Na ty hory měla jet i Dáša a taky Radka. Kolik je to let, co se viděly naposledy? Tři? Pět? Každopádně by je fakt chtěla vidět. Klidně si s sebou vezme i obě děti. Bude tam celá parta, tak se vzájemně zabaví, budou si hrát a dospělí budou mít čas si popovídat. Přes den půjdou všichni na túru a večer to pořádně rozjedou. Úplně se na těch horách viděla. Jako by už kráčela po úzkých kamenitých stezkách s výhledem na skalnaté štíty a nastavovala tvář slunečním paprskům. Protože o tom, že ten víkend bude nádherné počasí, vůbec nepochybovala. 

Jenže co s Endíkem? Už volala Ivě, která všechno organizuje, a ta jí velice jasně (a poměrně dost nepříjemně) vysvětlila, že psi tedy do hotelu rozhodně nesmějí. Za normálních okolností by ho dali na hlídání jejím rodičům (protože Markovi rodiče by samozřejmě nikdy psa v bytě nesnesli, jako kdyby jim tam mohl ten jejich bordel ještě zhoršit nebo co), jenže ti zrovna v tomhle termínu nemůžou. Představa, že by se kvůli psovi měla vzdát víkendu, na který už se stihla natěšit, jí úplně zkazila náladu.

Nakonec proč by se psem doma nemohl zůstat Marek? I když se mu to asi nebude moc líbit. Psa nikdy nechtěl a musela ho dlouho přemlouvat, aby povolil. Ale holky po pejskovi toužily a nakonec jim ho koupili za vysvědčení. Marek se poté dlouho tvářil, že se ho pes vůbec netýká a nechce s ním mít nic společného, ale pak si ho samozřejmě oblíbil. Jak se ostatně dalo čekat.

Nicméně stále opakoval, že Endík je starostí holek a že se o něj musí starat ony. Úplně si dokázala představit, jak protáhne obličej, až ho požádá, aby se psem o víkendu zůstal doma a opatřil ho.

Navíc nemají právě nejdyličtější období. Ale to je čistě Markova vina. Je pořád protivný, bezdůvodně se utrhuje a už si ani nepamatuje, kdy jí s něčím pomohl v domácnosti. A pak se ještě diví, že ona nemá náladu na sex.

Čím víc o tom přemýšlela, tím bylo jasnější, že se psem zůstane doma Marek. Má sice hory rád a na túry chodí asi ještě raději než ona, ale koneckonců je to především její parta. S většinou těch lidí ho seznámila ona, když spolu začali chodit. A kdyby neměl tak nemožné rodiče, nemuseli by to vůbec řešit. K jejím rodičům můžou dát psa skoro kdykoli, to jen tchánovci mají se vším problém a donekonečna opakují ten nesmysl, že by jim Endík poškrábal novou podlahu. No ano, je pravda, že jejich vlastní plovoučka je podrápaná dost, ale to je detail, který snad nikdo normální neřeší. Podlaha má sloužit k tomu, aby se používala, ne?!

Teď už jde jen o to, jak mu to říct, aby z toho nebyla moc velká scéna. Ale, sakra, snad má taky právo strávit víkend podle svého. Po všech těch dnech, kdy pracuje, stará se o děti a ještě kmitá v domácnosti. Zkrátka pojede na víkend s partou na hory a psa pohlídá Marek.

„Chtěla bych s tebou něco probrat. Vím, že se ti to nebude líbit, ale chci jet příští víkend na hory s Dášou, Radkou a tak. Vezmu s sebou holky, ale psi do hotelu nesmí, takže…“

Schválně se odmlčela, aby mu dala čas to strávit.

„Takže mám Endíka celej víkend opatrovat já, že jo?“

„To bys byl hodnej!“

Poměrně manipulativní výrok, nicméně účel světí prostředky.

„Víš, že jsem psa nikdy nechtěl.“

„To je sice možný, ale už ho máme, takže tyhle řeči jsou bezpředmětný. A nezlob se na mě, ale snad po tobě nechci tak moc, když si chci jednou za čas orazit se svýma kamarádkama.“

„Zatímco já si odpočinout nepotřebuju, co?“

„Nebuď trapnej! To nikdo netvrdil. Ale řekla bych, že nám dost prospěje, když si taky od sebe vzájemně odpočineme. Nemyslíš?“

„Odpočineme?“ opakoval zamyšleně a pak naprosto nečekaně řekl: „Tak teda jo.“

Samotnou ji překvapilo, jak hladce to prošlo. Po třinácti letech vztahu už prostě moc prostoru na romantiku nezbývá. Věděla sice, že pocit vítězství je v tomto případě silně nevhodný, ale nemohla si pomoci.

Někdy je to prostě kdo s koho.

***
Už nedokázal přesně určit, kdy se to mezi nimi s Soňou pokazilo. Asi nešlo o jeden konkrétní okamžik, ale změna nastala plíživě. Jako když na jaře odtává sníh a jednoho dne člověk s úžasem zjistí, že už je všechno kolem zelené.

Nejdřív to začalo váznout v posteli. Ne, že by ho Soňa přestala přitahovat – to přišlo až později. Sice jí po těhotenstvích zůstalo pár kilo nahoře, ale ta mu nikdy nevadilo. Mnohem hůř se smiřoval s tím, že Soňa ke každému sexu přistupovovala, jako kdyby jí žádal o dárcovství ledviny a ona mu prokazovala obrovskou milost. To, že se přitom tvářila, jako kdyby přemýšlela o třídních schůzkách a slevových akcích v supermarketu, ani není potřeba zdůrazňovat. Nejdřív se snažil, ale postupem času ho to omrzelo. Masturbace byla jednodušší. A rychlejší.

Podobně jako jejich milostný život se na nezbytné minimum scvrkla i jejich komunikace. Pozvolna zmizela téměř všechna témata mimo každodenní provoz… a koneckonců i důvody, proč o nich mluvit.

Zhruba v té době si začal s Michaelou z práce. I přesto, že byla svobodná, jejich schůzky byly poměrně řídké, protože nechtěl riskovat, že se jejich románek provalí. Čas od času pokračoval z práce do Michaelina bytu, ale poté se vždycky spořádaně (a v čase, který bylo možné odůvodnit výjimečnými pracovními resty) vracel domů k Soně.

Čím dál tím častěji ho ale napadalo, jaké by to asi bylo, kdyby pro sebe s Michaelou měli celou noc. Nemuseli nikam spěchat a třeba se vedle ní mohl i probudit, nebo s ní posnídat. Možná by zjistil, že mezi nimi kromě sexu není vůbec nic. Nebo by ho ten zážitek naopak postrčil k tomu, aby své manželství přehodnotil. Nicméně to se nikdy nedozví, protože svou noční nepřítomnost by Soně v žádném případě nevysvětlil. Na služební cestě v životě nebyl a víkendové akce absolvovali výhradně v rodinném duchu.

Navíc od té doby, co přes jeho protesty pořídila Soňa holkám psa, se veškeré jejich aktivity řídily tím, jestli si Endíka můžou vzít s sebou. Jako kdyby měli další dítě, které ale nikdy nevyroste a budou se mu muset podřizovat už napořád.

Pak za ním jednou večer Soňa sama přišla: „Chtěla bych s tebou něco probrat. Vím, že se ti to nebude líbit…“

Ale to se spletla.

Někdy je to prostě kdo s koho.

Text: Barbora Vajsejtlová
Foto: Nik Shuliahin on Unsplash
Ikona: Mužská věc