Jsem žena v domácnosti, poněkud nedobrovolně, ale přesto jí jsem. Peníze nosí domů muž a já se snažím zastávat svou dávno ženám přidělenou funkci. Bohužel mám doma přesně ten perfektní stereotyp mužného muže. Tedy takového, co se rozvalí na křesle v trenýrkách a sní na posezení celé kuře. A to je obrovský zabiják rajcovní atmosféry. Ve snaze dostat se znovu do té správné nálady, jsem ho poprosila o opravu několika drobných nedokonalostí v našem maličkém bytě.

Nebylo toho příliš, náš byt je jako luxusnější bouda pro psy, tudíž je intimní kontakt vysloveně vyžadován, neboť projít chodbou bez vzájemného tření těla o tělo je téměř nemožné. Právě kvůli velikosti toho skromného příbytku. Udělala jsem na něj štěněčí oči. Však se říká, že těm chlap nikdy neodolá. Tůdle! Odolá a ještě mu udělá radost, že znovu nepropadl vašemu kouzlu.
Přesto jsem znovu zamrkala řasami, nenechala se odradit prvním neúspěchem a svůdným tónem hlasu spustila: „Miláčku? Mohl bys opravit tenhle vypadlý pant a vypodložit tuhle skříň, aby se daly bezpečně otevírat dveře?“

Zvolila jsem příjemný přístup, protože jak my ženy víme, i páni mají své dny a náladu dokážou změnit mrknutím oka. Odpovědí mi bylo pouhé zamručení. Ne, ani mě to nepřekvapilo. Sama se považuji za pokrokovou ženu, tudíž jsem si i pro tentokrát vzala k srdci moudro: „Nepřipomínej muži každý měsíc, co má udělat, on to ví a jednou to přeci udělá.“ A nechala jeho zamručení ztratit se někde mezi pečenými prsy toho kuřete. Roleplay opraváře se tak odložil na neurčito.

Několik dní od mé žádosti jsem přeci jen začala ztrácet trpělivost. Možná tak pokroková zase nejsem, napadlo mě. Dveře skříně stále vypadávaly při otevírání a moje drahá polovička se k opravě neměla. Nezbylo než jednoho dne – potom co jsem uvařila, uklidila, vyprala, vyžehlila, umyla záchod a koupelnu – otevřít polici s nářadím a poradit si sama.

Dveře od skříně už neodpadávají, byt je v lepším stavu než před nastěhováním a já teď sedím na zemi a přemýšlím, kterou barvou tu vymaluji a jestli bych snad tu zeď neměla dříve penetrovat. Co z toho pro mě plyne? V každém muži je nějaká ta dáma, která si nechce ušpinit ruce a v každé ženě je nějaký ten chlap, který touží po věrnostní kartičce z Obi.

Text a foto: Lucie V.