Na internetu jsem vždy nakupovala často a ráda, převážně boty, kabelky, knihy, kosmetiku. Před několika lety se mi podařilo zařídit novou kuchyň, vše od nábytku po porcelán zakoupeno na netu. Teď ale přišla opravdová výzva.

Loni o prázdninách dostal můj manžel Vlasta kreativní nápad: postaví na chatě domek na nářadí, do kterého uloží všechno, co jinak straší na verandě nebo ve sklípku. Do sklípku se navíc nedávno nastěhovala zmije, se kterou Vlasta odmítá sdílet společný prostor. Dlouho to však vypadalo nadějně – že má Vlastík dost jiné práce a na domek zapomněl. Nedávno (po opětovném setkání s hadem) začal znovu zkoumat, jaký materiál a kde nakoupit. Svěřila jsem se s problémem vlastní sestře, která dospěla k závěru, že chce mít švagra ještě nějaký čas živého a že zabrání tomu, aby přišel o život vyčerpáním při stavbě jakési kůlny. Vysvětila mi, že raději zakoupíme domek hotový, že ho zaplatí. Poslala rovnou několik nabídek z internetu. Byly to však spíše zahradní chatky šikovné na bydlení, které by se určitě na pozemek se stávající chatou nevešly.

Rezignovala jsem dočasně na kabelky a boty a jala se monitorovat nabídky kutilských firem, prošla jsem Heuréku, Zboží, různé výrobce zahradních domků. Pečlivě jsem vybírala zejména podle ceny, aby moje sestra nepromrhala životní úspory koupí kůlny na nářadí. Žádný mnou navržený domek se jí ale nelíbil. Vlasta do toho uraženě vykřikoval, že my si se ségrou vybíráme a jemu nic neukážeme. Ujistila jsem ho, že zatím se jedná o předvýběr a jakmile nastane finálové kolo, ukážeme návrhy. Podařilo se mi rovněž pochopit, že domek musí mít sedlovou střechu a okýnka (Ilona) a nesmí být větší než 1,80m x 1,80m (Vlasta).

Ilona se vrátila k firmě, kterou si zjevně zamilovala a trvala na koupi domku Fritz. Ve spojení se jménem domku se mi neodbytně vybavoval mužík v kožených kalhotách s padacím mostem a zelenou hučkou s brkem na hlavě. Fritz se ale bohužel zalíbil i Vlastíkovi, ba dokonce odpovídal požadovaným rozměrům. Vlasta prostudoval webovou stránku a pořídil si nákresy podivných tvarů s kótami. Já jsem místo studia nákresů dočetla nabídku do konce a dozvěděla se, že domek je dodáván na paletě a váží 270 kg. Doprava je zabezpečena těžkým nákladním autem, které může jezdit pouze po kvalitních silnicích se zpevněnými krajnicemi. Takže do zahrádkářských a chatových kolonií, kam vedou polňačky, domek dodat nelze. Kromě toho se při dodání vyžaduje přítomnost 2 fyzicky statných mužů, kteří by 270 kg unesli a z auta vystěhovali. Tím pádem jsme byli opět kde? Silnice končí kilometr od nás, fyzicky statné muže nevlastníme. Rozhodla jsem se hledat jiný obchod, který Fritze dodává, pokud možno s nadstandardním servisem. Situace ale všude stejná – Fritz buď s dopravou vlastní nebo za jiných nesplnitelných podmínek.

Další den opět usedám na zdeformované a již necitlivé hýžďové svaly a hledám jiného dodavatele. Objevuje se řada nabídek, ale při bližším zkoumání se ukazuje, že naší vysněnou kůlničkou nedisponují. Záchrana přichází v podobě firmy, jejíž webové stránky sice fungují mizerně, uvedený e-mail neplatí, jedno ze dvou telefonních čísel neexistuje, ale na druhém čísle se mi ozývá sám majitel. Vysvětluji situaci. Odsouhlasí, že zboží je na skladě a slibuje, že dopravu zajistí po jakékoli cestě až před vrata, silné muže nepožaduje. Má sice budku o pětistovku dražší, ale dopravu v ceně. Celá nadšená diktuji fakturační údaje, odsouhlasím i to, že dodávka bude realizována do dvou týdnů a radostně sděluji sestře i manželovi, že máme objednáno.

P.S. Dnes je to právě 14 dnů, co mi slíbil majitel firmy a zodpovědný vedoucí v jedné osobě, že zavolá a Fritze dodá. Nezavolal. Ač nerada, obětovala jsem část důchodu na telefonický hovor a dozvěděla se, že se nemám vzdávat naděje, jsme v pořadí. Dodání se odhaduje na termín po 26.5. Radostně jsem zajásala, ovšem moje radost pohasla v okamžiku, kdy se tento záhadný muž s podivným přízvukem zeptal, o jakémže domku tu vlastně mluvíme?  Inu, 50 let máme nářadí ve sklepě a myslím, že kvůli takové marginálii, jako je soužití se zmijí, není třeba to měnit.

P.P.S.2 Obě dcery uzavírají sázky, zda nám záhadný muž s podivným přízvukem domek skutečně dodá a kdo jej pak bude stěhovat na zahradu. Místo toho, aby každá dodala fyzicky zdatného zetě, prorokují, že domek budu na zahradu posunovat já pod supervizí Vlastíka a vtipkují o Burlacích na Volze. Na základě zaslané fotografie Klára nadto Vlastu nevhodně rozčílila informací, že co se týče spolubydlícího, nejedná se v žádném případě o zmiji, ale neškodnou užovku hladkou…

Text: Soňa V.

Foto: Austin Lowman na Unsplash