Zíral jsem na ni se šourkem svrasklým trémou s zklamáním, pocity viny, stupidity a nespravedlnosti k ženě, která dodržela všechna pravidla a stejně to nestačilo.
Zatímco kávovar pěnil další šálek s příchutí vanilky a vzduchem pronikala vůně siláže, olízl ženě rty a bradu, takhle přede všemi. A pak si znovu klekl a doopravdy se do toho pustil.
Odlétl nahoru nad řeku a díval se na sebe z ptačího těla. Lodě, horda cizinců, určených ke strachu nebo zabití, opodál nahá žena, pořád s kusem masa v ruce a puse, tohle se děje jemu?
„Jsem rád, že jsem vás našel,“ pronesl spíš k sobě než k čekajícímu hloučku, „uděláte všechno, co budu chtít“. Slovům nikdo nerozuměl, ale na tom nezáleželo. Kromě několika dětí se nikdo nezasmál.
Stál tam polonahý, jeho žena kompletně naostro a čekali, jestli odněkud přiletí oštěp nebo sekyra. Nebo si s nimi pohrají na cizokrajný způsob, výstřední a krajně bolestivý.
Čím je malá potřeba do umyvadla pro muže tak lákavá? Na prvním místě je pohodlnost. Rozepnutí zipu u kalhot a vykonání potřeby je otázkou velice krátké doby bez hrozby znečištění okolí.
Zavolala kolem poledne. „Haló?“ ohlásil jsem se. Mlčela. Už vystřízlivěla a nejspíš zažívala trapný pocit známý všem opilcům a hysterkám při vzpomínkách na předchozí záchvaty upřímnosti.
„Tak jsou tady,“ řekla a pevně mu stiskla ruku. „Jo,“ vydechl s pohledem na rostoucí figury v nízkých loďkách. Už rozeznával tváře mužů a žen, snědší a užší než jeho.
„A kdy a kde by ten konkurs byl?“ chtěla vědět Petra, která si navzdory své divoké minulosti nějak nechtěla uvědomit, že mluví s vyfetlem poháněným jediným záměrem.
