Jmenuji se John a dnes vám povím příběh, který se může přihodit klidně i vám. Stalo se to dva roky zpátky, přesně na Štědrý večer. Vše probíhalo klidně, měli jsme dobrou sváteční večeři, rozbalili jsme dárky, koukli na film a šli spát. Jenomže já nemohl usnout. Šel jsem proto do kuchyně vzít si prášek na spaní a jelikož už všichni spali, nechal jsem zhasnuto. Vzal jsem si jen malou baterku. Když jsem míchal prášek s vodou a sledoval přitom, jak se žlutý prach mísí s průhlednou tekutinou, zaslechl jsem zvláštní
zvuky. Vycházely z krbu, jen asi nějaká kuna, ráno jí vyženu, řekl jsem si a šel jsem si znovu lehnout. Byla skoro půlnoc a já nezamhouřil oka, tentokrát asi kvůli tomu zvuku. Bylo to jako nějaké škrábaní a k tomu sípavé vzdychání. Už jsem toho měl po krk, vzal jsem si baterku a šel do kuchyně. Zastavil jsem se a na zemi spatřil téměř nezřetelné stopy chodidel. Háček byl v tom, že tyhle stopy byly minimálně třikrát vetší než lidské. Pokračoval jsem podél stop, které mě dovedly přímo před krb. S polknutím jsem nakoukl do krbu a zasvítil jsem nahoru do komína. Nic. S výdechem a úlevou jsem vylezl z krbu a začal se oprašovat od popela.
Najednou jsem si všiml zvláštní věci, která se držela zevnitř za okraj krbu. Chvíli se nic nedělo, bylo slyšet jen sípání. Bylo to jako v hororovém filmu, když čekáte na jumpscare, který dříve nebo později přijde. Pak sípání ustalo a podivné stvoření se začalo soukat ven z krbu. První co jsem spatřil byla hlava, nemělo to oči, jen uprostřed obří chřtán, ze kterého kapala krev. Následovalo oslizlé a smrduté tělo. Jakmile se ukázaly i nohy a stvoření stálo přede mnou, uvědomil jsem si s hrůzou, že muselo měřit minimálně tři metry.
Musel jsem něco udělat. Sáhl jsem po golfové holi, která byla opřená o židli a praštil jsem tu nestvůru do žeber. Evidentně jí to nijak neuškodilo, s hnusným chrapotem se po mě vrhla. Prvnímu máchnutí pařátu jsem se vyhnul, avšak na druhý pokus zrůda neminula. Zasáhla mě do boku a praštila se mnou o zeď. Aniž bych stačil cokoliv uděl
at, chytla mě za nohu a vlekla mě ke krbu. Snažil jsem se vysmeknout, ale marně.
Když mě to nelidské stvoření táhlo okolo bedny, kde jsem měl schovanou nabitou brokovnici, neváhal jsem, hmátl po ní a střelil to do zad. S šíleným jekotem mě pustilo a zhroutilo se na zem. Rychle jsem přebil, ale než jsem stačil vystřelit podruhé, zrůda už byla opět na nohou a mrštila se mnou na vánoční stromek. Přitom povalila stolek se svíčkami. Dům začal hořet. S vypětím všech sil jsem se zvedl, dopotácel se ke kuchyňské lince, popadl kuchyňský nůž a mrštil jej po příšeře. Trefil jsem ji přímo do středu velkého krvavého chřtánu. Nestvůra se zapotácela, sesunula se k zemi, kde se rozpadla na prach. Uvědomil strašlivou pravdu.
V čase vánočním se z každého krbu stane portál do jiné dimenze, ze které vylézají tyto stvůry a pokouší se obsadit tu naši. Berte toto jako mé upřímné varováni a nepořizujte si domů krb. A pokud ho už doma
máte a je zrovna Štědrý večer, tak je mi vás líto.
Hned co jsem dohasil oheň, uslyšel jsem v krbu povědomý chrapot. Nabil jsem brokovnici.
Martin Pechanec 24.12.2022
Text: Martin Tugman Pechanec, 13 let
Tugmanova strašlivá jarní creepypasta jen pro silné povahy ZDE