„Vy taky chodíte taky k panu docentovi? On je prostě úžasný...“ vzdychne doktorka. „A navíc, holčičko, kromě toho, že je to krásný muž, je to jeden z nejlepších zubařů v Praze..." obrací se ke Kačence...
Na procházky chodí Hubert (nepochopitelně nazývaný Mušelínek, Prdelínek či Pusinečka) čtyřikrát denně a od loňského března, kdy je švagr na home office, i víckrát.
Je s velkým podivem, že co se příkladného prožití adventu týče, nenechám se inspirovat svým manželem. Ten si adventní dny a celé vánoční svátky umí užít vždy dokonale.
Vzrušením a rychlostí se mi chvěje celé tělo. Taktak se držím na nohách. Nemůžu to už vydržet a propadám v hysterický smích. Los! Na zadku! Na sněhu! Kopcem dolů! Zapomínám na důvod i nevyhnutelný konec své cesty.
Sypou se na mě, zaplavují mě, prostupují. Cítím stav blízký požehnání, ale není to kvůli nim. Zní americky. Já ale s doširoka otevřenýma očima bázlivě vstupuji do tvého intimního světa.
Novinářka a psycholožka Barbora Vajsejtlová se ve své novele Bokovka pustila do literární analýzy nesmírně zábavné činnosti často končící průserem. Tak uvidíme.
Po všech zkušenostech, více či méně bolavých, jsem dospěla k závěru, že nemusím toho druhého nutně přestat mít ráda, ale zkrátka zjistím, že to máme jinak.
