„Nikdy si nemysli, že zažíváš něco výjimečnýho,“ řekl mi ten děda. Leželi jsme spolu na pokoji v nemocnici. Měl bolesti, ale držel se. „Když jsem byl mladej, taky jsem si myslel, co mám za originální život,“ pokračoval. „Leda hovno. Ať přijdeš kamkoli, už je tam tlačenice. Kde kdo měl první holku, první kocovinu, práci, první svatbu, dítě, šílenou milenku, první rozvod, depresi, prvního padáka z práce, kouty, první důchod, umělý zuby nebo první rakovinu.“ „No, a co to znamená?“ „Že všechno přežiješ. Úplně všechno.“ Než ho přikryli prostěradlem, zadíval se do kouta pokoje a zvedl ruku, jako by někoho zdravil.

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel