Opilý člověk dokáže nemožné. A ještě má šanci propít se do pokročilého stáří, kdy mu bude úplně u prdele, že už je starý a že co nevidět zaklepe bačkorama. Protialkoholických příruček je tu habaděj. Mezi nejstarší patří bible a z prstu vycucaných desatero božích přikázání. Že se rouhám? No a co? Jestli si dám ještě jednoho panáka, můžu taky přihodit pár sprostých vtipů. Tak se do mě nenavážejte. Když tedy není nikdo, kdo by sepsal nějakou stručnou a výstižnou příručku o prospěšnosti chlastu, tak si ji napíšu sám. To budete čumět.
První promluva o prospěšnosti pití
Když jsem si nechal na levé rameno vytetovat smrťáka třímající láhev s chlastem, dobře jsem věděl, proč to dělám. Ten smrťák jsem totiž já a ta láhev je můj nejoblíbenější předmět. Pokud v ní tedy něco je, to dá rozum. Ten smrťák má v druhé ruce ještě brk, pradávnou pomůcku na psaní, to je taky důležitý. Tím brkem zapisuje všechno, co viděl, slyšel, co ho napadlo, co se mu stalo, koho a co navštívil, zkrátka všechno, co mu osud přihrál do cesty. A v láhvi má ještě zbytek destilátu – jo, je to kořalka, žádný pivo nebo víno, ale poctivá lihovina –, kterej obsahuje veškerou lidskou šikovnost, dovednost a zkušenost. Manageři by řekli know how, protože to jsou howada.
Jan Steen (1626–1679): Piják (1660)
Ono to pití má takový stupínky, který fungujou jako prkno položený přes válec. Pomalu lezeš ke středu toho prkna, až seš celým svým tělem nad tím válcem. Prkno už se ani jedním koncem nedotýká země a ty musíš balancovat na tý středový hraně a nedovolit, aby se převážilo na jakkoukoli stranu. Když se převáží tam, kde jsi na něj nalezl, tak vystřízlivíš. Když se převáží na opačnou stranu, seš ožralej napadrť a druhej den ti bude kurevsky zle. Ale i tohle riziko za to stojí. Ten balanc je totiž v životě to nejkrásnější. Mně můžeš věřit, mejma ledvinama už protekly hektolitry kořalky.
Střízlivost není vůbec špatná, pokud máš v palici vytřeno do sucha a netrápí tě žádný problémy vesmíru. Jestli ti ale ty kolečka aspoň trochu makaj, je ten život na týhle planetě k neunesení. A ještě jedna věc, která k chlastání patří. Špek. Božská mana. Slanina. Syrová vyuzená. Dáš si ji na jazyk a jenom se roztejká teplem tvý huby. Můžeš pak vypít, kolik chceš, a nic ti není. A slanina je jedinej pravej nefalšovanej zdroj energie pro lidský tělo, kterej se nedá vypít. Co bylo nejcennější za války? No slanina nebo sádlo. Muklové si nechávali do basy posílat cigára a usušený kousky chleba napuštěný vepřovým sádlem. Aby měli sílu a přežili. Namaž si chleba sádlem, otevři si flašku tvýho oblíbenýho pití a nic víc nepotřebuješ. Svět bude krásnej a bezbolestnej.
Hele netahejte mi sem ženský. Na co asi tak máte internety plný porna? Ženská rovná se komplikace. Pusť si do života ženskou a můžeš si rovnou zdvojnásobit dávky chlastu. Akorát ho budeš pít tajně, aby ta tvoje nevěděla. A stane se z tebe alkoholik – tragéd. Budeš se pochcávat, bude se ti třást ruka, budeš slintat a budeš odepsanej. Stane se z tebe troska. Se ženskou po boku to neustojíš, to je moje rada do života, a jestli se tím nechceš řídit, tvoje věc. Já mám svědomí čistý.
Hele, jestli o to stojíš, budu ti vyprávět o svým životě s chlastem. Jenom dneska se na to už necejtim, krapánek se mi motá jazyk a zdá se mi, že se mi to moje prkno převažuje na tu opačnou stranu. Ráno mě asi vzbudí bolehlav. Dám si k posteli pro jistotu prášky, kdyby něco, abych ho tam hned lupnul. A už mě neotravuj, chci spát…
Slavní alkoholici
Druhou promluvu naleznete zde.
Zaznamenal: Jiří Roth
Foto: Creative Commons
Ikona: Mužská věc
Foto galerie: Creative Commons