Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

Juanita

Objevil jsem si v jednom podniku ve španělském Figueres. Přitočila se ke mně u baru a odvedla si mě do pokoje. Byla živočišná a veselá. Z mobilu pustila španělské rytmy a tančila. Měla svůj čas, který věnovala hostům, vyměřený půl hodinou. Ptala se mě, odkud jsem a co dělám u nich ve městě. Když jsem jí řekl, že jenom projíždím, mihlo se v jejím obličeji zklamání. Prosím? Prý už dlouho neměla muže, jako jsem já. Ráda by si se mnou vyrazila jen tak a ukázala mi město. Byla na něj pyšná. Ne jen kvůli tomu, že se tam narodil Dalí, ale protože je tam krásně a má to tam ráda. Bydlela se svou matkou, o kterou se jako nejstarší z dětí starala. Maminka neměla ani ponětí, čím se její dcera živí, myslela si, že je servírka. Prý také někdy je. Tvrdila, že španělské slunce je nejkrásnější na světě. Nikdy nikde nebyla, ale tohle věděla naprosto přesně. A zase mi zatančila. Přitom si zpívala a servírovala mi s úsměvem a veselýma očima to nejcennější, co měla. A k tomu byla něžná a mazlivá. Třikrát jsem si prodloužil pobyt s ní, protože mi u ní bylo moc hezky. A pak zavolala na recepci, že pro dnešek končí a mě si tgam ještě několik hodin nechala. Loučili jsme se něžným polibkem. Sešla se mnou dolů a vyprovodila mě až ke dveřím. Naposledy mě objala a popřála mi šťastnou cestu. Šel jsem pěšky zpátky do kempu, nade mnou se klenula obloha plná hvězd a já jsem si odnášel jeden z nejkrásnějších zážitků svého života. 

Zaznamenal: Jiří Roth; Obraz: Diego Velázquez – Rokeby Venus