Přítomný okamžik se dá přirovnat svou délkou ke slovu TEĎ. Když si to slovo budete opakovat třeba minutu, dojde vám, jak krátká je ve skutečnosti ta přítomnost.
Nevím, proč mi někdo cizí musí pomoci rozklíčovat, že každý krok, každý pohyb, každá činnost, každá vteřina prožitá tady u té donedávna opuštěné chalupy, ve mně vyvolává pocit spokojenosti.
Do prdele. Tak je to tady. Díval jsem se z postele střešním oknem na oblohu, kdysi tam bývaly hvězdy. Teď jsem přes zaprášené žaluzie viděl akorát mraky, i když hvězdy se pochopitelně nikam neztratily, akorát se na ně díval někdo jinej někde jinde.
