Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

Sofia s čichovou databankou

Gerard ter Borch (1617–1681): Galantní voják

Stála ve fialově nasvíceném otvoru dveří, pravou rukou se laškovně opírala o futro, levou ruku měla v bok a pokrčenou pravou nohu si opírala o levé koleno. Na výšku měřila dobré dva metry a hádám, že stejný ne-li větší měla obvod kolem hýždí. Velikost obřích prsou si vůbec netroufám odhadovat. Dveře od jejího pokoje byly otevřené přímo do jedné z rušných ulic amsterdamského Red Light Distriktu. Její smích přerušil mé zasnění a já jsem si uvědomil, že stojím v pozoru uprostřed širokého chodníku, takže do mě kolemjdoucí drkali a obcházeli mě, oči jsem měl vytřeštěné a bradu spadlou na prsa, takže jsem s oteřenou pusou musel vypadat jako vesnický bulík. Červené spodní prádlo jasně zářilo na její takřka černé kůži a lehounký župánek splývající přes ramena neznatelně povíval v průvanu. Naposledy jsem takové vzrušení zažil, když jsem si ve dvanácti letech půjčil od kamaráda katalog Neckerman a prohlížel si modelky na stránkách se spodním prádlem, které na sobě měly podprsenky vykrojené těsně pod bradavkami a jimž průsvitnými kalhotkami prosvítal tmavý trojúhelník klína. Fialově orámovaná černoška mi ukazováčkem naznačila, abych přišel blíž. A pak udělala to, co jsem si tajně přál, aby udělala. Chytla mě za tričko a lehkým pohybem mě jednou rukou vtáhla k sobě do kutlochu, zatímco tou druhou za námi zavírala dveře. Z té půlhodiny si toho pamatuju jenom hodně málo. Rodilá Holanďanka, jejíž kořeny sahaly do Ghany, svou práci milovala, protože, jak říkala, jí bílí muži voní. I když prý každý trochu jinak. Tvrdila, že rozezná Angličany od Irů, Němci prý voní jako voskové svíčky, Francouzi jsou cítit po tabáku a mě umístila někam na východ, do země, kde se hodně konzumuje zelí. A laskala mě a očichávala, aby si zapamatovala tu mou vůni, a už jednou provždy věděla, jak jsou cítit Češi. Zaplacený čas jsme trochu protáhli a já ji z náhlého popudu pozval na rande. Nikdy jsem nic podobného neudělal. Rozesmála se nádherným smíchem, políbila mě a poradila mi, abych si tuhle vzpomínku schoval ve své paměti. Pak otevřela dveře, jemným pohybem mě vystrčila ven a zaujala pozici, při které jsem ji spatřil poprvé.

Zaznamenal: Jiří Roth 
Obraz: Creative Commons
Ikona: Mužská věc