Hlavně jí neříkejte, že je hysterka a ať se kouká uklidnit. Známe mnohem chytřejší, bezpečnější a účinnější metody, jak tohle peklo uhasíte. Aspoň trochu.

Problém Romana S.
Jak mám přežít vztah s hysterkou? Scény obden, nikdy nevíte, kdy vybouchne. Navíc kvůli kravinám. Peklo. Jsem z ní unavený, ale pořád mě ještě baví ty usmiřovačky a mám ji rád. Je s ní sranda a ve společnosti je většinou za hvězdu. Klidně ale v mé přítomnosti flirtuje. Nedávno na rodinné oslavě s bratrancem a když jsem jí to pak vyčetl, rozbrečela se a na hodinu se zamkla v koupeně. V posteli dobrý, pokud zrovna nedostane amok z toho, že mi večer pípne esemeska, já si ji v její přítomnosti přečtu a na těch dvacet vteřin se jí nevěnuju. Když dá něco na Facebook a já jí to hned nelajknu nebo nenapíšu něco obdivnýho, je schopná mi zavolat do práce a vyčíst mi, že na ni kašlu. Mám chuť se na ni fakt vykašlat, tohle je nejspíš poslední šance. Co radíte? 

Psychoterapeut Stanislav Zástěra, Ph.D. tohle ze své soukromé praxe zná moc dobře. Ale nejdřív je potřeba ujasnit si pojem hysterka. Pan doktor ho zrovna nemiluje a má k tomu dobrý důvod. Takže:

 „No, tak tohle je opravdu výzva. Udržet vztah se ženou, která prožívá emoce přehnaně a reaguje impulzivně, vyžaduje klid, hranice a empatii. Svým klientům radím, aby to pejorativní označení hysterka před svou partnerkou nepoužívali – rozhodně ji tím neuklidníte, protože…“

Zásadní jazyková vložka
…slovo, od něhož je odvozené, „hysterie“, pochází ze starořeckého hystera, což znamená dělohu. Ve starověku a ještě v 19. století lékaři – hlavně muži – věřili, že hysterie je výhradně ženské onemocnění, způsobené „bloudící dělohou“, která vyvolává emoční výkyvy, plačtivost a záchvaty všeho druhu. Dnes samozřejmě víme, že to byl mýtus, ale pojem „hysterka“ v běžné řeči zůstal jako hanlivá nálepka pro přehnaně emotivní ženu. S rozvojem psychologie se „hysterie“ začala chápat jinak – jako forma neurotického prožívání: silné emoce, potřeba pozornosti, tendence k dramatizaci. No a z toho se později vyvinula diagnóza, kterou dnes známe jako histriónská porucha osobnosti, případně mluvíme o histriónských osobnostních rysech.

Kraviny neexistují
„Nejspíš tedy máte partnerku s histriónskou poruchou osobnosti,” pokračuje doktor Zástěra, „nebo minimálně s histriónskými rysy – takhle na dálku není možné ji seriózně diagnostikovat, ale na tom až tak nezáleží. V každém případě se nepokoušejte její emoce zlehčovat. Vám možná připadá, že vybouchne kvůli kravinám, ale pro ni to mohou být závažné věci a hlavně – ty emoce jsou skutečné. Zároveň se nenechte vtáhnout do hádek nebo dramat. Když na vás začne ječet, základem je zůstat v klidu. Nemá smysl přesvědčovat ji logikou. Pomůže klidný hlas, krátké, jednoduché věty. Třeba: Vidím, že tě to trápí. Promluvme si o tom, až se oba uklidníme. Tím dáte najevo respekt, ale zároveň nastavíte hranici.”

Ukažte, že se nebojíte!
„Dlouhodobě funguje, když jí ukážete, že vás emoce nevyděsí — že může být sama sebou, ale nebude řídit váš vztah jen svými náladami. I vy potřebujete prostor pro sebe: chvíle, kdy nemusíte fungovat jako záchranná síť. Pokud vám na vztahu opravdu záleží – a píšete, že vlastně ano, mohla by vám pomoct psychoterapie. Párová nebo individuální, kde se partnerka může naučit pracovat se svými emocemi jinak — ne skrze dramata, ale tak, že si zvykne o emocích otevřeně mluvit. Ale opakuju: Pro vás je stejně důležité chránit si vlastní prostor. Mít čas a energii pro sebe udržet si koníčky a kamarády. Vaším úkolem není zachraňovat ji, ale být jí nablízku v rámci zdravých hranic a žít svůj život.”

Chcete být její publikum?
„Navíc, jak píšete, je s ní zábava a dobře se prosazuje ve společnosti. Chápu, že zrovna teď to tak necítíte, ale možná máte doma prostě poněkud výbušný poklad. Vztahy s lidmi, kteří mají histriónské rysy, mohou být únavné, ale také dost živé, zábavné a v mnoha směrech obohacující. Když se podaří najít rovnováhu mezi emocí a rozumem, může takový vztah růst — ne ve scénách a dramatech, ale v pochopení, co se vlastně děje. Zjednodušeně řečeno: ona nedělá scény, protože vás nenávidí a chce za každou cenu vyrábět dusno – jen si možná není jistá, že ji milujete a tuhle nejistotu nevědomě překlopí do pekla, o němž píšete. V pekle ale dlouho nepřežijete, takže…”

Imaginární jeviště, skutečné peklo
„Chce to trpělivost a z její strany ochotu víc prozkoumat svoje chování. Plus samozřejmě změnit způsob, jak je naučená zacházet se svými strachy a pochybnostmi. Což může nějakou dobu trvat. Problém prostě není v lásce, ale ve způsobech, jak se o ni bojuje. A vaše partnerka to prostě dělá na imaginárním jevišti. Nezapomeňte, že slovo histrión pochází z latinského histrio, neboli herec. Žijete prostě s charismatickou, svůdnou, emočně nestabilní divadelnicí – a vy jste její hlavní publikum.“

Tak si to shrňme:

1. Nevstupujte do hry emocí, zůstaňte klidný.

Když reaguje výbušně, logika nefunguje. Pomůže klidný tón, pevný postoj a jasné hranice. Klid partnera často působí jako kotva.


2. Ukažte přijetí, ale neustupujte z vlastních potřeb.

Ty emoce pro ni nejsou manipulace, ale způsob, jak přežívá nejistotu. Můžete projevit empatii („Chápu, že tě to zraňuje“), ale zároveň jasně říct, co je přes čáru („Dokud na mě budeš křičet, nechci v tomhle rozhovoru pokračovat.)


3. Podporujte stabilitu a strukturu.

Lidé s histriónskými rysy často potřebují pevný rámec, ve kterém se cítí bezpečně. Rutina, dohody, klidný rytmus vztahu — to všechno pomáhá přehnané emoce tlumit. A zkuste párovou psychoterapii.

Hodně štěstí, Romane, i vy ostatní oběti hyst… Ne, i vy ostatní, kteří máte to prazvláštní štěstí, že vám do života vstoupila žena s teatrální psychikou. Držte se!

A na závěr je potřeba přiznat, že histriónskou poruchou osobnosti trpí i muži, i když nejspíš méně než ženy. Tradovaný poměr 3–4:1 ovšem zásadně narušují moderní výzkumy. Zdá se, že „hysterické síly“ jsou víceméně vyrovnané a rozdíly by mohly vysvětlit kulturní a diagnostické faktory. Jo, je to tak. Neplačte…

Připravil: Dalibor Demel
Ikona: MV
Ilustrace:
 Allymina pro Pixabay