Smutek, ale smířenost, kámen na pláži, moře v dálce. Plavala jsem s proudem, teď jsem na břehu. Už to je dlouho. Záchvěvy touhy po vodě, počkej, uhni, chci se dívat. Voda mi omývá nohy, budí mě, rozpomínám se na něco. Co bys chtěla být kdybys nebyla kamenem? Mořská panna, splynout, zpívat. Pro koho bys chtěla zpívat? Jen tak. Nádech, výdech, chvění, nedrží rytmus, je to moc potichu, má zastřený hlas, nádech, výdech, chvění, troubení parníku, Mercedes Sosa, musím pracovat, musím? Opakuju Por la blanda arena que lame el mar…voda mě zalévá, zaperlí, neslyšný zpěv mi plní břicho, dívám se do sebe, zpívám srdcem ven, zpěv je všude, hýbe oceánem, proudí, tvoří krajinu, můžu se vydat kam chci, zpívat jakoukoli barvu, můžu se opájet, můžu se modlit, hořet jako svíce, pozorovat v úžasu nebo plavat s rybami, MŮŽU cokoli.

Text: J.O.
Foto: Sarah Lee na Unsplash