„Rádo se stalo, doufám, že vám to víno chutnalo,“ konverzoval jsem a uvažoval, jestli má tak výbojný zápasnický postoj vždycky nebo je to tím sakem. Víno ještě nevypila, ale mohli bychom si ho dát spolu, protože minule byla dost nervózní a naštvaná a asi ne zrovna milá, takže…
„…v rámci dobrých sousedských vztahů, “ navázal jsem a s díky odmítl její pozvání na zítřek večer, protože jsem tam měl další láhev (ještě od Míši, panebože) „a zrovna jsem se ji chystal otevřít“.
„Tak prosím, pojďte dál,“ a za hodinu jsme už o sobě věděli všechno. Skoro všechno v dosahu obvyklé paměti a povrchního pozorování a pod sakem měla obepnuté tmavě zelené triko, v němž ještě víc vynikla její ramena. Pleť světlejší než jsem vzhledem k barvě vlasů čekal. Arabský parfém. Voněla trochu jako krámek s kořením v Marseille, kde jsem si jednou kupoval anýz. Nalíčená jen decentně, přiměřeně věku a postavení, protože všechno, co měla na sobě, vyzařovalo tlumený luxus. Tohle nebyla žádná ze sídlištních Nikol v leginách a leopardí blůzce, po nichž jsem vždycky toužil.
Chtěl jsem jen přicházet do cizích uklizených bytů, dostat najíst, zašukat a zase přivolat výtah do přízemí. Julie v sobě měla dámu a to byl pro obtížně dospívajícího muže kolem padesáti problém. Nicméně oba jsme kdysi uvažovali o studiu religionstiky, no vážně, taky vám to připadalo jako jediná možnost, jak se vypořádat se světem? Taky vás fascinuje, jaké modely vesmíru a autorit lidé dokázali vymyslet? Ano, mytologie, ta drží svět pohromadě. Ne, to není možné, ona taky hrála na klavír a dokonce stejné etudy, jen to dotáhla až k Chopinovi, zatímco já… Tak vy jste psal básně? A dáte mi nějaké přečíst? Vyměním za svoje. Bylo to jako rozbalovat jeden dárek za druhým a v každém najít kus sebe.
Nikdy bych nečekal, že se tak bleskově přeneseme přes úvodní fráze. Zrovna s Julií, která si dávala záležet, aby působila jako strohá úřednice za přepážkou a vyzařovala pohrdání každým, kdo neumí správně vyplnit dotazník. Zrcadlo, šlo mi hlavou, sestra, šlo mi hlavou, moje ženská verze, šlo mi hlavou a taky mě, přiznávám, napadlo něco o ztracené a znovu nalezené polovině duše – a vůbec mi to nepřipadalo jako bizarní představa. Jinými slovy, do mé mnohotvárné, zmatené a bestiální duše se začala snášet láska. A bez pohlavních orgánů a jejich blahodárného násilí bych pod tou růžovou lavinou nejspíš nadobro skonal.
Každou další minutu jsme se překvapovali, v jak podobném světě žijeme, jako obyvatelé jednoho příběhu, taková harmonie, bože! To přece není normální, že jsme oba četli tolik stejných a podobných knih ze stejných a podobných důvodů, nebo ano? Její proměna z chladné dámy do přitažlivé a pro jednou pochopitelné ženy natolik šokovala, až se mi z toho postavil. Důvody k erekci mohou být různé a koneckonců, mívali ji i dodělávající viselci na starých šibenicích, když zavlažovali mandragoru. Arabský parfém, překvapení, citová i intelektuální slast nebo záchranná brzda v podobě sexu? Tělo si pamatuje, i když mysl už dávno odskákala. Při našem prvním setkání té dětské postavičce neztuhly končetiny hrůzou jen tak, ale teď zmizela a poskytla prostor dospělejším a nadrženějším součátkám.
„Jako malá jsem pořád vyhrávala nějaký recitační soutěže, třeba s Rackem od Richarda Bacha, naučila jsem se to celý nazpaměť. Ten příběh jsem úplně milovala a…“ chytil jsem ji za bradu, bylo to přesně v tomhle místě a položil jí dlaň na tvář a palcem jemně stiskl tu druhou, takže zmlkla, zavřela oči a přitiskla tvář k mým prstům. Rty se jí tím pohybem našpulily, růžové rty a za nimi dokonale rovné, jen jemně nažloutlé zuby. A pak už to šlo rychle. Oba jsme se shodli, že Dějiny náboženského myšlení od Mircei Eliadeho jsou grandiózní dílo, ale byla tu i naše společná mytologie, o níž jsem tehdy ještě nic nevěděl. Na rozdíl od těla a celé té příšerné neviditelné části ledové kry našeho přerušovaného soužití. Nebýt sexu a neovladatelných tělesných pochodů, lidé by se nechali zmást představami a nalhali si celé sbírky romantických básní.
Pomohl jsem jí přetáhnout triko přes hlavu. Podprsenku si sundala sama.
„Jsou i větší,“ podívala se na mě.
„Ale i menší. Mnohem menší,“ řekl jsem popravdě a pustil se do hry, a pak se zeptala, kdy jsem měl naposledy sex. Já odpověděl, že před čtyřmi dny a ona na to, že jí tahle informace vůbec neudělala dobře začali jsme se rvát, přitom navzájem dál svlékat a celé to dostalo choreografii z trojmezí lásky, zvířecí moci a pomsty.
Pokračování příště…
Text: Dalibor Demel