Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. Už v prvním seriálu jsem zdůrazňoval, že miluju celé to dráždivé prostředí vykřičených domů, ale nejvíc mě baví odhalovat osudy žen, jež se vydaly na tuto dráhu.

Henrietta, dívka s knírkem

Pamatujete si Kubrickův film Wide eyes shut v hlavní roli s Tomem Cruisem a Nicole Kidman? U nás se to promítalo pod názvem Spalující touha. Je to už hodně dávno, co jsem se díky nějakému dobrému kontaktu dostal do prostředí a společenství lidí, které si na ten film hrálo. 

Několikrát do roka se setkala skupinka lidí v jedné vile na okraji Prahy, aby do kostýmovaného prostředí přenesla praktiky něčeho, co známe pod názvem swingers party. V tomto případě byl rozdíl v tom, že muži tam mohli přijít bez partnerky a jejich počet byl regulován počtem osobních pozvánek. V době, o které mluvím, byly pozvánky přenosné, protože onlinové prostředí bylo ještě v plenkách a nebylo snadné papírovou pozvánku zfalšovat na počítači tak, jako je tomu dnes. Ten můj tehdejší známý se nemohl zúčastnit, a tak mi svou pozvánku poskytl. Tedy poskytl – prodal mi ji za docela slušné prachy, pokud si dobře pamatuju. 

Třásl jsem se zvědavostí, ale trochu i obavami. Nemusel jsem mít s sebou nic, pouze jsem mohl mít škrabošku – jak mi ten člověk prozradil, na místě mi nabídnou jejich, ale některé nesedí dobře na obličeji a vydržet v ní je pak utrpení. Vzal jsem si obyčejnou papírovou karnevalovou škrabošku a vyrazil na místo. Party začínala v pozdní noci, příchod byl hlášen mezi jedenáctou a půlnocí. Přesně o půlnoci začínal uvítací obřad předcházející nevázané zábavě. Jak říkám, je to už dost dlouho, takže si toho moc nepamatuju, jenom si vzpomínám, jak jsem měl co dělat, abych se při uvítacím obřadu nesmál. Myslím, že my, Češi dokážeme shodit cokoli a snažit se tvářit vážně při amatérském výkonu nadržených předstíračů něčeho magického, bylo skoro nadlidské.

Co si naopak pamatuju velice dobře, byla dívka, která mě uváděla do společnosti. Přicházející muži si svou partnerku nevybírali, prostě na ně vyšla ta, která byla zrovna na řadě, ale během noci ji mohli několikrát vyměnit. Přišel jsem tehdy těsně za dvěma muži a obou se ujaly nádherné dívky, takže jsem si vyčítal, že jsem nepřidal do kroku, když jsem k vile přicházel. Přede mě předstoupila o půl hlavy vyšší dáma, rovněž se škraboškou na očích, a s lehkým pláštěm přehozeným přes ramena. Zaujaly mě na ní uhlově černé dlouhé vlasy a lehounký knírek pod nosem. Černé chloupky jsem později objevil ještě na jiných místech jejího těla. Depilace se tenkrát zřejmě ještě nebrala tak vážně. Její postavou jsem byl trochu zklamaný, ale říkal jsem si, že když ji mohu vyměnit, tak to přes ten úvod nějak vydržím. 

Z Henrietty se ovšem vyklubala úžasná společnice. Myslím, že v tom filmu nesmí dívky mluvit, tady to bylo nastavené stejně, ale tlumené tlachání ozývající se ze všech koutů vily prozradilo, že se tu některá pravidla neberou moc vážně. Po lehkém oťukávání Henrietta odhadla, že se může chovat uvolněně a zatáhla mě do odlehlého koutu na nějaké starodávné sofa, přinesla dvě sklenky se skvělou margaritou a srdečně se mi věnovala do chvíle zahájení. 

Tyhle party pořádal mladík, který nadýchl majetek v restitucích. Jeho děda býval prvorepublikový advokát a politik a vlastnil po Praze asi pět domů. Mladík si nechal jeden činžák v centru a tuhle vilu, a ostatní prodal zahraničním investorům. Zřejmě měl obchodního ducha, protože tenhle podnik od začátku pojal jako výdělečnou záležitost. Klubové členství stálo na tu dobu majlant a nemohl si ho dovolit každý. Aby se zajistil příchod nové krve, mohl klubový člen své místo na party přenechat někomu jinému, což byl i můj případ, akorát – jak jsem později zjistil – ani ten můj známý nebyl členem a svou účast získal od někoho, kdo zrovna nemohl přijít a členem byl. Celé zahájení byla špatně sehraná ochotnická scénka se spoustou přeřeků a zmatků v gestech. Naštěstí trvalo asi jenom deset minut, dalších deset minut se páry a skupinky různě rozmísťovaly po vile – ke cti hostitele nutno říci, že počet účastníků byl vybraný tak, že každý si mohl najít svůj koutek se soukromím – a zbytek noci už jsem mohl potkávat muže i ženy odstrojené a bez masek. 

Henrietta tu byla potřetí, poprvé zaskakovala za svou sestru, a protože se osvědčila, tak ji hostitel zařadil do svého harému. Za každou noc dostala zaplacenu pevnou částku, někteří pánové jí pak nechali ještě peníze navíc za spokojenost. Henrietta byla nedostudovaná učitelka a libovala si, že tohle prostředí je lepší než nevěstinec, protože tu platilo přísné pravidlo odmítnutí. Jak pro muže, tak pro najaté dívky. Já jsem se jí líbil a ona mně taky. Když si sundala škrabošku, měla obočí skoro jako Frida Kahlo, ale byla tak živočišná a veselá, že jsem si ji zamluvil na celý zbytek noci a ona – jak mi pošeptala do ucha – ráda souhlasila. 

Nikdy jsem se do té vily už nevrátil, ale kdykoli vidím Kubrickův film, cítím jemné chvění v podbřišku.

Předcházející návštěvu si užijte zde.

Zaznamenal: Jiří Roth
Foto: lalisciacatanese.it
Ikona: Mužská věc