Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. Už v prvním seriálu jsem zdůrazňoval, že miluju celé to dráždivé prostředí vykřičených domů, ale nejvíc mě baví odhalovat osudy žen, jež se vydaly na tuto dráhu.

Horké zboží Ivona

Když Česká televize spustila seriál Devadesátky, vzpomněl jsem si na tu divokou dobu, která se promítla i do obchodu s bílým masem. Nájemné dívky postávaly kolem silnic vedoucích ze západní ciziny, kam si za nimi zajížděli především Němci. Velké shromáždění těchto žen bylo na výpadovkách vedoucích do Chebu nebo do Českých Budějovic, v severních Čechách to byla proslulá silnice v Dubí. Na všech těchto místech operovali především pasáci, kteří si vydržovali týmy děvčat. Ty podmínky pro ně tehdy nebyly zrovna ideální. Ale v těch dobách jsem o tomto ekonomickém odvětví nic netušil a ani ho nijak nevyužíval. 

Jen jednou jsem se dostal velice blízko k tomuto druhu podnikání způsobem, na který nejsem moc hrdý. Kamarád mě požádal, jestli bych za něho nezaskočil jako řidič. Dal mi klíče od auta a instrukce, kam mám jet. Měl jsem si vyčlenit na tu jízdu celou noc. Bližší informace mi neprozradil a já se naivka neptal. S autem jsem byl na místě přesně ve stanovený čas. Sedli si ke mně dva muži – sice je to promlčené, ale nebudu uvádět podrobnosti. Ten, co si sedl vedle mě, mi udal město, kam mám jet. Bylo to nějakých sto padesát kilometrů. Když už jsme se blížili k cíli, vyzval mě spolujezdec, abych zpomalil. Míjeli jsme dívky stojící u krajnice a gestikulující tak, aby vzbudily naši pozornost. Muž sedící vzadu najednou pronesl: „Tahle,“ a ukázal na dívku na druhé straně. „Zastav,“ poručil spolujezdec. Zabrzdil sem a ještě než jsem úplně zastavil, muž vzadu vyskočil z auta a šel pomalu k vyhlédnuté dívce. „Jeď,“ zavelel ihned spolujezdec a já vyrazil. Asi po kilometru jsme se otočili do protisměru a zastavili. Spolujezdec mi vysvětlil můj další úkol. Srdce mi začalo bušit a v krku jsem měl náhle lopatku písku. „Tak jeď,“ přikázal spolujezdec, když mě dostatečně instruoval.

Jeli jsme zpět k místu, kde jsme nechali našeho komplice. Stál s dívkou u silnice a živě s ní rozprávěl. Přibrzdil jsem u nich, muž otevřel dveře od auta, že bude nastupovat, ale náhle chytl dívku za ruku, vstrčil ji do auta a skočil za ní. Ještě s otevřenými zadními dveřmi jsem se prudce rozjel. Mým úkolem bylo jet pryč co nejrychleji a já uháněl, co otáčky motoru dovolovaly. Ve zpětném zrcátku jsem spatřil světla jiného auta, které jelo za námi, ale ta světla se nepřibližovala a za chvíli jsem je už ani neviděl. Uháněl jsem jako šílenec, až mě musel spolujezdec napomenout. Teď už nám nebezpečí nehrozilo. 

Dívka vzadu byla podivně klidná. I já jsem se snažil o klid a zřejmě se to povedlo, protože spolujezdec mi začal objasňovat situaci. Zájem o dívky u silnice byl ze strany klientů obrovský, ale dívek bylo málo a pasáci si je začali krást. Ta, kterou jsme vezli, byla ukradená už dvakrát. Teď se vracela na svoje původní stanoviště. Byla odněkud z Ukrajiny, ale uměla dobře česky. Chvilku jsem si s ní povídal, když jsme dorazili do cíle a oba muži z auta šli něco zařídit a mně nařídili, abych dívku pohlídal. Měl jsme strach, aby mi neutekla, ale říkala, že je jí jedno, kde šlape. Tady byl hodnější pasák, tam, odkud jsme ji unesli, si zase vydělala víc. Pracovat začala nedobrovolně na nátlak svého kluka, s nímž tehdy chodila. Měla prý vydělat dost peněz na to, aby mohli odletět do Austrálie. Jenomže její kluk jednoho dne zmizel i se společnými úsporami a holce nezbylo nic jiného než pokračovat ve své práci. A tak druhý rok už postávala v zimě v létě u silnice a těšila se, že když vydrží u tohohle pasáka, vezme ji na zimu do penzionu a ona nebude muset lapat klienty venku. Ptal jsem se, jestli má něco ušetřeno, a ona sklopila hlavu. Víc jsem se už nedozvěděl. Přišli její únosci, všechny jsem je odvezl na jednu adresu, vysadil, oni mi dali peníze a já odjel. Nikdy víc jsem se už do podobné akce nenechal namočit.

Možná od té doby mám pro ty holky a jejich úděl jakousi slabost. Spadly do víru, ze kterého šlo jen těžko uniknout.

Další návštěvu si užijte zde.

Zaznamenal: Jiří Roth
Foto: Fineartamerica.com
Ikona: Mužská věc