Kamarádka nedávno na sociálních sítích hrdě představila svoji zbrusu novou řasenku s provokativním názvem Better Than Sex. Nechala se na ni nalákat sympatickým prodavačem, který ji asi (vzhledem ke své orientaci) sám nadšeně již nějaký čas používal a mohl tudíž vřele doporučit. Taková banalita, pomyslela jsem si. Přitom mě v duchu napadlo, co kdyby tomu tak opravdu bylo. Zda by mě zaujala představa, že mé potěšení z řasenky předčí zkušenost z povedeného milostného aktu. Úplná blbost, vyhodnotila jsem. Asi bych ani takovou nechtěla.

Nicméně věřím, že se dobře prodává. A věřím, že to může někdo mít i jinak. Vzpomněla jsem si na mladou a hezkou kolegyni z bývalé práce, která milovala nakupování a drahé dárky od přítele a netajila se ani tím, že je to pro ni víc než chvíle jejich společné intimity. To mě přivedlo k úvaze, jaké věci člověk mezi sebou běžně srovnává a jakou jim přičítá hodnotu?

Všichni musíme mít nutně nějaký pomyslný žebříček toho, co je pro nás důležité, nebo ne? Na prvních třech místech budou věci (hodnoty), pro které jsme asi ochotni leccos podstoupit, leccos obětovat. Může to být nějaká ambice, pracovní například, nebo naopak něco univerzálnějšího – jako potřeba být přijímán svým okolím. Každopádně na špičce budou bez pochyb tři absolutní pecky, přes které vlak nejede. Řasenka asi nebude téma, ale náš hodnotový systém už tak banální nudu neslibuje. Zvlášť když se ty systémy mají navzájem potkat, porozumět si, respektovat se, žít vedle sebe – a to šťastně až do smrti, nebo alespoň v dlouhodobé v harmonii. Čtenář jistě tuší, na co narážím.

Po každém vztahovém kotrmelci jsem se vždycky pokoušela přijít na to, v čem byl zakopaný pes. Proč něco, co na začátku „funguje“ tak bezproblémově a samo sebou, začne časem nevyhnutelně drhnout. Změnila jsem se já, partner, oba? Něco nám na začátku nedošlo? Nejen u hollywoodských hvězd se často v právní terminologii jako důvod rozchodu uvádí tzv. „irreconcilable differences“. Nevím, jak je to nejlépe přeložit, ale vždy mi to připadalo jako neuvěřitelná haluz. Takoví lidé by se přece ani nepotkali, nezamilovali, nezplodili spolu děti a podobně. Ale, co když je to jinak? Co když se opravdu po té životní cestě každý nějak měníme, a někdo holt s někým postupně srůstá, a někdo jiný s někým jiným se zcela jistě postupně vzdaluje a vzdaluje.

Po všech zkušenostech, více či méně bolavých, jsem dospěla k závěru, že nemusím toho druhého nutně přestat mít ráda, ale zkrátka zjistím, že to máme jinak – máme jiné favority na našem osobním žebříčku. Jiné věci pro nás začnou být důležité, jinými záležitostmi se chceme zaobírat, trávit jimi svůj čas, přemýšlet o nich. Zkrátka zjistíme, že on radši holky, já zase vdolky. Není to nutně něčí chyba. Ale vzdaluje nás to. Ovlivňuje to naši komunikaci, náš každoden.

Perfektní „match“ asi neexistuje a nemusí ty naše „best of“ být jak přes kopírák, ale měli bychom si udržet dostatečně silnou základnu věcí, na kterých se shodneme, které si bez rozdílu pokaždé užijeme spolu a rádi. Takové „stmelovače“. A když třeba jedny zaniknou, vytvořit si nové. Nemůžeme aktuálně cestovat, což oba milujeme, tak začneme společně běhat nebo si předčítat pod lampou, nebo třeba studovat šumivá vína…

Seznamky hojně využívají různých parametrů, aby propojily jednotku „ona“ a jednotku „on“ v ideální svazek, který vykazuje stejné zájmy a názory na věc. Proč ale ani tohle není žádnou zárukou úspěchu?

Protože existuje ještě faktor X!!

Něco mezi nebem a zemí, co způsobuje ten typ přitažlivosti, kterou jen tak něco neohrozí. Žene nás do náruče toho, kdo je pro nás podle všech racionálních parametrů úplně nevhodný, ale on nám zkrátka voní a každý pohled do očí nám způsobuje srdeční zástavu. A pak je tady faktor času a vlivy okolí, které působí sice na obě jednotky, ale na každou zvlášť a jiným způsobem. Každý si tak do nového vztahu vlečeme baťoh plný předchozích zklamání, frustrací, nedokončených kruhů, a z nich pramenících nejistot, obav a očekávání. Je to jako s tou řasenkou. Dvacet let zkoušíme různé druhy a stejně pokaždé zjistíme, že to stále ještě není ono.

Ale zpět k těm drahým polovičkám… Možná nic nezkazíme, když se u nového objevu v rámci oťukávání a posuzování faktoru X začneme včas ptát i na to, co je pro něho/pro ni dlouhodobě i aktuálně úplně nejvýš na žebříčku „lepší než sex“.

Text: Anna D.

Foto: Alvin Mahmudov na Unsplash