Naše dcera ztratila klíče. Ona pořád něco ztrácí, takže podobné informace mě po 14 letech tvrdého tréninku nechávají ledově chladnou. Zocelený ztrátou několika lítaček, mobilů, tašek s tělocvikem, bund či slunečních brýlí se mi jevil i její otec, ovšem tentokrát s nervama prostě nevydržel. Autentický přepis reportáže zoufalého dítěte z Messengeru zde:

„Ahoj mami, hele, v pondělí jsem ty klíče ještě měla, nekecám…takže jsem je nechala buď u Evy nebo je mám někde jinde, páč jak jinak bych se v pondělí dostala domů? Nebo jsou u hospodářky z jídelny, nevim fakt. Hledala jsem je všude. Eva jela dneska k nám domů a chtěla mi je pomoct hledat. Jenže táta na mě před ní začal kvůli těm klíčům šíleně řvát a vyhazovat mi věci z batohu hned v předsíni, jako chápeš to? Mami, byl u toho jen v tričku a v těch rudejch trenkách!!!…chudák Eva, se jí musím omluvit pořádně, ještě aspoň desetkrát za tohleto. Bylo to šíleně trapný, jak tam řval v tom prádle. Stejně si myslím, že ty klíče jsou někde ve škole nebo u Evy nebo doma, protože já prostě neumím hledat, zvlášť když u toho mám Zuřícího býka celou dobu za zády! Tos neviděla! Vyklepal mi nakonec celou tu tašku na balkoně a u toho si – v těch trenýrkách!!! – povídal se sousedkou ze zdola. Vykládal jí všechno…..jakože jsem bordelář a o těch klíčích … pak na ni spadnul můj test z chemie… Kolem šli ještě asi dva lidi venku po chodníku a táta je u toho klepání batohu v trenýrkách normálně zdravil, nepochopíš… Nakonec se šel uklidnit se psem na procházku a do hospody, ale asi za deset minut se ještě vrátil, jakože přepadovka, jestli hledám ty klíče. Pokud se mi to teda jen nezdálo…myslím že z něj začínám blouznit.“

No, a pak že já jsem cholerik. Že dělá M. ostudu dítěti před spolužáky a promenuje se před nimi v obnošeném spodním prádle, ok, jeho věc. Ale absolutně nechápu, co se má co svěřovat tý blondýně zezdola. Škoda, že na ni místo testu z chemie nespadla nějaká hodně tlustá učebnice.

Text: Klára V.

Foto: unsplash.com