Sedmnáctá návštěva místa nekonečných rozkoší: Šárka

Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

Ohnivá Šárka

Edward Francis Burney (1760–1848): Hudebníci ze staré školy

Na tu webovou stránku jsem se dostal náhodou. Nabízela diskrétnost pánského klubu a v obrazové galerii dvanáct dívek. Prohlížel jsem si ty fotografie a oceňoval umění fotografa, jak dokázal pomocí barevných filtrů a her stínů zvýraznit postavy protagonistek a zároveň zakrýt jejich obličej. Fotografie, pod níž bylo napsané jméno Šárka, mě zaujala tím, jak z mohutné deky červenohnědých vlasů vystupuje bílý zadeček tyčící se nad nohami zakončenými červenými lodičkami. Šárka byla na všech čtyřech s hlavou otočenou od objektivu a i přes barevné přechody bylo patrné, jak má světlou kůži. Ta fotka mě uhranula. Rozklikl jsem si ji a zjistil, že Šárka pracuje jen od středy do pátku a tento týden má poslední volný termín ve čtvrtek v deset večer. Přečetl jsem si ještě seznam sexuálních praktik, které ano a které ne. Většina jich byla ne. Klikl jsem na tlačítko objednat a objevila se platební brána. Chtěli tisíc korun. Když nepřijdu, zůstanou Šárce, když přijdu, doplatím už jen 1500 Kč za hodinu. Byla to hodina, jakou mají třeba golfoví trenéři, kdy sice platíte šedesát minut, ale dostanete jen padesát minut čistého času. Golfoví trenéři ovšem nebývají takhle drazí. Zaplatil jsem.

Udivilo mě, jak jsem se na čtvrtek těšil. Z domova jsem vyrazil o půl hodiny dřív, abych nepropásl ani jednu drahocennou minutu. Uvedená adresa byla klidná ulice řadových rodinných domků bez předzahrádky. Vchodové dveře dvou sousedících domků byly vedle sebe. Na zvonku těch levých bylo napsané Procházková/Lamač a u těch druhých jsem ztěží rozluštil obsahově omšelý název Darling club. Otevřel mi postarší příjemně vyhlížející pán v černém roláku, pod nímž se rýsovaly boule svalů. „Jdu za Šárkou.“ Ustoupil mi z cesty a do zad mi popřál hezký večer. Úzká chodba vedla do velké haly rozprostírající se přes celé přízemí domku. Okna do dvora i do ulice byla zatemněná. Proti dveřím byla stěna s krbem, kolem něhož byla instalovaná prvorepubliková knihovna s prosklennými dveřmi. Jinak byla v hale už jen křesílka a nízké stolky. Zaznamenal jsem několik tiše sedících mužů, ale v přítmí místnosti bylo těžké je rozeznat. Vedle mě se zjevil vysoký mladík, který mě usadil do jednoho z křesílek a donesl mi drink. Pět minut před desátou sešel z patra silný plešatý muž a zamířil rovnou ke vchodovým dveřím. Minutu před desátou se objevila má Šárka. 
Překvapila mě otázkou, jestli se holím. „Jako všude? To ne.“ Jejím obličejem se mihl výraz zklamání. „Sprcha nebo vana?“ otázala se. Nevěděl jsem. Zavedla mě do vany. Zatímco mě jemně umývala měkkou houbou a voňavým mýdlem, začal jsem si s ní povídat. 

Šárka byla přírodní zrzka s extrémně světlou kůží posetou miliony drobných rezatých pih. Husté zrzavé vlnité vlasy zakrývaly polovinu její postavy. Šárka byla menší, neměla skoro žádná prsa, zato měla překvapivě širokou pánev. Od dětství pro svůj vzhled dost trpěla. Se svou submisivní povahou si nabíhala na problémy, které jí připravovali krutí spolužáci. Celou základní školu byla terčem posměchu a vymanila se z toho teprve až když se s rodiči přestěhovali do jiného města a ona do prváku začala chodit mezi nové neznámé spolužáky, kteří se k ní chovali ohleduplně a přátelsky. V šestnácti se úplně změnila. Začala se chovat vyzývavě a střídala kluky jako ponožky. Aby na sebe ještě víc upozornila, jezdila po různých společenských akcích jako modelka pro bodypainting. Malovali na ní skuteční malíři i náhodně vybraní muži. S některými se pak vyspala, protože dotyky štětce na těle ji pokaždé vzrušily. Za peníze měla sex poprvé v osmnácti. Byly to snadno vydělané peníze činností, kterou milovala. Teď je už třetím rokem v tomto klubu. Vyhovuje jí, jak klub funguje a že si za tři dny v týdnu vydělá na velice slušné živobytí. Pro mě to byla asi nejdelší koupel v životě a nakonec jsem od ní odcházel kompletně oholený.

Zaznamenal: Jiří Roth 
Foto obrazu: Jiří Roth
Ikona: Mužská věc