Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

 

Dora, ošklivá holka s velkým srdcem

Nikdy jsem se v těchto službách nesetkal s dívkou, jakou byla Dora. Poprvé jsem ji viděl v tom podniku, kam jsem chodíval, jenom když jsem byl finančně zdatný, jedné lednového noci. Prošla kolem mě, v ruce držela láhev(!) šampaňského, župan rozevlátý a hlasitě se smála. Myslel jsem, že je opilá. Ale měl jsem tu noc vedle sebe dívku značně vysokých kvalit, takže jsem se nechtěl zdržovat pozorováním někoho jiného. Bylo to, jako když zaznamenáte někoho pozoruhodného v tramvaji, ale když vystoupíte, už o něm dávno nevíte. 

Do stejného podniku jsem vyrazil znovu o čtyři měsíce později. Byl květen, venku všechno vonělo, já jsem byl mimořádně při velkých penězích, tak jsem zašel sem. Na místo, kde byly nejkrásnější a nejdražší holky. Ale vesmír byl toho dne v nějaké podivné konstelaci, takže ani po jedenácté večer jsem neviděl žádnou holku, která by stála za ty prachy, o které si dozajista řekne. A tu jsem ji uviděl. Věděl jsem, že je mi povědomá, a když se otočila zády a šla k baru s tím rozevlátým župánkem, hned se mi vybavila lednová vzpomínka. Začala mě zajímat. Pořádně jsem jí neviděl do obličeje – ani tehdy ani teď. Pokynul jsem tedy na barmana a ukázal na dívku – znamení, že mi ji má poslat ke stolu. Opravdu jsem po chvíli zaznamenal, že ke mně kráčí nějaká postava, ale právě jsem řešil něco v mobilu, takže jsem ani pořádně nezvedl hlavu. Jen jsem ucítil, jak si vedle mě někdo sedl a hlas jako protažený šmirglem pronesl oznamovací prosbu: Trochu si od tebe naleju.

Vzhledem k tomu, že jsem pil bourbon za dva a půl tisíce, půl láhve už mi kolovalo v krvi, a ta ubývající zbylá polovina mi dělala starosti, podíval jsem se na ni a – zkameněl. Z mého pohledu to muselo trvat tak rok, ale byla to asi jenom vteřina nebo dvě. Přede mnou seděla neskutečně ošklivá holka. Ale tak ošklivá, že se mi až udělalo fyzicky nevolno. V první chvíli mě napadlo, že je to nějaký barmanův fór, ale nikdo se nesmál, barman v klidu obsluhoval nějakého klienta a všichni kolem se věnovali svým zálibám. Co teď? V životě jsem už odmítl hodně holek, tady v klubech je to normální, nikdo si to nebere osobně, ale říct téhle zrůdičce, ať si jde po svých? To, co jsem řekl, vyrazilo dech i mně: A ty jsi jako kdo? Dál jsem nepokračoval, i když jsem někde hluboko uvnitř moc chtěl zahnat trapnost toho okamžiku, a taky mou aroganci. Ale nešlo to. Moje vůle zůstala uvězněna za kamennou maskou platícího burana. Ale ona se rozesmála. Vážně. Dora se smála, pak do sebe hrkla obřího panáka mého bourbonu, a znovu se rozřechtala. V tu chvíli mě přemohla a byl jsem její.

Abyste rozumněli, když kdekoli jinde zaplatíte za půl hodiny s holkou tisíc nebo patnáct stovek, tady je to minimálně dvakrát tolik. Jenomže týhle holce bych nechtěl dát ani pět stovek, kdyby mě nezaujala něčím, co ani s odstupem času nedokážu popsat. Kývl jsem, zakroutil nad sebou hlavou, popadl láhev se zbytkem zlatavého moku a ubíral se s Dorou do patra, kde jsou pokoje. Sotva se za náma zavřely dveře, Dora promluvila: Neboj, beru jenom litr za půl hodiny. Když jsem se zeptal, proč tak málo v tomhle podniku, lakonicky odvětila: Protože jsem strašlivě ošklivá, a rozchechtala se na celé kolo chraplavým smíchem. Dora se prostě narodila už jako postarší zakyslá maloměšťačka. Co jí osud ubral na vzhledu, to jí nadělil do mozkovny. Základku i gympl proplula hladce se samýma jedničkama, část vejšky zvládala levou zadní, jenomže ji to nebavilo. Chvilku pracovala pro nějakou PR agenturu v nejzadnější kanceláři, kde izolovaná od klientů připravovala tiskové zprávy. Jedním z klientů byl i tento podnik, kam ji agentura vyslala pro informace v jedenáct dopoledne, kdy je tu nejvíc mrtvo. A Dora objevila svět, po němž zřejmě tajně toužila, aniž o tom sama věděla. Prostě o týden později už v něm seděla jako jedna z prostitutek. Majitel usoudil, že čas od času se tu objeví úchylák, který by mohl mít o Doru zájem. Jeho úsudek byl správný. Dora si sama nastavila finanční hranici níže než její kolegyně, ale jak se mi pak přiznala, vynahradila si to na zvláštních cenách za neobvyklá přání klientů, takže rozhodně na tom nebyla finančně hůře než ostatní. A ještě něčím mě překvapila. To když v jednom nečekaném okamžiku prohlásila, že je tu šťatná. Nakonec šťastný jsem byl i já, když jsem Doru po více než hodině opouštěl.

Text: Jiří Roth
Foto obrazu: creative commons
Ikona: Mužská věc