Stál nad opilcem, v ruce držel nůž a chystal se bodnout. Do krku, tam je to nejjistější. Za ty jelita na zádech a spáleniny od cigára. Za to, jak ho za trest zamykal do komory beze světla a nepustil ani na záchod. Za to, jak řezal mámu, a za hnusárny, co dělal ségře. Opilec škytal, oči přivřené, vůbec o něm nevěděl, což nebyla žádná změna. Napřáhl ruku, ale nedokázal to. Zabít fotra je těžký. Vrátil se do pokoje, sbalil batoh a vyšel před dům. Právě mu bylo čtrnáct. Vzduch voněl řekou, popelnicemi a svobodou. Tady venku může sejmout, koho chce.

 

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel

Foto: unsplash.com