Rostislav luxuje plovoucí podlahu. Zahledí se na své dílo, krátce se zamyslí a přejede ji ještě vlhkým mopem. Okna se lesknou čistotou, jako by tam ani nebyla. Záclonky splývají v úhledných záhybech. Protože dneska přijede Ona. 

Ona je talentovanou lingvistkou s přesahem do všech oborů. Tvrdí se o Ní, že ví v podstatě všechno. A Rosťa od kolegů ví v podstatě to, že nepřijímá žádná pozvání. Nešla s vedoucím katedry na kávu do Louvru, ani s tajemníkem sekce na oběd do Savoye. Proděkan prý chvíli doufal v její doprovod na charitativní studentské představení, ale jeho naděje se rozplynula dřív, než informace dorazila do fakultní kantýny. Odmítla doprovázet děkana na konferenci do Dubaje!  

A teď má zazvonit u něj, u Rosti, za účelem vypití šálku čerstvě namleté brazilské kávy, kterou zakoupil z první dávky ranního pražení v pražírně na Libeňském ostrově. 

Všechno je perfektní, pomyslí si, když přejede očima uklizenou podkrovní pracovnu. Snad přijde. Snad si dá i sušenku, pohlédne s nadějí na misku z růžového thunovského porcelánu, do níž umně narafičil kakaová a vanilková esíčka. Jen ta nezlomená, pochopitelně.

A Ona přišla. Očima přelítne pokoj a zahledí se do knihovny mlsně jako do výlohy značkové cukrárny. Povytáhne obočí nad povytaženým Triumfem zla Arthura Breiskyho. Snad jsem měl povytáhnout raději Adorna! znejistí v duchu Rosťa. „Hu,“ zahučí Ona temně, když v sousedství Freuda zahlédne dva svazky svých vlastních příspěvků k etymologii pomístních jmen osad ve východní Malajsii. Měl jsem ji snad zařadit spíše vedle Vávry? zavrávorá Rosťa a zbytky jeho sebejistoty se vypařují otevřenou ventilačkou. 

Když tu si toho všimne a zbledne. Je to jasné, vše je ztraceno. Měl jedinečnou šanci vypít kávu s lingvistkou, stoupl by v očích celého akademického senátu, ale tu teď zahodil.

Lingvistka spatří úbytek barvy v jeho tváři a tázavě povytáhne obočí. „Mu… mušky,“ zabrebtá Rosťa na vysvětlenou a ožene se rukou. „Uklízel jsem tu, ale nějak se vyrojily kolem ventilačky,“ zhoršuje situaci. Lingvistka se podívá naznačeným směrem. „Drosophila melanogaster,“ určí druh polétavého hmyzu významně. Bože, ona ví opravdu všechno! Určitě i to, že musel na okenním parapetu pod záclonou zapomenout slupku od banánu, jinak by se mušky nelíhly! Co teď?!

„Poslyš,“ povídá lingvistka a zabodne se mu očima do očí. „Nemohl by sis už sednout a jen tak cvičně, zlehýnka, mě přelízat?“

Text: Sabrina Karasová; Foto: Pavan Trikutam/unsplash.com