. V okamžiku, kdy se zdálo, že je tam nejmíň lidí, rozhodně nakráčel k jedné z pokladních přepážek.
