Každá čtvrť má svýho podivína a naše taky. Chlápka, co všude chodí na bruslích. Nikdo neví, kde bydlí, odkud přišel ani co dělá a nikdo ho nikdy neviděl v normálních botách. Potkávám ho, jak šmajdá na zrezivělých nožích – a jednou jsem si po pár pivech konečně dodal odvahy.
„Protože když se ženou zažiješ dokonalou jízdu, už je sundat nemůžeš,“ odpověděl a propálil mě hnědýma očima, „porušil bys to kouzlo.“
„Jmenovala se Karolína, mladej. A jestli chceš zjistit, co v tobě doopravdy je, musíš najít přesně takovou.“
„Kouzlo, jo?“ zasmál jsem se, protože na tyhle řeči moc nejsem. „A kde to teda bylo?“
„Na kluzišti. Dole u Karlova mostu.“
V tu chvíli jsem věděl, že kecá. V Praze už žádnej Karlův most aspoň 300 let není. Tehdy ho koupil praotec stand-up koučinku Vít Vážan a v rámci záchrany před turistama nechal převízt na svý sídlo na Slapech. Má na něm teď svoje muzeum a jeho škola výcvikovej institut.
Takže smůla. Zatvářil jsem se kysele a chlápek nejspíš uhodl, co si myslím.
„Jmenovala se Karolína, mladej. A jestli chceš zjistit, co v tobě doopravdy je, musíš najít přesně takovou,“ rozloučil se. A pak udělal rovnou na chodníku piruetu, odrazil se ke skoku, vykroužil osmičku mezi lucernama a vybruslil přímo do nebe.
Text: Dalibor Demel
Foto: Vasilios Muselimis na Unsplash
Ikona: Mužská věc
Věnováno organizátorům i účastníkům Večírku koučů QED Group.