Tak jak se vám líbí letošní podzim? Pokud nejste zemědělci, kteří nejsou odkázaní na dotace, tak si ho bezesporu nemůžete vynachválit. To, že je teplotně abnormální, nám příroda bezesporu nějakým způsobem vrátí, ale proč sahat do svědomí přírodě. Podzim je magické období, které vzbuzuje v mladých lidech imaginaci, zatímco staří propadají depresi. Je to alegorie jejich konce života. Jenomže zatímco člověk jednoho dne zemře a už nikdy se nevrátí na tento svět, podzim tu bude každý rok. Jako mladý jsem miloval ty nádherné barvy, které se měnily každým dnem. Jako starší vnímám podzim prostřednictvím jeho vůní. Schválně, jaká vůně podle vás na podzim dominuje? Je to úplně jedno, co řeknete, protože dominantní je vůně kvasu. Ovoce, které zůstalo na větvích, jež hromadně opouští listí, se podivně scvrkává a padá k zemi, vydávajíc se všanc kvasinkám, které se s chutí pouštějí do jeho dužniny, neuvědomujíce si, že připravují živnou půdu pro semínka dužninou obrněná. Člověk dokáže této situace využít a ovoce nacpat do nádoby, kde ho ještě trochu poňahňá a nechá napospas oněm kvasinkám, které si zgustnou na cukru v ovoci obsaženém, který s chutí konzumují, a jako výsledek metabolismu vylučují alkohol. No co jste si mysleli, že alkohol je? Odpad, výkal, něco jako cibetková káva nebo ropa. 

Tímto způsobem se člověk naučil ochočit si vinou révu. Pak je tu ale druh alkoholu nazvaný tvrdý, který vzniká destilací. Na způsob destilace přišli arabové, kteří tak vyráběli voňavky. Když si vezmeme to vedro, v němž žijí, chápeme důvody proč. Destilace je nejvyšší forma umění výroby alkoholu. 

Malá vsuvka pro odpůrce chlastu: Alkohol provází člověka od doby, kdy se naučil využívat všechno, co mu příroda poskytuje. V každé době a v každém zeměpisném pásmu byl ten postup trochu odlišný, ovšem se stejným výsledkem. Češi si vyráběli medovinu. Lidé ve středomoří měli svou révu. Jihoameričtí indiáni kaktusy. To je docela zajímavý – tihle indiáni si všimli, že voda, která se dostala do úžlabí listů kaktusů (deštěm, rosou a podobně) má po určité době báječnou chuť  a navíc vyvolává dobrou náladu. Základ tequily byl tímto stanoven. Prostě každá lidská komunita velice brzy přišla na způsob, jak si vyrobit nápoj, který je vynesl do pater, kde nebyly žádné strázně a tísně všedního života. Takže ano, vy odpůrci alkoholu, fandím vám a vlastně vás i obdivuji, ale nekažte nám ostatním tu radost obyčejného bytí umocněnou lokem dobrého pití. 

Tenhle obsáhlý úvod tu píšu jedině proto, abyste věděli, že mě nezajímá jenom obsah láhve, ale i to, jak se ten obsah do té láhve dostal. A destilaci čehokoli považuju za vrchol lidského umu. Na důkaz jsem si nechal vytetovat na levé rameno smrťáka třímajícího láhev destilátu. Proč? Protože v každé láhvi lihoviny je ukryt celý seznam lidských dovedností. Třeba teď zrovna mám na stole slivovici. Někdo musel zasadit slivoně. Musel o ně několik let pečovat, než začaly rodit. Musel sklidit úrodu. Tu úrodu pak nasypal do sudů a nechal zkvasit. Kvas minimálně dvakrát vydestiloval (někdo musel ten destilační přístroj vyrobit) a potom stočil do nádoby. Nechal odvětrat. Nalahvoval. Tohle opravdu nezvládl během sobotního odpoledne. A to se bavíme jenom o slivovici. Co taková whisky, kde záleží na době zrání a v čem zraje, tedy na sudech? To někdo musí nejdřív vypěstovat správný druh dubu na výrobu sudů. Pak ty sudy vyrobit. Mezitím se starají pěstitelé o tu správnou odrůdu ječmene, sbírají rašelinu na sušení, nebo si vyrábějí dřevěné uhlí, prostě ta práce zahrnuje spoustu řemesel a na konci je sklenka lahodné whisky, která okamžitě aktivuje spící buňky ve vašem mozku a přepíná civilní mód Mr. Jekyll na sváteční Mr. Hyde.

V tomhle případě jsem strašně ukecanej, ale jenom proto, abyste si uvědomili, že dát si panáka, znamená vypít několik let lidského úsilí. 

V pátek 6. října, tedy dnes, se uskuteční akce Pálenka roku, kam jsem byl nominován jako jeden z mnoha rozhodčích. Proč? Protože pálenky miluju. Miluju všechny destiláty. A organizátor akce Jakub Gottwald mě přesvědčil, že to pořádá hlavně kvůli osvětě a šíření dobrého jména českých ovocných pálenek, ve kterých – podle mého soudu –  nemáme na světě konkurenci.    
Už loni jsem byl v porotě vínovic a meruňkovic, letos se nechám překvapit. Úmyslně jsem neuváděl preference. S Jakubem jsem se ovšem setkal už na konci srpna nad míchanými pálenkami z ovocné pálenice Radlík a nad šnapsy ze severočeské Raspenava Distillery a z palírny Agnes Bohdaneč. Asi bych měl říct, že Jakub je zakladatel a majitel internetového obchodu lihovarek.cz, v němž prodává ovocné pálenky, ale ne všechny, které mu přijdou pod ruku, ale pečlivě vybírané. Čeští palírníci si museli zvyknout na to, že je Jakub navštěvuje, vše pečlivě ochutnává a teprve když pálenka projde úspěšně testovací kolo, teprve ji nabízí na svých stránkách. Takže když jsme se sešli nad vzorky pálenek, věděl jsem, že to budou vzorky sakra dobrých pálenek. A navíc míchaných, tedy blendovaných ovocných pálenek, což je vlastně světové unikum.

Začneme těmi šnapsy, což není zrovna kategorie, kterou bych vyhledával, ale zase jsem se něčemu přiučil. Tady si dovolím ocitovat přímo Jakuba: K mixování se nově uchýlily také Raspenava Distillery a Palírna Agnes Bohdaneč, kde spatřily světlo světa likéry, kterým říkáme poctivé ovocné šnapsy. Slovo šnaps znamená poctivý nápoj bez zbytečných chemikálií. Obsahuje jen ovoce, ovocnou pálenku a případně trochu cukru. Nejsou v něm žádná aromata ani barviva. Uvnitř láhve se skutečně skrývá zralé ovoce. Na rozdíl od nekvalitních lihovin tak nabízí autentickou ovocnou chuť i vůni a druhý den nám navíc nezpůsobí bolehlav. Raspenava Distillery má zatím v nabídce Hruštičku a Vínovičku, Palírna Agnes zase Višňovo-medový likér. Další experimenty na sebe nenechají dlouho čekat.

No a pak už přišly na řadu pálenky z pálenice Radlík, která mimochodem loni vyhrála titul Palírna roku a jejich vínovice si odnesla rovněž nejvyšší ocenění bez ohledu na to, že jsem v porotě vínovic zasedal i já. A zase dávám slovo Jakubovi: První experimentální mikrošarže blendující dva druhy ovocných pálenek vznikla v Česku už před třemi lety, kdy Palírna Radlík vytvořila spolu s mou společností Lihovárek takzvanou hruškdouli, kombinující destilát z hrušky a kdoule. Odezvy byly tehdy velmi pozitivní, a tak se Palírna Radlík rozhodla po čase uvést na trh hned tři druhy mixovaných pálenek. Ty nesou jména tří elegantních dívek – Malvíny, Wilmy a Anduly –, jejichž podobu pomohla pro etikety vytvořit umělá inteligence DALL-E. Náladou mají dívky evokovat pařížské kavárny ve dvacátých letech minulého století. Jak jejich jména napovídají, jedná se o pálenky vytvořené z destilátů malin a hroznového vína, hrušky Williams s malinami a ananasu s dulou, což je slovenský název pro kdouli. V minulosti se u nás občas objevovaly mixy chuťově blízkých druhů ovoce, jako jsou jablka a hrušky či švestky a mirabelky. S takto netradičními a v některých případech exotickými kombinacemi se však můžeme v českém prostředí setkat poprvé. Na trhu se tyto tři grácie objevily v červnu a od každé z nich je k dostání asi sedm set kusů. 

A protože ochutnávka je prakticky nesdělitelná zkušenost, nezbyde vám nic jiného než si nějakou tu láhev koupit, abyste sami vyzkoušeli, jak taková blendovaná pálenka chutná. A dnes myslete na všechny dobré lidi, kteří zasedají v porotách soutěže Pálenka roku, kterou Jakub Gottwald organizuje. Brzy vám napíšu, kdo vyhrál.

Text: Jiří Roth
Foto: Jacques Gaimard pixabay.com, autor a lihovarek.cz
Ikona: Mužská věc