Píšu tohle s nadějí, že vás varuji před tím, co mi navždy změnilo život. Bydlím v malém domě uprostřed lesa a do práce dojíždím na mopedu po mém otci, který nedávno zemřel. Bohužel se jednoho dne můj spolehlivý moped porouchal. Tak jsem musel jít pěšky. Asi si říkáte, proč jsem si nezavolal taxi – to proto, že tam kde bydlím, není žádný signál. Došel jsem do města a svezl se metrem. Metru se vyhýbám a mám z něj trochu hrůzu. Vždy, když jím jedu, představuju si jak mě tam někdo zatáhne za roh a vrazí mi nůž do krku. Ale to se nestalo a dojel jsem v pořádku do práce. Má práce, to je snad ta nejnudnější věc na světě. Celé dny jen papírování a má výplata nebývá nic moc. Dnes jsem měl v práci obzvlášť hodně práce a odcházel jsem z ní velice pozdě večer, asi tak v 11 hodin. Jel jsem zase metrem, ale tentokrát tam skoro nikdo nebyl, čímž se moje obavy z místních vrahů zdvojnásobily.

Když sem čekal na vlak, začalo se mi chtít čůrat. Rozhlédl jsem se a zahlédl sem záchody. V metru jsou nechutné, ale už jsem vážně potřeboval. Šel jsem tedy na to WC a bylo odporné. Pod jedním z pisoárů dokonce ležela mrtvá krysa, jinak tam nikdo nebyl. Postavil jsem se k nejbližší mušli, ach ta úleva, málem mi prasknul močák. Když jsem skončil a při mytí rukou se podíval do zrcadla, zamrzl jsem hrůzou. To, co tam stálo a koukalo se na mě s ledovým usměvem na tváři, bylo jako z jiného světa.

Ta věc měla minimálně 3 metry a s ohlými rameny se hrbila pod stropem. Byla vychrtlá, měla obří pusu a pár malinkých oček které na mě upírala. Měl jsem chuť utéct, ale moje nohy jakoby byly přilepené k zemi. Jen jsem se zoufale modlil, aby ta věc zmizela, ale ona tam furt bez hnutí stála a pozorovala mě. Po chvilce to ke mně natáhlo ruku a otřelo mi ji o tvář. Ta ruka byla mokrá a oslizlá. Zaječel jsem. Věc sebou cukla, odtáhla ruku a končetinu po končetině se nasoukala do kabinky. Zoufale jsem vyběhl ven ze záchodů a nastoupil do vlaku, který právě přijel. Když jsem došel domů, přemýšlel jsem o tom, co jsem viděl, ta vybledlá kůže a dlouhé ruce a odporné zuby ostré jako břitva. V tu chvíli jsem uslyšel škrábání na okno. Kouknul jsem se ven a byla tam. Ta věc stála za mím oknem a ostrým pařátem se snažila dostat dovnitř. Koukalo se to na mě. Okamžitě jsem vytáhl notebook a sepsal tohle jako varování – nikdy nepoužívejte záchody v metru!

Martin Pechanec Jr., 12 let

Text: Martin Pechanec Jr.

Foto: unsplash.com

Připravil: Dalibor Demel