Spadl mi přímo pod nohy. Mravenec. Zdvihl jsem oči, ale na stropě žádný další nečíhal. Jako obvykle. Žiju v bytě s mravencem nebo s mravenci. Protože jsem vždycky potkal jen jednoho, zůstávám klidný. Jen jediný mravenec. V kuchyni, na záchodě, v předsíni i ložnici. Je to pořád stejný tvor? Asi ne, ale jak si můžu být jistý, když jsem nikdy neviděl ani dva pohromadě? Vyslali ho na průzkum? Bydlí jich za kuchyňskou linkou miliony a jednou vyrazí všichni najednou? Nevím. Osamělému mravenci ale nikdy neublížím. Když se setkáme v kuchyni, kápnu mu trochu medu – s pocitem, že hostím spřízněnou duši.

Text: Dalibor Demel

Foto: Michal Pechardo na Unsplash