Byť už je po Vánocích, nedá mi to, abych se nevrátila k tématu advent a vzpomínce na to, jak tento předvánoční čas již tradičně probíhal u nás doma.
Od doby, co jsem už více než 20 let účastníkem pracovního procesu, si každoročně slibuji, že si období před Vánoci doopravdy užiju. Že se nechám inspirovat všemi těmi báječnými radami v dámských časopisech a: nebudu od nevidím do nevidím pracovat, budu se soustředit především na sebe, pak na rodinu, dále na zvědomělé a všímavé prožití předvánoční atmosféry, dojdu si ke kadeřnici, na kosmetiku a na masáž, dárky promyslím a nakoupím včas, cukroví si nechám upéct, na úklid si zjednám a ve zbylém čase si budu číst duchovně hodnotné texty, meditovat a rozjímat nad smyslem bytí.
K tomuto ideálu jsem se zatím ani nepřiblížila. Každý rok probíhá můj advent zcela identicky: v prosinci pracuji jako blázen, nemám čas se v podstatě ani nadechnout, domů přicházím v pozdních večerních hodinách buď z kanceláře nebo z nějakého večírku, o kterém nakonec usoudím, že kdybych tam nešla, vůbec nic by se nestalo. Tudíž jsem permanentně nevyspalá a většinu času vypadám jako zombie. O víkendech neochotně a ve stresu peču cukroví, protože se to prostě musí a správná hospodyňka by si cukroví od nikoho cizího nekoupila.
Mezi pečením zběsile uklízím, protože tahleta správná hospodyňka taky není žádná líná šmudla a nenechá si přece doma uklízet nějakou jinou sedřenou chuděrou. 20. prosince s hrůzou zjišťuji, že nejen, že nemám koupený ani jeden dárek, ale dokonce jsem se nad nimi ještě nestihla ani ZAMYSLET. Na manžela, dítě i psa neustále nervózně zvyšuji hlas a při představě klidného rozjímání či meditace se usmívám asi tak vlídně jako Joker. Štědrý den pak přežiji jen díky zásobě champagne, kterou tradičně dodá moje sestra. Sice mi nepomůže ani se salátem ani s řízky, ale pečlivě mi dopľňuje skleničku a tím pádem já zvládnu vařit a chystat potřebné v milosrdném šampaňském oparu.
Je ovšem s velkým podivem, že co se příkladného prožití adventu týče, nenechám se inspirovat svým manželem. Ten si adventní dny a celé vánoční svátky umí užít vždy dokonale.
Tak zaprvé, jako zaměstnanec si naordinuje od poloviny prosince dovolenou. Samozřejmě proto, aby si odpočinul po celoročním zápřahu a mohl se plně soustředit na Vánoce. Celé dny pak vstává pozdě, rozvážně se toulá po bytě od ničeho k ničemu, dívá se na pohádky, povídá si se psem, telefonuje s rodinou, setkává se s kamarády, chodí na golf a rozdává dobrou náladu na všechny strany.
S velkým nadšením a elánem se první adventní víkend pravidelně vrhá do skříně, kde jsou uložené krabice s vánočními ozdobami. Všechna okna v bytě ověsí absolutně nevkusnými žárovičkami a blikavkami. Parapety a poličky obloží trpajzlíčky, soby, andílky, chanukovými svícny, zlatými prasátky a zvonečky. Ta okna jsou samozřejmě zásadně ŠPINAVÁ a poličky brutálně zaprášené. To mu ale vůbec nevadí. Velmi upřímně se naopak každoročně podivuje, proč to vadí mně a proč při pohledu na tu úžasnou výzdobu dostávám hysterický záchvat, bez smilování smetám jelínky a trpajzlíčky z parapetů a vrhám se na ně s hadrem.
Pokud se v časové tísni pokusím obejít mantru přikazující napéct alespoň 7 druhů cukroví tím, že jej za nekřesťanské peníze koupím od nějakého slavného šéfkuchaře, nahlédne do inkriminované krabice, nakrčí nos, dlouze vybírá, štítivě uchopí do ruky rohlíček nebo linecké, se sebezapřením jej spolkne a prohlásí: „No, není to ono, viď? Domácí je domácí. Ale jestli se ti do toho letos nechce, tak se na to vykašli, vystačíme s tímhle. Nebo můžu říct mámě…“
Počátkem prosince se ujme kruciálního úkolu a obstará stromek. Naštěstí už alespoň pochopil, že olysalá borovice nebo vypelichaný smrček ve výprodeji mi přes práh nesmí. Zamrmlá tedy něco o vyhozených penězích a jedli pak zásadně pořizuje u svého dobrého kamaráda zahradníka, který stromky řeže koncem listopadu. Od 1. prosince nám vskutku nádherná jedle dekoruje balkon. V momentě, kdy ji před štědrým dnem přemístíme do přetopeného bytu, upustí všechny své předražené jehličky na koberec a od smrčku z výprodeje se vizuálně nijak neliší. Marně M každoročně nabádám, aby se na stromek od kámoše vykašlal a dojel nakoupit čerstvě uříznutý. Jenže proč, když je to tak báječný rituál – dojít stromek pečlivě několikrát omrknout, pokaždé si u toho dát jeden dva gročky, pokecat se sousedy a… užít si adventní náladu!
Každoročně se rovněž zamýšlím nad tím, jak to, že si můj muž vůbec neklade otázku, kde se na Štědrý večer vezmou všechny ty dárky pod stromečkem? Nikdy se nad tím ani nepozastaví, ale se všemi ostatními se z dárků upřímně raduje a především přijímá dojaté díky od celé rodiny za to, jak krásné a originální dárky JSME jim POŘÍDILI.
Letos M svůj advent dovedl k dokonalosti. Coby zapálený golfista se před svátky objednal na tzv. fitting holí. Směla jsem jej na tuto událost doprovázet a nečekaně jsem si ji užila. Prodejce pečlivě projel a otestoval Milošův, pravda již asi 10 let starý, golfový set. Následně odsledoval M hru dlouhou i krátkou holí na simulátoru, vše proměřil, okomentoval, prokonzultoval, zanesl do počítače a v rámci výsledné analýzy doporučil M zbrusu novou, kompletní sadu na míru upravených holí, jejichž pořizovací cena odpovídala ceně mírně ojetého luxusního vozu. V duchu jsem se pousmála a uklidnila se tím, že jedna dvě nové hole mu jistě budou stačit a zbytek si dokoupí postupně. Jaké bylo moje překvapení, když manžel s ledovým klidem požádal, aby mu pán kompletní set nových holí závazně objednal, a ano, fakturu uhradíme obratem.
„A můžeš mi říct, z čeho ji uhradíme? Jako že ty nové podlahy, na které šetříme několik let, nebudou a pořídili jsme ti místo nich hole?!?!“ syčela jsem zcela nevánočně.
„Buď úplně klidná, podlahy budou, na hole jsem si samozřejmě ušetřil bokem! Nemůžu se jich dočkat. Letos mám ty nejkrásnější Vánoce!“ pravil M a radostně odkráčel k pokladně.
Ač je již dlouho po Vánocích, dosud jsem se zcela nevzpamatovala z faktu, že jsem mohla najít pod stromečkem kabelku Prada nebo karton šampaňského v excelentním ročníku. Bolestnou realitou je, že během několika málo dnů naši domácnost ozdobí tailor made hybridní hůl Callaway Big Bertha a spol. Nevím, podle čeho dostala Velká Berta svoje jméno, ale úplnou náhodou jsem před pár dny četla příběh o americké ženě jménem Berta, které svému manželovi po letech útrap prostě ufikla penis. Já celoživotně miluju znamení všeho druhu a zdá se mi, že tohle by mohlo být jedno z nich?
Text: Klára V.
Foto: Marc Szeglat na Unsplash