Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

 

 

Světoběžnice Světlana

Podniky tohoto druhu mají svou nezaměnitelnou atmosféru. Člověk se tam může setkat s ledacčíms, ale rozhodně tam nečeká – a ani nenachází – společnost, kde se vedou zanícené diskuze na jakékoli téma. 

Sem do tohoto klubu jsem dorazil na jistotu. Totiž se jménem dívky, kterou mám prý určitě vyhledat a koupit si její služby. Je prý úžasná a nepřekonatelná. A tak jsem po vstupu zamířil rovnou k baru, kde člověk získá informace z první ruky. Na konci baru stál hlouček dívek, jedna z nich hlasitě něco vyprávěla a ostatní pozorně poslouchali, přičemž vyprávění střídavě přerušovaly buď vypísknutím nebo holčičím hihňáním nebo udiveným tyjo. Ty dívky poslouchaly nějakou přednášku či co, pro kterou neměly vůbec čas sledovat dění okolo. Nevídaný jev v tomto prostředí. Stoupl jsem si k baru a chvilku dívky pozoroval. Místní barman byl skutečný profík, stál stranou a čekal na znamení, aby se přiblížil. Sotva jsem začal jeho směrem otáčet hlavu, už stál u mě. Objednal jsem si jacka a řekl, že hledám Světlanu. Rty mu sotva znatelně cuknuly úsměvem a hlavou lehce kývl k hloučku dívek. Byl mi jasné, kdo je ta Světlana. Barman přešel k hloučku, klouby prstů ruky sevřené v pěst lehce ťukl na barovou desku a když se na něj dívky podívaly, opět lehce kývl hlavou, tentokrát mým směrem. No ovšem – z hloučku se vyloupla ona vypravěčka. Pomalu došla ke mně a celou tu její cestu jsem sledoval, jak si mě prohlíží. Postavila se přímo přede mě a čekala. Sdělil jsem jí, kdo jsem a kdo mi dal na ni tip. V očích se jí mihlo překvapení a na tváři úsměv. „Tak on ještě žije?“ použila to nejotřepanější klišé a zády ke mně pomalu kráčela ke schodišti. Když zjistila, že stále stojím u baru, otočila hlavu mým směrem: „Jdeme rovnou nahoru, ne?“ No jo, jdeme.

Její pokoj byl úsporně a moderně zařízený a překvapila mě jenom prosklenná – na tuto místnost až moc velká – lednice napěchovaná láhvemi sektu, ginu, toniku a coly. Zamířila rovnou k ní, vyndala dvě láhve, zpod stolu vyčarovala dvě úzké vysoké sklenice a namíchala nám gin s tonikem. Mimochodem skvěle ho namíchala. Světlana byla v Praze teprve pár týdnů. Přijela sem z Itálie, kam se přesunula ze Švýcarska, z destinace, která následovala po Španělsku, kam přišla z Portugalska. Svou kariéru ovšem začínala ve Finsku. Ještě jako vysokoškolačka následovala svého milého, který dostal stipendium na univerzitě v Helsinkách a velice slušný grand na řešení úkolu, jehož název nedokázala Světlana vyslovit ani dnes. Ač by se mohlo zdát, že stipendium a grand zaměstnají jejího hocha natolik, že nebude mít čas na nic jiného, trocha toho času mu přece jenom ještě zbývala – na švédskou dívku Anett, se kterou nejdřív jenom spal a později ji přivedl do jiného stavu. Hrdá Světlana práskla dveřmi společného bytu a odešla na ulici. První noc spala v motelu, který byl ale docela drahý, na druhou noc si sehnala levnější ubytovnu a musela si začít vydělávat. Šla uklízet do nočního podniku a když viděla, jaké holky tam pracují, odhodila kýbl a smeták a nastoupila po jejich boku. No a pak už to šlo samo. Světlana je milá, komunikativní a nezáludná holka, takže ji musí mít každý hned rád. Přes pracovní kolegyně získala tipy na další podniky po celé Evropě a rozhodla se je všechny vyzkoušet. Od té doby do této chvíle uběhlo deset let, Světlanu přepadla Kristova léta a ona pomalu pomýšlí na odpočinek. I když, jak mi přiznala, se jí z byznysu ještě nechce. Drtivou většinu klientely má na doporučení, přičemž si pečlivě hlídá, kdo takové doporučení může poslat dál. Jedině ten, kdo ji zaujal a u koho nabyla jistoty, že jí nepošle nikoho závadného, mohl dále předávat její jméno. Těch mužů je prý v Česku jenom několik. Během večera mi několikrát předvedla, co všechno se ve světě naučila a mezi tím i přidala nějaké historky ze zákulisí jejího života. Loučil jsem se s ní uprostřed temné noci a když mě vyprovázela ven, odměnila mě: „Klidně mě můžeš taky doporučovat.“

Text: Jiří Roth
Foto: Wikimedia commons
Ikona: MV