Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

 

PRAŽŠTÍ SNÍLCI: ZLATO, NEROZBREČ MĚ!
P.B.Whalen

PRAHA – Ježiš, Daryl z Austrálie chtěl pořádat swingers víkendy a módní přehlídky pro turisty. Nestačilo mu být manažerem baru v knihkupectví a kavárně Dewdrop – chtěl být králem pražského sex byznysu.

Ježiš, dejte opilci trochu peněz a moci – sakra, někdy vymyslí ty nejhorší věci.

„Bylo to jednoduchý jako facka,“ vysvětloval Daryl: „Rezervuješ si sousedící hotelové apartmány. Každá ženská – jakákoliv – má vstup zdarma, ale chlapi musí zaplatit každý minimálně 2500 Kč – a přivést si s sebou nějakou kočku, po které by se ostatní chlapi mohli sápat.“

Daryl: „Spousta chlapů by zaplatila za to, že by slintajícímu davu předali svou manželku / přítelkyni / nějakou buchtu, kterou znali. K čertu, zaplatili by za to, aby ji viděli, jak kouří nějakýmu cizímu chlapovi, nebo aby se dívali, jak se nechává ojíždět.

Ne, fakt za to zaplatí! Výměnou za to jim stačí jen vidina toho, že jim ho vykouří nějaká ženská, kterou právě potkali – k čertu, dejte jim jen místo v první řadě, aby se mohli dívat, jak si ho nechávají vykouřit ostatní chlapi, nebo jak nějakej umaštěnej stařec dopřává orál své vyvolené, zatímco ona sténá rozkoší! K čertu, chlapi by pro čerstvé maso udělali skoro cokoli.

To jste na těch internetech vůbec nic neviděli? Přivést svoji holku na grupáč byla tajná představa každého chlapa.“

Daryl se zachichotal. 

„Ale všichni by byli starý, tlustý, ošklivý a zvrhlý,“ namítl jsem. „Ujížděli by na Viagře nebo hůř – mnohem hůř! Ježiš, k čertu, a byli by horší než hrozný: Úplně odporný, krutý jedinci, kteří se vyžívají v ponižování a mučení lidí svou krutostí, šílenstvím a smažkovskou agresivitou.

Ježiš, a umíš si představit ten smrad?“

Daryl pokrčil rameny a zahihňal se: „Já vím jen to, co slyším. Vím jen to, co vidím. Prostě vím, za co chlapi zaplatí. Když si ty prachy nevezmeme my, vezme si je někdo jiný.“

„Tak to ne,“ řekl jsem. „Na tomhle se neshodneme. Vzít svoji smutnou, osamělou ženu na gang-bang – to je pro ujetý magory, jejichž představa o dobrý zábavě je dívat se zespoda na koule nějakýho náhodnýho chlapa. No tak, chlape! Někdo musí držet nějaký standardy! Vezmi tu sladkou holku domů a udělej jí mraženou pizzu.“

„Tak co máš rád?“

„Močení,“ řekl jsem. „Jen močení“

Daryl se zachichotal a s úsměvem mi přinesl další zlatavý vychlazený pivo.

„Poslyš,“ řekl jsem, „stejně ti pořád nesedí počty. Máš tu hotelový pokoje, chlast, jídlo, vonný tyčinky, ubrousky, kondomy, svíčky, gely, hračky, energetický tyčinky, čokoládový tyčinky a slaný tyčinky, videokamery, ochranku, lékárničku, právní poplatky. Formuláře, který musí každý podepsat. Budete potřebovat sekretářku a účetního…

A navíc, Daryle, mohli by tě zlikvidovat mafiáni. Nebo ještě hůř. Jsi snad  cvok? Ty nevíš vůbec nic? Pražskej sex byznys je striktně ovládanej. Ty striptýzový kluby velký jako hangáry a obrovský eskortní agentury – v tom lítaj obrovský prachy! Těm se nebude líbit, že se jim tady do toho cpou nějaký zelenáči. Nacpou tě do taxíku, nacpou tě do sudu s cementem a pak tě shodí z mostu do jezera.“

„Kdepak, já jsem si to spočítal,“ řekl Daryl. „Vyděláme třicet litrů jako nic!“

„Celejch třicet litrů?“ Zasmál jsem se. „Před nebo po zdanění?“

Proč nechávaj tyhle opilce provozovat bary… no, možná to je právě tenhle skvělej trik ožralů: Jak dlouho nám tenhle podfuk ještě vydrží? Kolik máme času, než jim to dojde?

„Tohle všechno jsem věděl – sakra, tohle všechno jsem viděl – protože v Dewdropu jsem trávil dva nebo i tři večery v týdnu – protože to člověk dělá, když ho opustí žena a on je omráčenej a hroutí se a nemá nic lepšího na zábavu.

V tom knihkupectví jsem si vždycky koupil knížku a pil piva tak rychle, jak je stačili nosit, a to do té doby, než zavírali a než mě nakonec vyhodili.“

No, každopádně, tyhle americký paka, co se vytasili s pořádným balíkem peněz, aby koupili Dewdrop – který sídlí na elitní adrese v Pštrossově ulici na Novém Městě a chlubí se tím, že je to největší anglickojazyčné knihkupectví v Praze –, napadlo, že by bylo dobrý udělat Daryla manažerem baru.

První věc, kterou udělali: Vyhodili všechen personál, snížili platy, zvýšili ceny nápojů a jídel, všude nainstalovali bezpečnostní kamery a přijali Daryla a nové servírky za nové nižší mzdy.

Chtěli tomuhle línému městu ukázat, jak se vede podnik.

Potom na stěny dali mizerný umělecký díla studentů umění, každý měsíc horší.

Kvalita kreseb byla špatná. Čmáranice a graffiti a ošklivý obličeje. Kuličky nalepený na deskách. Ruce nikdo neuměl nakreslit ani trochu uspokojivě.

Jen jste tam vešli a viděli to, připadali jste si mizerně a jako by vás ošidili. Nezbývalo než zahanbeně odvrátit oči.

Darylovi platili něco kolem 4200 Kč týdně – a pak nakonec se zvýšeným tepem sledovali záznamy z bezpečnostních kamer a viděli, že je to ožrala, kterej nonstop krade chlast a spřádá svoje plány na sex byznys.

Daryl říkal, že ti chlápci jsou feťáci a ožralové, idioti z Chicaga, kteří se na ty nahrávky nikdy nebudou obtěžovat podívat.

Vlastně myslím, že se na ně opravdu nikdy nepodívali – až do chvíle, kdy Daryl naštval špatnou servírku, a ta to práskla.

Jednou za čas jsem se s jedním z těch amerických pitomců – Aaronem, tak si říkal – bavil.

Tlustej chlápek s ošklivýma fousama a brýlema, smrděl jako limburský sýr. Jeho kámoši ho přivezli z Chicaga, aby to tu provozoval. Aaron tvrdil, že měl stánek s hot dogy, kde se podávaly ty nejlepší hot dogy v celém hot dogy posedlém Chicagu.

Aaron tam seděl jako ušmudlanej, tupej medvěd a mnul si spánky.

„Viděl jsi někdy Frankenhookera 3?“ takovýhle věci plácal. „Já nevím, KISS jsem nikdy neměl rád. Strkám si do zadku syrovou mrkev. Nevím, nikdy jsem neměl moc rád Radiohead. Smrdím jako prdel. Fandím Cubbie a nesnáším White Sox. Moje prsty smrdí jako moje prdel. Nevím, nikdy jsem neměl rád Eraserhead. Moje vousy smrdí jako prdel nějakýho starce. . . .“

„O.K., chlape.“

„Češky jsou sexy. Daj ti, daj komukoliv. Je jim jedno, jestli máš prachy. Ruskám to není jedno. Těm o nic jinýho nejde. Rusky zajímá, jak luxusní auto máš. Jestli nemáš drahou káru, tak ti nedaj. Máš auto?“

„Ne, vzala si ho bývalá žena.“

„Hm, zajímavý.“

„Ani ne.“

Daryl mezitím doléval vodu do lahví, aby zakryl, kolik toho ukradl. O kamery se nestaral. Nezajímalo ho ani, jak to chutná. Nestaral se o nic.

Malej hubenej podivín s opilecky rudou tváří. Vypadal jako chlupatej červ, na kterým visí kalhoty.

K dolnímu rtu a bradě mu ve stylu fu-manchu stékal tenký dlouhý knírek.

Ježiš, sakra. Zachechtal se, kdykoli si někdo objednal nějakej drink s vodkou.

Já si dával pivo, někdy víno, zvlášť když obsluhovala ta Vanessa, co jela v trávě.

Vanessu v jejím rodném městě Bellevue ve státě Washington zavřeli do nemocnice, prý kvůli psychóze způsobené konopím.

Dokonce i v Praze, kam utekla za svou československou matkou – která utekla do Prahy, aby unikla násilnickým a majetnickým Američanům, jako byl Vanessin otec –, musela Vanessa každý týden podstupovat testy na drogy. Jen tak tak, ale nějak vždycky prošla.

S Vanessou jsme si vágně povídali o systémovém potlačování demokracie ze strany oligarchických kamarádíčkovských kapitalistů.

O tom, jak moc si chtěla zahulit. O tom, že všechno bylo tak nějak k smíchu.

„No tak, dej mi pusu,“ říkal jsem.

Přistoupila blíž a dala mi malou, sladkou pusu na tvář.

„Co budeš dělat později?“

„Uvidím se s přítelem.“

„S ním? S tím příšerným českým čurákem? Chová se k tobě jako k hovnu, Vaness. Jeho koule jsou menší než pavoučí vejce. Ty a já, zlato – vyrazíme si.“

„Ty jsi tááááááák milej,“ usmála se.

„To ani náhodou. Jsem stejnej kokot jako kdokoli jiný – sakra, ještě větší kokot. Tohle ještě není konec, zlato. Nikdy to nevzdám. Nevzdám to, dokud nebudu poslední chlap na světě…“

Ale servírka, o kterou jsem opravdu stál, byla blondýna Lucie, která vystudovala umělecký tanec.

Na konci večera si ke mně sedávala a doplňovala dávkovače cukru s trychtýřem a velkým hnědým pytlíkem.

Když nebyla v Dewdrop, pracovala s mládežnickým tanečním souborem. Se svou kamarádkou Andreou připravovaly taneční interpretaci Hvězdných válek. Její součástí bylo pochodování s meči.

Připadalo mi to ambiciózní.

„Co budeš dělat později?“

„Kde máš manželku?“ smála se Lucie.

„Někde s nějakým ženáčem s pěticentimetrovým pérem. Nerozbreč mě, zlato. Co budeš dělat po práci?“

„Spát.“

„S kým?“

„Sama.“

Daryl rychle vytasil svůj napůl libanonský původ jako výmluvu, kdykoli někdo řekl: „Do prdele, Austrálie je na hovno! To je to úplně nejhorší! Všichni jsou tam blbější než hlína, je to horší než Texas!“ což se stávalo častěji, než byste čekali.

Daryl si vzal nějakou Češku, možná Slovenku, nepamatuju se.

Ale šlo to z kopce, něco s ní bylo špatně. Nemohla otěhotnět.

Ukázal mi fotky: Krátkovlasá brunetka s modrýma očima, mléčnou pletí a zvláštním úsměvem.

„Vypadá úplně jako lesba,“ řekl jsem. 

Daryl vyjekl, zahihňal se a plácl mě do ramene. Seznámili se v Austrálii, když byla volná a na lovu. Přitáhla chudáka Daryla do Prahy.

Co? Cože?

Než skončil rok, Daryla vyhodili a byl oficiálně rozvedenej. Vrátil se do Austrálie.

Protože jsem tam byl pečenej vařenej, občas mě lidi z Dewdropu zvali na svý celonoční popracovní tahy. Páni, v Dross Clubu jsem jednou večer viděl, jak se Daryl líbá s tou buclatou a sexy servírkou Hankou. 

To jsem nečekal. Předtím jsem s ní mluvil a připadalo mi, že mám u ní docela šanci.

Ona: „Jaký je tvůj oblíbený film?“ 

„Matrix,“ odpověděl jsem. „Ne, Impérium vrací úder. Ne, Wild at Heart. Ne, Osvícení. Ne, Rocky IV. Ne, Eraserhead. Ne, Zjizvená tvář. Ne, Hodný, zlý a ošklivý. Ne, Cannibal Holocaust…“

„Super. Můj je Sin City.“

„Super, Hanko.“

Ačkoli byla sexy, uvolněná a měkounká, asi jsem měl smůlu. Kdo ví, do čeho jsem se mohl nechat navést.

Ale Daryl, ty vole, miloval ty tlusté rty a široké boky, kdo by ne.

Dross Club skončil propadákem – nudná hudba, nudný lidi, podivný sochy s pohyblivými mechanickými součástkami. Ať už míchali do nápojů nebo stříkali do vzduchu cokoli, působilo to jako něco, co by zabilo slona.

Vyšel jsem ven do holešovického rozbřesku, točila se mi hlava a nutně jsem potřeboval čerstvej vzduch. Nevěděl jsem, jak se člověk cítí, když umírá, ale v tu chvíli jsem měl pocit, že tohle musí být ono. Posadil jsem se na obrubník a vyzvracel se do kanálu.

Hlava se mi zatočila, v očích mi vybuchly černé exploze, srdce mi bušilo. Měl jsem pocit, že nejlepší bude si lehnout a počkat, co se stane.

Přilétli holubi a vrány, byli zvědaví. Dostal ses ven, amigo, řekla jedna obzvlášť prozíravá straka – dej si voraz. Několikrát jsi unikl jen o vlásek, když sis vyrazil s těma hloupejma děckama. Copak nevíš, že každý, kdo pracuje v baru nebo restauraci, je podvodník nebo feťák?

„To je lež,“ zaskřehotal jsem.

„Dobře, ať je po tvém,“ řekla a odletěla.

Nakonec Daryl prohlásil, že ho kvůli lahvím udal někdo jiný, ne Hanka. Sakra, říkal, že kradla stejně jako on. Nejspíš víc.

Hanku vyhodili taky, stejně jako Vanessu a pár dalších. Lucie byla ponechána.

Když ho vyhodili na ulici, ti tupouni z Chicaga dokonce volali na pražskou polici, jestli by nemohli Daryla obvinit z nějakého zločinu, jakýhokoliv.

Policajti chtěli vidět účetní knihy a konkrétní částky údajných materiálních ztrát v konkrétních dnech a tak dále. Tvrzení z doslechu nic neznamenala. Říkali, že soud bude považovat záznamy z kamer za pouhá domácí videa, která nic nedokazují.

V den, kdy ho vyhodili, mi Daryl poslal zprávu a já jsem zašel na pivo na rozloučenou.

Pil jsem, dokud Daryl neodešel, a pak jsem pil a smál se a pil a smál se a kroutil hlavou, dokud mi pivo nestříkalo z nosu.

A ano, nový personál byla banda nezábavnejch nudnejch otrapů, který mě vyhodili přesně v zavírací dobu. A ne, od té doby jsem se do Dewdropu nevrátil.

***

P. B. Whalen se narodil v Long Beach v Kalifornii a od poloviny 90. let žije trvale v Praze. Posledních 30 let pracuje na rozvoji své streetballové hry a pracoval na několika pozicích ve státní i v soukromé sféře v Praze. Má čtyři děti ze dvou manželství s českými manželkami. Nikdy by neuvažoval o tom žít jinde než v Praze.

 

 

PRAGUE DREAMERS: DON’T MAKE ME CRY, BABY!
By P.B. Whalen

PRAGUE—Jesus, Daryl the Australian, he wanted to set up these swinger’s weekends and tourist fashion shows. It wasn’t enough to be bar manager of the Dewdrop Bookstore & Café—he wanted to be Prague sex kingpin.

Jesus, give a drunk a little money and power—damn, sometimes they will think of the damndest things.

It was idiotic in its simplicity, Daryl explained: You booked the connecting hotel suites. Any woman—any woman at all—got in free, but dudes would have to pay at least 2,500 Kč each—and bring a chick for other dudes to paw over.

Daryl: Lots of guys would pay to hand over to the slobbering horde their wife/girlfriend/some chick they knew. Hell, they’d pay to see her give some stranger a blowie or watch her get reamed up the tailpipe.

No, they really will! In exchange, just give ‘em a chance for a blowie from someone they just met—hell, just give ‘em a front-row seat to watch other guys get blowies or watch some greasy old heart-attack guy munch their lady’s snatch while she moans in pleasure!

Hell, guys would do almost anything for fresh meat.

Ain’t ya seen nuttin’ on the internets? Bringing their gal to a gang-bang was every man’s secret fantasy.

Daryl giggled. 

But everyone would be old and fat and ugly and twisted, I protested. Cranked up on Biagra or worse—much worse! Jesus, hell, and they’d be worse than horrible: Full-on nasty, crusty specimens who got off on humiliating and torturing people with their cruelty and insanity and drugged-out aggression.

Jesus, and can you imagine the stink?

Daryl shrugged and giggled: “I just know what I hear. I just know what I see. I just know what guys will pay for. If we don’t take those bucks, someone else will.”

“Hell no,” I said. “That’s where I hit the off-ramp. Taking your sad, lonely woman to a gang-bang—that’s for freaky freaks whose idea of a good time is looking at the underside of a random dude’s sac. Come on, man! Someone’s gotta hold the line! Take that sweet girl home and make her a frozen pizza.”

“Well then—so what do you like?”

“Pissing,” I said. “Just pissing.”

Daryl giggled and grinned, brought me over another golden coldie.

Listen, I said, anyway, you haven’t done your economics. There’s the hotel rooms, booze, food, incense, wipes, condoms, candles, gels, dildos, energy bars and candy bars and salty snacks, video cameras, security guards, first aid kit, legal fees. Legal forms everyone’s got to sign. You’ll need a secretary and an accountant. . . .

Plus, Daryl—those mafia dudes would hose you or worse. What are you—nuts? Don’t you know nuttin’?

The Prague sex biz is strictly controlled. Those airplane hangar-size strip clubs and massive escort agencies—talk about serious money! They won’t like new dudes horning in. They’d stuff you in a taxi, stuff you in a barrel of cement, then toss you off the bridge into the lake.

Naw, I’ve done the economics, Daryl would say. We’ll pull 30K, easy!

“A whole 30K?” I laughed. “Before or after the taxes?”

Why they let these drunks manage bars . . . well, I guess that’s the true drunk’s great trick: How long can we keep this con running? When will folks finally wake up?

I knew all this—hell, I saw all this—cuz I was down at the Dewdrop two or three nights per week—because this is what you do when your wife drops you and you’re stunned and falling apart and can’t think of nuttin’ better to do.

I’d buy a book at the bookstore and drink ‘em down as fast as they brought ‘em, until they’d close and finally throw me out.

Well, anyway, these know-nothing American dopes, after forking over serious coin to buy the Dewdrop—which occupies an elite address on Pštrossova in New Town and boasts of being “Prague’s biggest English-language bookstore”—had thought it a good idea to make Daryl the bar manager.

First thing they did: Fired the entire staff, cut wages, raised drink and menu prices, installed security cameras everywhere, and hired Daryl and new waitresses on the new lower wages.

They’d show this lazy town how you ran a business.

Next, they stuck crap art-student art on the walls, worse every month.

The quality of the drawings was bad. Scribblings and graffiti and ugly faces. Marbles glued to boards. Nobody couldn’t draw hands worth a shit.

Made you feel lousy and ripped-off just to walk in and see it. You looked away in shame.

They paid Daryl something like 4,200 Kč a week—then hyperventilated when they finally watched the surveillance tapes and saw he was a drunk who was nonstop stealing booze and hatching sex-business plans.

Daryl said these dudes were dopers and drunks, idiots from Chicago with their thumbs up their asses, who’d never watch the tapes.

I don’t think they ever did—not until Daryl pissed off the wrong waitress and she ratted.

Once in a while I used to talk to one of these American dopes—Aaron, he called himself.

Fat dude with an ugly beard and eyeglasses, smelled like limburger cheese. His pals had brought him over from Chicago to “operate” the place. Aaron claimed he used to run a hot dog stand that served up the best dogs in all of hot dog-crazy Chicago.

Aaron would sit there like a grubby, dopey bear, rubbing the sides of his head.

“Ever seen Frankenhooker 3?” was the kind of thing he said. “I dunno, I never really liked KISS. I shove raw carrots up my ass. I dunno, I never really liked Radiohead. I smell like ass. I’m a big Cubbie fan and hate the White Sox. My fingers smell like my ass. I dunno, I never really liked Eraserhead. My beard smells like an old man’s ass. . . .”

“O.K., man.”

“Czech chicks are hot. They’ll do you, they’ll do anybody. They don’t care if you got money. Russians do. That’s all they care about. Russians care about what kind of fancy car you got. They won’t do you unless you got an expensive car. You got a car?”

“No. Ex-wife took it.”

“Huh. Interesting.”

“Not really.”

Meanwhile, Daryl was watering the bottles to cover how much he was stealing. Didn’t care about the cameras. Didn’t care how it tasted. Didn’t care about anything.

Little no-ass skinny little freak with the beet-red face of a drunk. Looked like a hairy worm with his pants hanging down.

Thin long hairs streaming from his lower lip and chin, in the fu-manchu style.

Jesus, fark. He’d cackle any time somebody ordered a vodka drink.

I stuck with the beer, sometimes wine, especially if the little pot freak Vanessa was waitressing.

They had put Vanessa in the hospital in her hometown of Bellevue, Washington, claiming cannabis-induced psychosis.

Even in Prague, where she’d run away to be with her Czechoslovak mother—who’d run away to Prague to escape the violent, controlling American men like Vanessa’s father—Vanessa had to take weekly dope tests. Somehow she was squeaking through.

Vanessa and I would talk, in a vague way, about the systemic repression of democracy by the oligarchic crony capitalists.

About how she wanted to smoke dope so bad. About how everything was just sort of a laugh.

“C’mere, give me a kiss,” I would say.

She’d come over, drop a light, sweet one on my cheek.

“What are you doing later?”

“Meeting my boyfriend.”

“Him? That awful Czech dick? He treats you like shit, Vaness. His balls are tinier than spider eggs. You and me, baby—let’s go out on the town.”

“You’re sooooooo nice,” she’d smile.

“The hell I am. I’m as much a cunt as anybody—hell, a bigger cunt. This thing ain’t over, baby. It’ll never be over. I won’t quit until I’m the last man standing. . . .”

But the waitress I really wanted was the blond, Lucie, who had her degree in Artistic Dance.

She’d sit next to me at the end of the night and refill the sugar dispensers with a funnel and big brown bag.

When she wasn’t at the Dewdrop, she worked with a youth dancing troupe. She and her friend Andrea were developing a dance interpretation of Star Wars. It involved marching around with swords.

I called it ambitious.

“What are you doing later?”

“Where’s your wife?” Lucie would laugh.

“Off with some married guy with a two-inch dick. Don’t make me cry, baby. What are you doing later?”

“Sleeping.”

“With who?”

“Alone.”

Daryl was quick to offer his half-Lebanese background as an excuse whenever somebody said, “Aw shit, Australia sucks! It’s totally the worst! Everybody’s dumber than dirt, it’s worse than Texas!,” which happened more than you might expect.

Daryl had married some Czech, maybe a Slovak, I forget.

But it was going down the tubes, something was wrong with her insides. She couldn’t get pregnant.

He showed me pictures: A short-haired brunette with blue eyes and milky skin and a strange smile.

Looks just like a lesbian, I said.

Daryl howled, giggled and slugged my shoulder. They’d met in Australia, when she was loose and on the hunt. Dragged poor Daryl’s ass to Prague.

Well, what?

By the end of the year, Daryl would be fired and they would be officially divorced. He would be back to Australia.

Because I was always there, sometimes the Dewdrop folks invited me on their all-night after-work jaunts. Man, at Dross Club one night, I saw Daryl kissing all over this plump and juicy waitress, Hanka.

I hadn’t expected that. I’d talked to her earlier and was liking my chances.

She: “What’s your favorite movie?”

“The Matrix,” I replied. “No, The Empire Strikes Back. No, Wild at Heart. No, The Shining. No, Rocky IV. No, Eraserhead. No, Scarface. No, The Good, The Bad and The Ugly. No, Cannibal Holocaust. . . .”

“Cool. Mine’s Sin City.”

“Super cool, Hanko.”

Juicy, loose and squeezable though she was, I guess I lucked out. Who knows what she might’ve sucked me into.

But Daryl, aw man, he loved those fat lips and wide hips, who wouldn’t.

Dross Club ended up being a bust—dull music, dull people, weird sculptures with moving mechanical parts. Whatever they were mixing in the drinks or spraying into the air, well, it felt like something that would kill an elephant.

I walked out into the Holešovice dawn, dizzy and begging for air. If this is what it felt like to be dying, I guessed it would have to do. I sat on the curb and heaved into the gutter.

My head spun, black explosions went off in my eyes, my heart did a slam dance. I felt the right thing to do was just lie down and see what happened.

The pigeons and crows came over, curious. You made it out O.K, amigo, said a particularly sagacious magpie—kick back and enjoy. You dodged some close shaves there, hanging with those lamebrain kids. Don’t you know that everyone who works in a bar or restaurant is some kind of crook or addict?

“That’s a lie,” I croaked.

“Fine, have it your way,” it said and flew off.

In the end, Daryl claimed someone else ratted him out over the bottles, not Hanka. Hell, he said, she was stealing as much as he was. Probably more.

They fired Hanka, too, as well as Vanessa and a handful of others. Lucie got to stay.

When they ran him onto the street, hell, the Chicago dopes even rang up the Prague cops, looking to see if they could charge Daryl with some crime, any crime.

The cops wanted to see accounting ledgers and specific amounts of alleged material losses on specific dates, on and on. Hearsay allegations meant nothing. They said the court would regard the surveillance vids as mere home movies that proved zilch.

The day they canned him, Daryl sent me a message and I went down for a farewell mug.

I drank until Daryl left, then kept drinking and laughing and drinking and laughing and shaking my head until piv sprayed out my nose.

And yep, the replacement staff were a bunch of no-fun bores who threw me out exactly at closing time. And nope, I haven’t been back to the Dewdrop since.

***

P.B. Whalen was born in Long Beach, California and has lived permanently in Prague, Czech Republic, since the mid-1990s. He has worked for the past 30 years to develop his streetball game, as well as a mid-level functionary in several Prague-based government and corporate offices. He has four children from two Czech wives. He would never consider living anywhere but Prague.

Text: P. B. Whalen
Překlad/Translation: J. Lokajíčková
Foto/Photo: Radek Meyer