Čím je malá potřeba do umyvadla pro muže tak lákavá? Na prvním místě je pohodlnost. Rozepnutí zipu u kalhot a vykonání potřeby je otázkou velice krátké doby bez hrozby znečištění okolí.
Zavolala kolem poledne. „Haló?“ ohlásil jsem se. Mlčela. Už vystřízlivěla a nejspíš zažívala trapný pocit známý všem opilcům a hysterkám při vzpomínkách na předchozí záchvaty upřímnosti.
„Tak jsou tady,“ řekla a pevně mu stiskla ruku. „Jo,“ vydechl s pohledem na rostoucí figury v nízkých loďkách. Už rozeznával tváře mužů a žen, snědší a užší než jeho.
„A kdy a kde by ten konkurs byl?“ chtěla vědět Petra, která si navzdory své divoké minulosti nějak nechtěla uvědomit, že mluví s vyfetlem poháněným jediným záměrem.
„Tady to teda žije,“ řekla. Proplétali jsme se k baru mozaikou pachů. Nebylo těžké je přečíst i pod parfémy, většinou šlo o základní pudy. Hudba byla moc hlasitá a poněkud tupá.
Tady bych problém neviděl. Problém vidím v hlavách těch, kteří jim to tam hodí. Jde o blíže nespecifikovanou a nevyzpytatelnou lidskou masu, kdy hloupost většiny vykupuje utrpení menšiny.
Fotka přes celou stranu a zoufalství nad úmrtním Největšího soudruha ever. Nejdříve komouši páchali sebevraždy nad smrtí Stalina, o týden později si rvaly vlasy, že nás opustil soudruh Gottwald.
Mám pocit, že moje látky mají společné jmenovatele dva: jedním je přátelství a potom radost ze života navzdory něčemu. K tomu ve svých filmech tíhnu. Jde mi o energii, kterou obsahují.
Příběh se vzpouzel, nechtěl ze stránek knihy ven, nechtěl na jeviště. Na jevišti jsou skuteční lidé, kteří vyslovují slova, jež by měla dávat nějaký smysl. Příběh by měl mít nějaký smysl.
Život se dá užít, protože nám nic jiného nezbývá. Když nad tím budeme moc přemýšlet, tak nám to stejně nepomůže. Prostě užít si to a nebýt sám před sebou za úplného kreténa.
