Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

 

ZACHOVEJ KLID A OBĚTUJ SE ZA TÝM?
P.B. Whalen

PRAHA – Liz neměla žádný prsa. Chci říct, měla je opravdu maličký – měla hrudník jako hubenej teenager. Nepřeháním.

Jinak vypadala jako docela normální třicítka (jen teda byla menší a možná trochu pohublá od toho, že víc pila, než jedla).

Připadalo mi to sexy a vzrušující, trochu exotický, ale Liz říkala, že se kvůli tomu, že nemá prsa, vždycky cítila divná. Toužila být jako „normální holky“, ty, co maj větší prsa, o kterejch si představovala, že si užijou mnohem víc „normální zábavy“ s „normálníma klukama“ než ona.

 

Vzhledem k tomu, že mě na ženách ze všeho nejvíc zajímaly nohy, řekl jsem jí, že je úplně v pohodě tak, jak je – dokonce sexy –, ale Liz řekla, že to říkám jen proto, že chci být milej. Často mluvila o tom, že si bude šetřit na „pořádnou plastiku“ anebo že si najde nějakýho bohatýho chlapa, kterej jí to bude ochotnej zaplatit.

Ale stejně jako spousta dalších věcí v jejím životě, ani ten chlap ani ty úspory se zatím neuskutečnily.

Místo toho Liz už od puberty nosila pořádně vycpanou podprsenku. To, co vystavovala na odiv, tedy samozřejmě neodpovídalo realitě – ale k různým trikům týkajících se vzhledu se uchyluje víc lidí, než si možná myslíte.

Krom toho Liz už dávno zjistila, že správná velikost ňader přitahuje mužskou pozornost – a o to jí samozřejmě šlo ze všeho nejvíc.

Ta pořádně vycpaná podprsenka určitě Liz na hrudníku pár centimetrů přidala. Díky ní vypadala jako smyslná žena, se kterou by mohlo stát za to pustit se do řeči – a ukazovalo se, že hodně chlapů se s ní do řeči opravdu dát chtělo.

Pokud jde o tahání chlapů z hospod a klubů na sex na jednu noc, nepochybuju, že v tom Liz byla jednička. Uměla zamrkat, dotknout se ruky, usmát se a bláznivě se smát – a než se člověk nadál, už se o ní pár chlápků skoro chtělo prát.

„A co dělaj, když zjistěj, že nemáš žádný prsa?“

Liz se zasmála. „Cos udělal ty, zlato?“

„Možná jsem nadzdvihl obočí.“

Liz se zachechtala. „Přesně tak. Jakmile mě dostanou do postele, už je to dávno nezajímá – nic je nezajímá. Aspoň v tu chvíli. Možná se párkrát podívají – možná nastane sladká chvilka kognitivní disonance, víš, zlato, – ale jejich potřeby jsou v tu chvíli jinak zcela uspokojený.“

Na to, že byla ochlasta a životem v Praze se propíjela, byla Liz k popukání. Docela dost osamělých Britů propíjí svůj život v Praze – určitě už jsme všichni pár takových potkali –, ale většina z nich jsou z mý zkušenosti děsně nudný. Liz ale ne.

„Jaká je tvoje nejoblíbenější písnička?“ zeptala se uprostřed našeho prvního setkání. „Moje je Lady is a Tramp. Má takovou chytlavou melodii.“

„Hezký,“ odpověděl jsem. „Já mám nejradši Just a Gigolo. Jakmile se mi dostane do hlavy, můžu si ji zpívat celej den.“

Téměř okamžitě poté se naše milostná aféra zhmotnila. Liz i já jsme věděli, jak těžké je najít parťáka, někoho, kdo „to chápe“ – tedy někoho, komu hluboce záleží na chlastání a šukání, snad vůbec ze všeho nejvíc.

Přesně tak – úplně ze všeho nejvíc.

Měli jsme to tak asi dva roky. A ne – nemělo to nic společného s tím, že bychom si byli výlučnými partnery. Nevzpomínám si, že bychom naše rozhovory někdy kazili takovýma řečma.

Liz tvrdila, že nikdy neměla „pořádnýho přítele“, dokonce ani na střední. Někdy si říkala, že „stálej vztah“ by byl dobrej krok, ale chlapi, kteří se jí líbili, nikdy nechtěli ji, a ona nikdy nechtěla ty, kterým se líbila ona.

Její kamarádky v Anglii se vdávaly a měly děti, ale Liz byla stále v Praze, jako utržená z řetězu, dala každýmu. Někdy si říkala, jestli to není její osud – být věčně na lovu, pořád hledat pana dokonalého, který by ji taky chtěl. A v mezidobí muset hodně chlastat a náhodně šukat.

Doufala, že dříve nebo později se objeví bezmezně štědrej a pohodovej chlap, kterej magicky přilétne na křídlech osudu, popadne ji do náručí a bude ji navždy milovat.

Tvrdila mi, že nikdo jinej nebyl tak blízko od toho, být jejím přítelem. Ale my jsme nikdy nedělali věci jako normální páry – teda, samozřejmě, pokud si pod tím nepředstavujete víkendy plný pití, sexu a koukání na filmy, a to až do stavu omámení.

Liz mi řekla, že chodila s nějakým Čechem, Jiřím, který říkal, že je účetní. Potkal ji v kanceláři, kde učila angličtinu, a pozval ji na rande. Jiří nosil brýle, plešatěl, bylo mu něco přes čtyřicet. Byl plachej a poněkud neohrabanej, neměl úplně cit pro komunikaci se ženami. Ale dobře se oblékal, byl velkej a svalnatej a měl lesklý hnědý kožený boty – ale „draze lesklý,“ říkala Liz, „žádný levný šunty“.

„Vždycky se dívám na boty,“ svěřila se mi Liz. „Podle bot si většinou uděláš obrázek, jak je chlap bohatej a jak dobře o sebe pečuje. Ale samozřejmě podle toho nepoznáš, jestli je hodnej nebo čurák.“

Zašli do restaurace u Míráku, kde si Jiří dal steaky a víno. Jiří byl trochu nudnej, řekla Liz, ale tak nějak se jí líbilo, že byl zdvořilej a že se k ní choval, jak říkala, „jako ke královně, jejíž každý rozmar mu byl rozkazem“.

Několik hodin popíjeli v pár kavárnách a hospodách, než si vzali taxíka k Jiřímu domů, kousek od metra Pankrác. Bydlel v nejvyšším patře jednoho z těch moderních věžáků s okny velkými jako celá stěna, z nichž se naskýtal panoramatický výhled na světla noční Prahy.

Po chvíli objímání a líbání si Liz svlékla šaty a podprsenku a postavila se před něj jen v punčochách a podvazcích.

Jiří se zachichotal jako malej kluk, když spatřil její téměř žádná prsa.

„Ale v pohodě,“ řekl. „Teď je řada na mě.“

Rozepnul si košili. K Lizinu překvapení a zděšení měl Jiří na sobě korzet, který zakrýval jeho mohutné břicho.

„Nikdy jsem nic takového na muži neviděla,“ řekla Liz. „Nejdřív jsem si myslela, že je to vtip. Pak mě napadlo, že by to mohla být nějaká bondážní pomůcka – že je to možná jeden z těchhle chlapů.“ Zasmála se. „Upřímně, kéž by to byl ten případ. Kéž by mě spoutal, nacpal mi do pusy míček a dělal mi hrozné věci. Nemohlo to být horší než to, co se stalo.“

Účetní si rozepnul korzet. Jeho obrovskej pupek se přehoupl přes kalhoty a málem se odrazil zpátky od podlahy.

„Takže jsme stejní,“ řekl Jiří, „ale jiní. Velmi. Oba něco skrýváme. Ano, nemusíš mi říkat, že musím víc chodit do posilovny.“

„Dívka bez prsou a groteskní obézní muž,“ řekla mi Liz. „Děsivá pravda byla nakonec odhalena. Kéž bych měla fotku, jak tam stojíme tváří v tvář. Dokážeš si to představit?“

Jiří se přiznal, že nečekal, že se s ní na prvním rande dostane tak daleko. Doufal, že jí nevadí jeho ohromné břicho. Liz se cítila trapně a znechuceně, ale přesto s ním skočila do postele.„Vždyť zaplatil večeři, pití a taxi,“ řekla. „Možná skoro tři tisíce? Pak jsem šla k němu domů a svlékla se. Co jsem měla dělat – utíkat ke dveřím? Začít křičet a obvinit ho ze znásilnění? Možná jsem doufala, že bude opravdovej mistr v lízání, že to vydrží hodiny. Nikdy nevíš, kdy a kde na takovýho můžeš narazit. Ale ne. Vlastně vypadal, že se toho trochu bojí. Nakonec mi asi přišlo, že se musím obětovat za tým. Stoicky.“

„Chceš říct,“ nahrál jsem jí, „Zachovat klid – a obětovat za tým? Stoicky?“

Zasmála se, zavrtěla hlavou a dala si pořádnej lok vína. „Jsi hroznej, nejhorší. A ty si myslíš, že je to vtipný, viď? Proč já ti vůbec něco říkám?“

Druhý den ráno, v sobotu, Jiří vyprovodil Liz krátce poté, co se probudili. Mumlal něco o  tom, že má hodně práce a že musí někam jít. Byl nervózní a zpocený, jako by se měl zhroutit. Říkal, že ji rád poznal, ale vlastně – byl ženatý, měl malé děti. Říkal, že by takový věci fakt neměl dělat. Zalitoval, že nepoužili kondom. Zavolala by mu, kdyby otěhotněla nebo měla pohlavní chorobu? Prosím, kňoural, musí mu to říct.

Také tvrdil, že v tom bytě nebydlí. Tvrdil, že je to byt kamaráda, který si na tu noc půjčil.

No, říkala si Liz, nejspíš je to nějakej úplnej pošuk. Chudák jeho žena a děti. A lidi, kteří s ním musí pracovat.

„Jsi bohyně,“ řekl jsem a nalil Liz další víno. „Jsi příliš laskavá k chlapům, který si to nezasloužej, což jsou skoro všichni. Dávej si pozor, lásko. Ano, užij si, dělej, co musíš – ale buď, prosím, opatrná. Ne všichni jsou tak laskaví jako ty.“

***

P. B. Whalen se narodil v Long Beach v Kalifornii a od poloviny 90. let žije trvale v Praze. Posledních 30 let pracuje na rozvoji své streetballové hry a pracoval na několika pozicích ve státní i v soukromé sféře v Praze. Má čtyři děti ze dvou manželství s českými manželkami. Nikdy by neuvažoval o tom žít jinde než v Praze.

 

 

STAY CALM AND TAKE ONE FOR THE TEAM?
By P.B. Whalen

PRAGUE—Liz had no breasts. What I mean is, hers were super-tiny—she had the chest of a skinny teenage boy. Not an exaggeration.

The rest of her was fleshed out like a normal 30-year-old woman (a little on the short side, and perhaps a bit thin from rather more drinking than eating).

I found it sexy and exciting, somewhat exotic, but Liz said her lack of boobs had always made her feel like a “freak.” She longed to be like “normal girls,” the bigger-breasted types whom she imagined were having much more “normal fun” with “normal guys” than she was.

Being more of a leg man than anything else, I told her she was fine just the way she was—even hot—but Liz said I was just being nice. She often talked about saving for a “proper boob job,” or finding some rich guy who’d be willing to pay for one.

But, like a lot of things in her life, the guy and those savings were yet to materialize.

Instead, since she was a teenager, Liz had used a thickly padded bra. The image it put across was false, sure—but more people than you may realize resort to various tricks regarding their appearance.

Besides, Liz had learned that good-size bosoms get male attention—and that, of course, was what she was looking for most of all.

The thickly padded bra added more than an inch to Liz’s bust. It made her appear to be a curvy woman who could very well be worth talking to—and many guys, it turned out, did want to talk to her.

In terms of pulling men from pubs and clubs for one-night stands, I’m confident Liz was in the top rank. She could bat her eyelids, touch your arm, smile and laugh deliriously—next thing you knew, a handful of guys would be almost willing to get into fisticuffs over her.

“What do they do when they find out you’ve got no boobs?”

Liz laughed. “What did you do, my dear?”

“I raised my eyebrows.”

Liz cackled. “That’s right. Once they’ve got me in bed, they’re well past the point of caring—about anything. At least for the moment. They may look twice—there may be a sweet moment of cognitive dissonance, darling—but their needs, for the moment, are otherwise completely fulfilled.”

For a lush drinking away her life in Prague, Liz was hilarious. Quite a few lonely Brits are drinking away their lives in Prague—I’m sure we’ve all met one or two—but most, in my experience, are snores. Not Liz.

“What’s your favorite song?” she asked midway through our first meeting. “Mine’s ‘Lady is a Tramp.’ It’s got such a hooky melody.”

“Nice,” I replied. “Mine’s ‘Just a Gigolo.’ Once I get it in my head, I can sing it all day.”

An affair almost instantly materialized. Liz and I knew how hard it was to find a sparring partner who “got it”—that is, who cared deeply about drinking and screwing, perhaps above all else.

Right—absolutely above all else.

We carried on for around two years. And no—nothing to do with being “exclusive” to each other. I don’t recall us ever staining our discussions with such talk.

Liz claimed she’d never had a “proper boyfriend,” not even in high school. Sometimes she thought “going steady” would be the right move, but the guys she liked had never wanted her, while she’d never wanted the ones who liked her.

Her friends back in England were getting married and having children, but Liz was still on the loose in Prague, playing the field. She sometimes wondered if this was her fate—terminally on the prowl, always searching for the perfect guy who also wanted her. In the meantime, she’d have to drink a lot and screw a lot of random dudes.

Sooner or later, she hoped, a guy of bottomless generosity and coolness would arrive, magically, floating upon the wings of destiny, to sweep her off her feet and love her forever.

She claimed I was as close as she had come to ever having a boyfriend. But we never did boyfriend-girlfriend stuff—unless, of course, your idea of that is drinking, screwing and watching movies all weekend, to the point of stupor and drooling.

Liz told me she’d gone out with a Czech guy, “Jiři,” who said he was an accountant. He had asked her out after meeting her at the office where she taught English. Jiři had glasses, was balding, somewhere in his 40s. He was shy and somewhat awkward, didn’t seem to have a natural touch in talking to women. But he dressed well, seemed stout and well-muscled, and his shoes were of shiny brown leather—but “expensive shiny,” said Liz, “not the cheap stuff.”

“I always look at the shoes,” Liz confided. “Shoes will usually give you an idea of how rich a guy is and how well he takes care of himself. But, of course, that won’t tell you if he’s a nice guy or a bell end.”

They went to a restaurant near Náměsti Míru, where Jiři sprung for a meal of steaks and wine. Jiři’s talk was rather dull, said Liz, but she kind of liked how deferential he was, how he treated her, as she said, “like a queen whose every whim was his command.”

They drank for a few hours at a series of cafés and pubs before taking a taxi to Jiři’s place near the Pankrác metro stop. It was on the top floor of one of those modern towers, with wall-sized windows that offered a panoramic view of the lights of Prague.

After an interlude of clutching and kissing, Liz removed her dress and bra and stood in front of him, wearing nothing but her tights and garters.

Jiři chortled like a schoolboy when he saw her next-to-nothing breasts.

“But it’s O.K.,” he said. “Now, my turn to show you.”

He unbuttoned his shirt. To Liz’s surprise and horror, Jiři was wearing a girdle to conceal his massive gut.

“I had never seen such a thing on a man,” said Liz. “At first, I thought it was a joke. Then I thought it might be some kind bondage gear—that he was one of those guys.” She laughed. “I wish he had been, to be honest. I wish he would’ve handcuffed me and stuffed a ball in my mouth and done horrible things. It couldn’t have been worse than what happened.”

The accountant unfastened the girdle. His gigantic belly flopped over his pants and nearly bounced off the floor.

“So we are same,” said Jiři, “but different. Very. Both hiding. Yes, you do not need to tell me I need go to gym more.”

“The breastless girl and the obese, grotesque man,” Liz told me. “The horrifying truth revealed at last. I wish I had a picture of us standing there face-to-face. Can you imagine?”

Jiři confessed he hadn’t expected to get this far with her on the first date. He hoped she didn’t mind his humungous gut. Liz felt embarrassed and disgusted, but still jumped into bed.

“After all, he paid for dinner, drinks and a taxi,” she said. “Maybe close to 3,000 crowns? Then I had come up to his place and taken off my clothes. What was I supposed to do—run for the door? Start screaming and accuse him of rape? Maybe, I hoped, he’d be a real champ at eating pussy, that he’d go for hours. You never know when or where you’ll find that type. But no. He actually seemed a bit scared of it. In the end, I guess I just felt a duty to take one for the team. Stoically.”

“You mean,” I offered, “‘Stay calm—and take one for the team? Stoically?’”

She laughed, shook her head and slugged a gulp of wine. “You are terrible, the worst. And you think it’s funny, don’t you? Why do I tell you anything?”

The next morning, Saturday, Jiři ushered Liz out soon after they awakened. He muttered about extra work and places to go. Anxious and sweating, he seemed to be having a breakdown. He said it had been nice to meet her, but actually—he was married, had young children. He said he really shouldn’t be doing such things. He expressed regret they hadn’t used a condom. Would she call him if she got pregnant or had v.d.? Please, he whined, she needed to tell him.

He also claimed he didn’t live in that apartment. He claimed it was a friend’s place he had borrowed for the night.

Well, Liz guessed, he was probably just some of stripe of total crazy. His poor wife and kids. The people who’ve got to work with him.

“You are a goddess,” I said, pouring Liz more wine. “You are much too kind to unworthy men, which happens to be nearly all of them. Do be careful out there, love. Yes, have fun, do what you must—but please, do be careful. Not all are as kind as you.”

***

P.B. Whalen was born in Long Beach, California and has lived permanently in Prague, Czech Republic, since the mid-1990s. He has worked for the past 30 years to develop his streetball game, as well as a mid-level functionary in several Prague-based government and corporate offices. He has four children from two Czech wives. He would never consider living anywhere but Prague.

Text: P. B. Whalen
Překlad/Translation: J. Lokajíčková
Foto/Photo: Radek Meyer