Pražské noci ve strhující sérii povídek amerického spisovatele P. B. Whalena – v české i anglické verzi. Zážitky z temných ulic, drsných barů a jiných podivuhodných zákoutí vám ledacos připomenou. Tak pozor, blíží se půlnoc a jako vždycky – půjde o život i o smrt.

 

KOLAPS EVROPSKÉHO MELTINGPOTU!
O Extrémních Dietách a „Dánské Cestĕ“

P.B. Whalen

PRAHA – Třiatřicetiletý Dán opustil svou líbeznou českou manželku a dvě malé děti, aby navázal vztah s vysokou a dlouhonohou Kazaškou, která mu řekla, že si zaslouží, aby mu někdo vyvařoval lépe než jeho žena!

Šokující ponížení přimělo podvedenou ženu k útěku z rodné Prahy a k novému začátku s dětmi na Maltě, vlasti jejích předků, kde stále žije mnoho jejích příbuzných!

Tato žalostná situace zaskočila zelenou čtvrť mezi obytnými věžáky v Praze 10, kde mladá rodina patřila ke stálicím dětských hřišť a narozeninových oslav.

„Nemohu uvěřit, že se to stalo tak milé ženě,“ řekla sousedka Saša Zavodilová, jejíž děti si s malou Karou a Beníkem hrály. „Ale ano, Žanetka byla kvůli Gavimu vždycky ve stresu. Nebyl to přátelský člověk, nikdy si nepřišel hrát s dětmi nebo pozdravit, jen seděl nebo prošel kolem, nic neřekl. Prohlížel si něco důležitého na telefonu, trochu se tvářil jako maniak. Ale tohle nás nikdy nenapadlo!“

Gavrilo Nojić, který opustil rodinu, se údajně narodil v dánském Aarhusu jako syn Srbů, kteří utekli z Chorvatska na začátku 90. let během jugoslávských válek. Gavrilo prý vyrůstal jako normální dánské dítě, ačkoli hlavním jazykem u něj doma byla srbochorvatština.

Gavrilo údajně studoval informační technologie (nebo nějaký podobný obor související s počítači) na jedné dánské univerzitě a s Prahou se seznámil, když studoval na Karlově univerzitě v rámci zahraničního studijního programu Evropské unie Erasmus.

Během tohoto pobytu se seznámil s krásnou tmavovlasou Žanetou, o níž jeden ze sousedů řekl, že „dokáže rozzářit celou místnost svýma tmavýma, ale jiskřivýma očima, nádherným úsměvem a nepopíratelnou svěží, čilou energií“.

Stravovací fanatismus a výchova „po dánsku“

Pod podmínkou zachování anonymity přátelé manželů uvedli, že pokud se týkalo cvičení, nedělal toho Nojić mnoho – denně udělal pár kliků a několik minut strávil v pozici „prkno“ – ale přesto se choval jako plnohodnotný fanatik zdravého životního stylu.

„Nojić byl stoupencem ketogenní diety s nízkým obsahem sacharidů a vysokým obsahem tuků,“ uvedli přátelé a dodali, že se pravidelně postil, a to až týden.

Krátkovlasý, lehce vousatý Nojić – který se obvykle oblékal do přiléhavých kalhot a polo triček a často se objevoval nasáklý silnou kolínskou – byl podle těchto zdrojů také přísným abstinentem, který se stavěl nepřátelsky k jakémukoli užívání alkoholu, tabáku nebo podobných látek.

Přátelé a sousedé říkali, že Nojićova horlivost zahrnovala i přísný dietní režim pro Žanetu a malé Karu a Beníka: Zakazoval jim například konzumaci zmrzliny, cukrovinek, sušenek a dortů, a to i při zvláštních příležitostech, jako byly narozeninové oslavy nebo oslavy nějakých svátků.

„Cukr, sůl, brambory, chleba, pivo, víno, cola, takové věci – vůbec nikdy,“ řekla jedna matka ze sousedství, která Žanetu dobře znala. „Keto, půst – to podle mě není dobré pro mozek – pro duševní zdraví člověka, víte? To je dobré jen pro nějakého blázna. No, způsobilo to Žanetce a dětem obrovskou zátěž. Nemohou se normálně účastnit akcí ve škole a na hřišti. Co dělat, když maminka dává dítěti jablka a mrkev, ale ostatní děti mají dort nebo zmrzlinu? Co dělat, když maminka musí chodit do školky, aby předala speciální oběd, který se dělá jen pro Karu, jiný než mají ostatní děti?“

Přátelé a sousedé říkali, že Nojić také přiměl Žanetu i její matku Nomi, aby si přečetly a začaly uplatňovat zásady obsažené v knize Dánský způsob rodičovství. Kniha, jejímiž spoluautorkami jsou Američanka a dánská psychoterapeutka, má podtitul Co vědí nejšťastnější lidé na světě o výchově sebevědomých a schopných dětí.

Podle nezávislých vědců vychází kniha z předpokladu, že Dánové patří k nejšťastnějším lidem na světě, a to na základě měřítek, jako je Zpráva o světovém žebříčku štěstí, kterou vydává OSN.

Dánsko se v těchto žebříčcích, které hodnotí země podle takových aspektů, jako je uváděná míra korupce, očekávaná průměrná délka života, systém sociální podpory a HDP, a také podle výsledků průzkumů veřejného mínění, v nichž jsou obyvatelé dotazováni ohledně svého štěstí a spokojenosti, skutečně pravidelně umísťuje na předních místech.

Kniha obsahuje rozumné a nekontroverzní rady typu: „Dbejte na to, aby vaše děti chodily občas ven a měly hodně volného času na hraní.“ Kniha propaguje jednoduché zásady v americkém stylu, které jsou podle autora principy dánského způsobu výchovy: hra, autentičnost, reframing, empatie, sounáležitost a žádná ultimáta.

Část věnovaná tzv. reframingu vzbudila zvláštní pozornost nezávislých badatelů. Podle knihy: „Reframing u dětí spočívá v tom, že dospělý pomáhá dítěti přesunout pozornost od toho, co si myslí, že nedokáže, k tomu, co dokáže. Dospělý pomáhá dítěti vidět situace z různých úhlů pohledu a přiměje ho zaměřit se na méně negativní výsledky nebo závěry.“

„Vnucování reframingu dětem je nátlakové a poněkud zlovolné,“ namítá Dáša Drahoňová, profesorka alternativní forenzní psychologie na nezávisle financované Vysoké škole Komenského v Praze. „Autoři této populární dánsko-americké knihy v podstatě radí lidem, aby aktivně manipulovali své děti, jedná se o tzv. gaslighting. Kniha například uvádí, že byste měli svým dětem pomoci najít lepší alternativní děj – tedy potlačit jejich skutečné myšlenky a pocity a místo toho je nechat něco si nalhávat. Kniha vám v podstatě říká, abyste svým dětem říkali, že mít pocit selhání nebo nějaký špatný pocit není legitimní.“

„Ale mít pocity selhání a bezcennosti je zcela legitimní – je to vlastně evoluční rys, který lidem umožňuje, aby se pustili do zlepšování sebe sama i světa kolem nás,“ říká Drahoňová. „Jak ví každý, kdo má alespoň trochu životních zkušeností, nic se nezmění, dokud se necítíme natolik mizerně a naštvaně, že začneme jednat. To, že jsme smutní a naštvaní, je způsob, jakým nám příroda říká, že je čas na změnu. Reframing je tedy jen mazaný způsob, jak vést rodiče k tomu, aby ze svých dětí vychovali hadrové panáky, se kterými si každý dělá, co chce – což je přesně to, co by se líbilo zločinecké vládnoucí třídě.“

Drahoňová dodala, že nejnovější evropské statistiky týkající se duševního zdraví ukazují, že dánská cesta zdaleka není tím, čím se zdá být.

„Sebevědomí a schopní, jak se chlubí název knihy – to je k smíchu,“ řekla Drahoňová. „Dánští rodiče jsou trapně naivní a velmi náchylní ke lžím ze strany vlády a zdravotního systému. V Dánsku začínají své děti léčit psychofarmaky při prvním náznaku psychického problému – a to i děti ve věku pěti let.“

 „To, že se Dánsko umísťuje na předních místech ve světových žebříčcích štěstí, nedokazuje, že Dánové mají nějaký zvláštní vhled do výchovy dětí,“ argumentuje Drahoňová. „Tato teze se rozpadá na první pohled. V evropském měřítku je dánská míra sebevražd a alkoholismu právě v průměru. Jde o malou, bohatou zemi řízenou technokraty, do značné míry s homogenizovaným obyvatelstvem, které je dlouhodobě cvičené k tomu, aby si vedlo dobře v institucionálním a profesním prostředí. Možná to je to, co je potřeba k pocitu štěstí? Jaké z toho plyne poučení? Možná vědomě vybudovali svou společnost právě takovým způsobem, který zaručí, že se umístí vysoko v mezinárodních žebříčcích štěstí? To se zdá být více než pravděpodobné.“

Drahoňová poukázala na studii vědců z Univerzity jižního Dánska, která uvádí osmnáctiprocentní nárůst nových uživatelů psychotropních léků (včetně hypnotik, psychostimulantů a antidepresiv) mezi dánskými dětmi, dospívajícími a mladými dospělými. Studie zjistila, že od ledna 2017 do června 2022 bylo v Dánsku nejméně 108 840 nových uživatelů psychotropních léků mezi osobami ve věku 5–24 let.

„Spotřeba tzv. antidepresiv se v Evropě za posledních dvacet let zvýšila téměř dvaapůlkrát,“ uvedla Drahoňová. „Podle údajů OECD zaznamenala Česká republika v letech 2000 až 2020 nejbouřlivější nárůst užívání těchto léků, a to o neuvěřitelných 577 %, tedy téměř šestkrát. Podle zprávy UNICEF z roku 2021 má 19 % evropských chlapců ve věku 15–19 let a 16 % dívek ve stejné věkové skupině nějakou duševní poruchu. To je téměř dvacet procent Evropanů vstupujících do dospělosti, kteří mají nějakou závažnou poruchu nebo závislost na lécích, pravděpodobně obojí. Dánská vláda v roce 2020 uvedla, že patnáct procent dánských mladých dospělých má do osmnácti let věku diagnostikovanou duševní poruchu. Takže ne, nevypadá to příliš dobře.“

The Seductress

Podle přátel a sousedů do této arény vstoupila osmadvacetiletá Taza Tursnyeva. Podle lidí, kteří ji znají, se Tursnyeva narodila ve městě Pavlodar na severovýchodě Kazachstánu, ale vyrůstala převážně v Astaně, kazašském hlavním městě.

Do Prahy se přestěhovala v patnácti letech, když byl její otec, ambiciózní kazašský diplomat a podnikatel, přeložen do české metropole na vyšší post. Tursnyeva absolvovala střední školu v angličtině na British International School, a poté získala titul z politologie na Anglo-americké univerzitě.

Po dokončení studia Tursnyeva podle zdrojů několik let pracovala v IT podpoře pro lukrativní importní a exportní firmu svého otce v Praze. Když jí ale bylo kolem dvaceti pěti let, s rodinou se nepohodla kvůli tomu, co rodiče vnímali jako rebelské a nezávislé období, které zahrnovalo dlouhé noci plné tance a pití se staršími, rodině neznámými muži.

Stále více divoká, jak to označili její rodiče, nebo znuděná islámskou rodinnou přísností, kterou Taza považovala za starosvětskou, se Tursnyeva postavila na vlastní nohy. Nakonec si našla práci a přátelství v pražské síti emigrantů z bývalého sovětského bloku, z nichž mnozí byli zapojeni do různých aspektů ekonomiky informačních technologií, ať už jako majitelé nezávislých firem, nebo jako nízko postavení zaměstnanci obrovských globálních společností jako Whinger.com a Sprongforce.net (často obojí).

Zdroje blízké Tursnyevové pod podmínkou anonymity uvedly, že na členy této skupiny zapůsobila svým exotickým asijsko-slovanským (napůl ruským) vzhledem, smyslem pro módu, úctyhodnými šachovými schopnostmi, pijáckou zdatností a něčím, co jeden známý nazval schopností sebefinancování. Zdroj tím zřejmě narážel na dárek k promoci od jejího otce: prostorný třípokojový střešní byt kousek od Jaromírovy ulice, v zóně mezi Vyšehradem a Nuselským mostem (mostem sebevrahů), co by kamenem dohodil od Výtoně a Vltavy.

„Byla to taková zastrašující postava,“ vzpomínal jeden ze známých. „Vysoká, sexy, sebevědomá a dobře finančně vybavená, vždy s nejnovější edicí nejlepších chytrých telefonů. Stylové kamarádky, se kterými chodila do města. Dobrý hudební vkus. Taky byla vtipná, měla něco, co by se dalo nazvat ostrým jazykem.“

Podle zdrojů se však zdálo, že Tursnyevové chybí kotva stability. Během několika let, jak uvedl jeden z jejích přátel, si ji členové tohoto okruhu IT samců, mezi nimiž byli Rusové, Češi, Poláci, Ukrajinci, Rumuni, Srbové a Makedonci, nakonec „předávali jako jehněčí kýtu“.

Podle přátel se mnozí z nich považovali za „hackery“, „krále šifrování“, „šachové génie“ a „dýdžeje“, za vysoce vzdělané a arogantní mladé muže, kteří by mohli s oblibou provokovat své různorodé posluchače například tím, že by současně zaujímali protiamerický, ale silně „protrumpovský“ postoj.

Pár Američanů, kteří měli kontakty s touto skupinou, se snažilo upoutat Tazinu pozornost. Jeden z přátel však řekl, že Američané působili ve srovnání se svými tvrdě pijícími a tvrdě počítajícími východoevropskými protějšky tiše a ochable zároveň.

„Docházelo k nadměrnému pití a užívání drog, následovaly nevěry, rozchody, slzy, obvinění, takové to obvyklé peklo,“ řekl jeden z bývalých členů komunity. „Taze nakonec zlomili srdce až příliš mnohokrát. Už ji unavovalo, jak ji ti bezstarostní kluci vláčeli bahnem – a ona stárla. Bála se vrásek a toho, že brzy bude mít povadlý, opilecký smutný obličej. Rozhodla se vystřízlivět a odejít z této scény.“

Přátelé a známí říkali, že téměř přes noc se Tursnyeva znovu zrodila jako milovnice fitness, odhodlaná vyplavit z těla toxiny a konzumovat zdravou vegetariánskou stravu.

Začala se věnovat každodennímu cvičení v posilovně a začala číst motivační knihy, v nichž se ženy dozvídaly, jak se „zdravě rozhodovat ve vztazích a jak získat zpět kontrolu nad svým životem“. Získala také, jak sama říkala, „normální práci“, v centrále firmy Avast, kde mohla využít své znalosti češtiny, ruštiny a angličtiny.

Právě uprostřed této proměny se Tursnyeva seznámila s Gavrilo Nojićem. K osudovému setkání došlo na zahajovacím večírku IT firmy na virtuální akce, kterou vedl svědomitý rusko-moldavský kolega, jenž oba znal.

„Když Gavi uviděl Tazu s jejími novým, krátkým, šmrncovním účesem, sladěným topem a sukní od Gucciho, vysokými podpatky sešněrovanými ke kolenům a vypracovanou postavou, vyrazila mu dech,“ řekl jeden ze společných přátel. „A ona byla pozitivně nakloněna jemu – zaujala ji jeho čistotnost a bystrý outfit. Vzájemně k sobě tíhli. Zdálo se, že jsou opravdu šťastní, že konečně našli někoho podobně smýšlejícího – pořádného, oddaného materialistu, pro kterého je zdraví a pohoda na prvním místě.“

Po dvou měsících, kdy se vracel domů o půlnoci nebo později a tvrdil, že pracuje na obchodních projektech ve své kanceláři, začal Nojić u Tursnyevy v bytě přespávat tři až pět nocí týdně.

O několik týdnů později, když byl Žanetou konečně konfrontován kvůli svým absencím, se Nojić podle přátel přiznal k nevěře a okamžitě zahájil rozvodové řízení. Během následujících dvou týdnů přestěhoval veškeré svoje věci do bytu Tursnyevy.

Osm měsíců poté, ještě před oficiálním ukončením manželství, se však začaly ve vztahu Nojiće a Tursnyevy objevovat turbulence. Tursnyeva byla podle přátel zklamaná, že Nojić upustil od jejich režimu běhání a jógy kvůli chronické bolesti kolen a také kvůli tomu, že je „pozadu v práci“.

Brzy několika přátelům oznámila, že se začíná „nudit“. Minimálně jedné přítelkyni řekla, že si není jistá, zda jsou „kompatibilní“.

Přátelé uvedli, že Nojić byl zase naprosto „zničený“, když Tursnyeva několikrát vyrazila flámovat se starými přáteli. Když byla Tursnyeva konfrontována ohledně svého nadměrného pití, údajně se povýšeně zasmála a pak odpověděla nadčasovou větou: „Můžeš vyhnat dívku z Východu, ale nemůžeš vyhnat východní kulturu z dívky.“

V době psaní tohoto článku byli podle známých Nojić a Tursnyeva stále spolu.

Žanetini přátelé však uvedli, že Nojić, jehož domluvené návštěvy s dětmi prý byly vzácné, nedávno vyslal své bývalé ženě chabý dotaz, zda by jednoho dne nebylo možné usmíření.

Přátelé říkají, že křehká a raněná mladá matka Nojiće chladně odmítla.

***

P. B. Whalen se narodil v Long Beach v Kalifornii a od poloviny 90. let žije trvale v Praze. Posledních 30 let pracuje na rozvoji své streetballové hry a pracoval na několika pozicích ve státní i v soukromé sféře v Praze. Má čtyři děti ze dvou manželství s českými manželkami. Nikdy by neuvažoval o tom žít jinde než v Praze.

 

 

EURO MELTING POT MELTDOWN!
Of Extreme Diets and ‘The Danish Way’

By P.B. Whalen

PRAGUE—A Danish man in his early 30s abandoned his sweet Czech wife and two young children to pursue a relationship with a tall, leggy Kazakh woman who told him he deserved better cooking than what he was getting at home!

The shock humiliation has caused the jilted wife to flee her birth city of Prague and make a new start with her children in Malta, her ancestral homeland where many of her relatives still live!

The heartbreak-a-thon has stunned the leafy Prague 10 neighborhood of residential towers, where the young family were stalwarts of the playground and birthday party circuit.

“It seems unthinkable to happen to such a nice woman,” said neighbor Saša Zavodilová, whose children were playmates of little Kara and Beník. “But yes, Žanetka always under stress because of Gavi. Never a nice man, never come to play or say hello, only sit or walk by on own business, say nothing. Look at important thing on phone, looking little bit like maniac. But we never thought this!”

Family-abandoner Gavrilo Nojić is reported to have been born in Aarhus, Denmark, the son of Serbs who fled Croatia in the early 1990s during the Yugoslav wars. Gavrilo is said to have grown up a “normal Danish youth,” though Serbo-Croatian was the primary language of the family home.

Gavrilo reportedly studied “information technology,” or some similar computer-related subject, at a Danish university, becoming acquainted with Prague when he studied at Charles University as part of the EU’s Erasmus study-abroad program.

It was during this sojourn that he met the pretty, dark-haired Žaneta, whom one neighbor said could “light up a whole room with her dark but glittering eyes, wonderful smile and undeniable sense of fresh, perky energy.”

Dietary Zealotry—and Parenting ‘the Danish Way’

Speaking on condition of anonymity, friends of the couple said Nojić did little in the way of physical exercise—some daily pushups and a few minutes of “planking” was the extent of it—but nevertheless behaved like a full-fledged health fanatic.

Nojić was an adherent of the low-carb, high-fat “ketogenic diet,” friends said, adding that periodically he would fast for as long as a week.

The short-haired, lightly bearded Nojić—who usually dressed in tight slacks and polo shirts and often appeared liberally doused with strong cologne—was also a strident teetotaler, these sources said, hostile to any use of alcohol, tobacco or similar substances.

Friends and neighbors said Nojić’s zealotry included imposing a strict dietary regime on Žaneta and little Kara and Beník—barring them from consuming ice cream, candy, cookies and cake, for example, even on special occasions like birthday parties or holiday celebrations.

“Sugar, salt, potatoes, bread, beer, wine, cola, things like this—absolutely never,” said one neighborhood mother who knew Žaneta well. “Keto, fasting—these, I think, are not good for brain—for mental health of person, you know? Only good for some kind of crazy person. Well, it caused a huge strain on Žany and children. Cannot take part normally in events of school and playground. What to do when mum gives kid apples and carrots but rest of kids have cake, ice cream? What to do when mum must go to special meeting at kindergarten for special school lunch made only for Kara, different from other kids?”

Friends and neighbors said Nojić also prevailed on both Žaneta and her mother, Nomi, to read and implement the principles found in The Danish Way of Parenting. The book, coauthored by an American woman and a Danish psychotherapist, is subtitled What the Happiest People in the World Know About Raising Confident, Capable Kids.

According to independent researchers, the book is premised on the notion that Danish people are among the “happiest” in the world, as based on yardsticks like the UN’s World Happiness Report.

Denmark is indeed consistently at or near the top of such rankings, which grade countries on aspects like their reported levels of corruption, life expectancy, social support and GDP, as well as the results of polling data querying residents about their “happiness and satisfaction.”

The book includes sensible, noncontroversial advice akin to, “Make sure to take your children outside from time to time and give them lots of free time to play.” In the American style, the book promotes a simplistic acronym, P.A.R.E.N.T., to describe what the authors believe are the principles of the “Danish way of parenting”: Play, Authenticity, Reframing, Empathy, No Ultimatums and Togetherness.

The section on “reframing” has drawn particular scrutiny from independent researchers. According to the book: “Reframing with children is about the adult helping the child to shift focus from what they think they can’t do to what they can do. The adult helps the child see situations from different angles and gets them to focus on the less negative outcomes or conclusions.”

“Pushing ‘reframing’ on children is coercive and rather sinister,” argued Daša Drahoňová, professor of Alternative Forensic Psychology at the independently funded Comenius College, Prague. “Basically, the authors of this popular Danish-American book are telling people to actively manipulate—to gaslight, in other words—their kids. For example, it states that you should help your children ‘find a better alternative storyline’—that is, to suppress their genuine thoughts and feelings and lie to themselves instead. Essentially, the book is telling you to tell your kids that having a sense of failure or a bad feeling is not legitimate.”

“But having feelings of failure and worthlessness is completely legitimate—it is, in fact, an evolutionary trait that enables human beings to get after the job of improving ourselves and bettering the world,” said Drahoňová. “As anyone with a little life experience knows, nothing changes until we feel shitty and angry enough to take action. Getting sad and angry is Nature’s way of telling us it’s time to make changes. ‘Reframing,’ therefore, is simply a tricky way of conning parents into training their children to be pushovers and walkovers—which is exactly how the ruling criminal class would like them.”

Drahoňová added that the latest European mental health statistics show that “the Danish way” is far from being what it’s cracked up to be.

“‘Confident and capable,’ as the book’s title boasts—that’s a laugh,” said Drahoňová. “Danish parents are embarrassingly naïve and highly susceptible to lying by the government and healthcare establishment. In Denmark, they start drugging their children at the first sign of a ‘psychological problem’—even children as young as five years old.”

“Just because Denmark ranks high in ‘world happiness studies’ does not prove that Danish people have any special insight into raising children,” Drahoňová argued. “The proposition falls apart at first contact. In European terms, the Danish rates of suicide and alcoholism are merely middling. This is a small, wealthy country run by technocrats, with a largely homogenized population that has been trained to do well in institutional and professional settings. Perhaps this is what it takes to be ‘happy’? What’s the lesson here? Perhaps they have consciously built their society precisely in a way that is bound to place them highly on international ‘happiness’ rankings? That seems more than likely.”

Drahoňová pointed to a study by researchers at the University of Southern Denmark that reported an 18% increase in new users of psychotropic medication—including hypnotics, psychostimulants and antidepressants—among Danish children, adolescents and young adults. The study found that from January 2017 to June 2022, Denmark had at least 108,840 new users of psychotropic medication among individuals aged 5–24 years.

“So-called ‘antidepressant drug’ consumption has increased by almost 2.5 times in Europe in the last 20 years,” said Drahoňová. “According to the OECD, the Czech Republic recorded the most explosive increase in the use of these drugs from 2000 to 2020, increasing an incredible 577%, or almost six times. According to a 2021 report from UNICEF, 19% of European boys aged 15–19, and 16% of girls in the same age group, have some kind of mental health disorder. That’s almost 20% of Europeans entering adulthood who’ve got some kind of major hang-up or drug dependency, probably both. In 2020, the Danish government said 15% of Danish young adults are diagnosed with a mental disorder by 18 years of age. So no, it’s not looking too good.”

The Seductress

Into this arena, friends and neighbors said, stepped 28-year-old Taza Tursnyeva. According to people who know her, Tursnyeva was born in the city of Pavlodar, northeastern Kazakhstan, but grew up mostly in Astana, the Kazakh capital.

She moved to Prague at the age of 15, when her father, an ambitious Kazakh diplomat and businessman, was transferred to the Czech capital to fill a senior posting. Tursnyeva completed high school at the English-language British International School and went on to earn a political science degree from Anglo-American University.

After graduation, according to sources, Tursnyeva worked for some years in an “IT support role” for her father’s lucrative import/export business in Prague. In her mid-20s, however, she fell out with her family over what her parents perceived as a “rebellious, independent streak” that had come to include long nights of dancing and drinking with older men unknown to the family.

Increasingly “wild,” as her parents termed it—or “bored” with Islamic family strictures that Taza regarded as “old world”—Tursnyeva set out on her own. She eventually found work and friendship among Prague’s network of former Soviet bloc expatriates, many of whom were involved in various aspects of the IT economy, either as owners of independent businesses or as low-level employees of massive global companies like Whinger.com and Sprongforce.net (often both).

Speaking on condition of anonymity, sources close to Tursnyeva said she impressed members of this group with her exotic Asian-Slavic (half-Russian) good looks, high-end fashion sense, respectable chess ability, drinking prowess, and what one acquaintance called her “self-funding capability.” This apparently referred to her father’s college graduation gift to her of a spacious, three-bedroom rooftop flat off Jaromírova, in the zone between Vyšehrad and Nuselský most (the “Suicide Bridge”), a stone’s throw from Výtoň and the Vltava.

“She was something of an intimidating figure,” recalled one acquaintance. “Tall, sexy, confident and well-funded, always with the newest edition of the best smartphones. Stylish girlfriends that she would go out on the town with. Good taste in music. She was funny, too, had what you might call a bit of an ‘acid tongue.’”

However, according to sources, Tursnyeva seemed to lack an anchor of stability. Over several years, said one friend, she ended up being “passed around like a rack of lamb” by members of this circle of “IT males,” who included Russians, Czechs, Poles, Ukrainians, Romanians, Serbs and Macedonians.

Friends said many of these fellows favorably regarded themselves as “hackers,” “crypto kings,” “chess geniuses” and “deejays,” the sort of highly educated, arrogant young men who might enjoy provoking their various audiences by, for example, simultaneously taking an anti-U.S. but strongly “pro-Trump” stance.

A small number of American men who had contacts with the group made efforts to attract Tursnyeva’s attention. But one friend said the Americans seemed both “placid and flaccid” compared to their hard-drinking, hard-computing East European counterparts.

“There would be excessive drinking and drug use, followed by cheating, breakups, tears, allegations, the usual bag of hell,” said one former member of the community. “Taza, finally, had her heart broken one too many times. She was tired of being dragged through the mud by these callow lads—and she was getting older. She was fearful of wrinkles and developing ‘the droopy, boozy sad face.’ She decided to sober up and exit the scene.”

Friends and acquaintances said that almost overnight, Tursnyeva reappeared as a teetotalling fitness enthusiast, determined to flush toxins from her body and consume a healthy vegetarian diet.

She devoted herself to daily gym workouts and began reading self-help books that instructed women on how to “make healthy relationship choices and take back control of their lives.” She also got a what she termed a “normal job” at the headquarters office of the Czech security software firm Avast that required her to utilize her Czech, Russian and English language skills.

It was amidst this transformation that Tursnyeva was introduced to Gavrilo Nojić. The fateful meeting occurred at the launch party for an IT “virtual events business” led by a studious Russian-Moldovan fellow who knew them both.

“When Gavi saw Taza—with her newly short, sassy hair, matching Gucci top and skirt, high heels laced to her knee, and toned physique—she blew his mind,” said one mutual friend. “And she was positively inclined toward him as well—his cleanliness and well-dressed sharpness. They gravitated to each other. They seemed truly happy that they had finally found someone like-minded—right, committed materialists who had health and wellbeing at the top of the agenda.”

After two months of returning home at midnight or later, claiming he was working on “business projects” at his office, Nojić started staying at Tursnyeva’s flat 3–5 nights per week.

Several weeks later, finally confronted by Žaneta over his absences, friends said Nojić confessed his infidelity and promptly initiated divorce proceedings. He moved all of his belongings to Tursnyeva’s flat over the next two weeks.

However, even before the marriage was officially terminated eight months later, Nojić and Tursnyeva began to experience turbulence in their relationship. Tursnyeva, friends said, was disappointed that Nojić had dropped out of their jogging and yoga regimen, claiming chronic knee pain as well as being “behind” on work.

She soon declared to a few friends that she was growing “bored.” She told at least one girlfriend she wasn’t sure they were “compatible.”

Friends said Nojić, for his part, was absolutely “devastated” when Tursnyeva went out on several drinking binges with old friends. Confronted over her boozing, Tursnyeva is reported to have laughed haughtily before replying with the timeless chestnut, “You can take the girl out of the East, but you can’t take the East out of the girl.”

As of this writing, Nojić and Tursnyeva were “still together,” according to acquaintances.

Friends of Žaneta, however, said Nojić—whose arranged visits with his children are said to have been few—recently extended a feeble feeler to his ex-wife about whether a reconciliation might, at some point, be possible.

Friends say Nojić was firmly cold-shouldered by the fragile, emotionally wounded young mother.

***

P.B. Whalen was born in Long Beach, California and has lived permanently in Prague, Czech Republic, since the mid-1990s. He has worked for the past 30 years to develop his streetball game, as well as a mid-level functionary in several Prague-based government and corporate offices. He has four children from two Czech wives. He would never consider living anywhere but Prague.

Text: P. B. Whalen
Překlad/Translation: J. Lokajíčková
Foto/Photo: Radek Meyer