Režisér, spisovatel a znalec duchovních směrů Východu Viliam Poltikovič vydává knihu o tématu odedávna zahaleném v mračnu předsudků a falešných představ. Co je vlastně tantra a kam vede její praxe? Takhle o ní uvažuje autor filmu i knihy Příběh tantry:

„S domovinou tantry – Indií se zvláštní propojení projevovalo od raného dětství. Ještě v předškolním věku jsem se jednou v horkém létě u babičky na západním Slovensku procházel po zahradě s vyschlou rozpukanou půdou a řekl: „Babi, tady je horko jako v Indii.“

V té době mi nikdo o Indii nevyprávěl a televizor jsme ještě neměli. Pak ve třinácti letech jsem v knihkupectví zahlédl Hathajógu od Karla Wernera, hned jsem si ji koupil (aniž bych o józe předtím něco zaslechl, či věděl) a začal denně provádět jógové pozice a rozvíjel schopnost soustředění. Když jsem dospěl a poměry cestu umožnily, vyrazil jsem do Indie. Navštívil jsem ji už nejméně dvacetkrát, ale setkání s tantrou byla jen okrajová, i ve studiu odborných textů k tantře nesměřoval můj hlavní zájem.

Změna přišla až po setkání s Papiou Ghoshal, indickou tantrickou umělkyní žijící převážně v Praze, kde jsme se i poprvé setkali. Seznámil mě s ní Ruda Švaříček, velký dobrodruh a nadšený cestovatel, který mě zve na své nekonvenční objevitelské výpravy do světa. Nekonvenční a nekonfor

mní je i Papia – svým životem i tvorbou.

Charismatická Papia je srdečná, sdílná a tantra prostupuje její život i rozmanitou tvorbu. Svérázná malířka, básnířka, zpěvačka a herečka dělá spoustu věcí a jen tak se nezalekne. Papia zaujala především obrazy, které maluje svojí menstruační krví a spermatem mužů, kterých si váží. V tantře jde o posvátné rituální tekutiny s velikou energií. Netradičním způsobem namalovala už stovky obrazů, které se nacházejí různě po světě. O své práci říká: „Menstruační krví maluji i proto, abych narušila tabu kolem ní. V řadě společností je totiž menstruace považována za něco nečistého. Přitom od pravěku se krev ztotožňuje s životní sílou. Často menstruační krev nanáším přímo na plátno a štětcem pak dotvořím.“

Papia pochází z bráhmanské rodiny z Kalkaty. Maminka ji vedla k tradiční indické duchovnosti a tatínek ji zaujal racionálním přístupem, byl vědec. Jméno Papia zvolili rodiče podle stejnojmenného druhu indického ptáčka, který zpívá před deštěm. Když byla Papia malá, chodili k nim baulové – potulní zpěváci, kteří často žijí v bezdomoví. V jejich písních je symbolickým jazykem skryto tantrické učení. Rodiče dle tradice dávali baulům jídlo a peníze, ale Papie říkali, že tantra je nebezpečná. O to víc však Papiu přitahovala. V Indii se tantriků většinou bojí, myslí si, že dělají černou magii. Papia tajně za bauly a tantriky chodila a učila se od nich. Sama říká: „Někdy jsem jako malá odešla z domova i na několik dní. Fascinovali mě tantrici přebývající na pohřebišti. Sedávala jsem tam s nimi a meditovala. Viděla jsem konec života. Nevěřím v převtělování, nevěřím žádnému náboženství, nemám je ráda. Jediné, co po nás zůstane, je naše práce a obraz v myslích lidí. Věřím v přírodu a její sílu, v Boha, který je i v nás. Tantra pro mě není náboženství, je to osobní cesta k Bohu, poznání sebe sama pomocí vlastního těla. Cokoli je ve vesmíru, je i v našem těle.“ Příběh Papiy se prolíná s Příběhem tantry, díky Papie se dostáváme na neobvyklá místa, poznáváme svérázné tantriky.

Pro nové pojetí života, kde je vše možné, musíme odložit i rozbít všechny dosavadní přejaté a naučené modely, systémy, představy. Od malička nás lidé v našem okolí vychovávají a přesvědčují o tom, co je správné a co ne, co jde a nejde, jak se chovat, jak žít… Pokud nás vedou lidé, kteří jsou vyrovnaní, vnitřně naplnění a šťastní a cítíme, že tímto směrem také jdeme, svou váhu to má. Jestli ne, je dobré hledat změnu. Tantra je velkým pomocníkem v rozbíjení starých struktur, používá i metody a techniky, které jsou na první pohled provokativní, bizarní až nepochopitelné, nepřijatelné, patří sem meditace na pohřebišti, nad lidskými ostatky, pití menstruační krve a další. V tantře je vše povolené, všechny struktury a zákazy boříme, aby vznikl nový svobodný prostor, kde můžeme realizovat cokoli. Avšak s ohledem na sebe i ostatní.

Pro tantru jsou typické i sexuální rituály. Práce se sexuální energií se sice objevuje i v jiných kulturách a dobách, ale pro tantru je specifická. Spojení ve dvojici může být tělesné nebo proběhne pouze v představě, vizualizaci daného adepta. Přítomnost partnera či partnerky si tedy jen představujeme. V obou případech jde o rituály velice složité, vyžadující dlouhou přípravu a vedení učitele. Uvádí se, že ve starých dobách smyslem rituálního fyzického spojení muže a ženy bylo získání směsi spermatu a ženského orgasmického výměšku, menstruační krve, která má stále statut jedinečné obětiny nezbytné pro komplikované rituály. Vůbec zde nešlo o prožitek rozkoše. Aby k ní nedošlo, partnerka byla vybrána z nižší kasty, což bylo jinak nepřípustné, nebo byla stará, mohla to být i matka adepta. Až časem nabývá v tantře význam ženského aspektu, ženského kultu. Stále však nejde o rozvíjení rozkoše, ale o symbolické spojení dvou základních protikladů tvořících náš svět a o prožitek jednoty se zárodečnou všeprostupující energií. Tantrický sex je metaforou hlubšího poznání.

Z dávných dob do současnosti přicházejí dva velké proudy původní tantry – indický ve velké rozmanitosti a stále spíše skrytý, a buddhistický zastoupený dnes zejména v tibetském buddhismu. Díky tibetskému exilu jsou buddhistické tantrické texty i praktiky více přístupné, ale odborné vedení je stále nezastupitelné. V obou proudech jsou jevy podobné i specifické, tantra jako taková má podobnosti i s jinými duchovními směry, v mystické hlubině se všechny duchovní nauky scházejí. Pro tantru je typická revolta, svobodomyslnost, práce s protiklady a všeprostupující energií.

Vměstnat příběh tantry do jednoho byť celovečerního dokumentárního filmu není jednoduché, v knize je prostor větší, ale téma zůstává téměř neuchopitelné, protože v tantře si protiřečí jak praktici, tak i odborníci, vědci. Dnes například mnozí za základ tantry považují kult ženských božstev, který se údajně v počátcích tantry vůbec neobjevuje. Film i kniha chtějí představit tantru v její rozmanitosti a původnosti. Zaměřil jsem se proto na místa, kde tantra žije po dlouhá staletí a vybral osobnosti, jejichž praxe a studium tantry je celoživotní, hluboce nasměrované a jsou vidět i výsledky.“

 

Připravil: Dalibor Demel

Foto: Viliam Poltikovič

Vydalo nakladatelství JOTA