„Jsi necitlivý. Necháváš prkýnko nahoře. Kočka se tě bojí. Práskáš dveřma! V noci chrápeš a nepoužíváš parfém. Pořád nosíš ty sešmajdaný boty! Nechápeš, jak se vedle tebe cítím. Neodpovídáš mi na otázky. A neříkáš mi, jak se cítíš. Nečistíš si zuby!“ vmetla mi Marie. „Nechci tě vidět, dokud v sobě nenajdeš svou vnitřní ženu!“
Marie mi celkem vyhovuje a jsem nekonfliktní typ. Navíc jsem už do ní investoval a to si rozchod rozmyslíš.
Takže jsem sedl ke kompu, zapálil si a zadal do Googlu: Jak najít vnitřní ženu. Po hromadě psychologických knih, které jsem rovnou zavrhnul, protože tolik času nemám, se vynořilo něco, co slibovalo rychlou nalejvárnu. Praktický workshop pro muže, jak najít svou vnitřní ženu. Lektorka přijede, probere to s tebou, vysvětlí ti nejasnosti, vystaví diplom o absolvování, platba předem není nutná. O.K., to by šlo. A ještě budu mít potvrzení pro Mařku.
Lektorka dorazila s kosmetickým kufříkem, brýle, asexuální rolák a džíny. „Uděláme to tak,“ povídá, „že vám vykreslím ve tváři vaši vnitřní ženu.“
„Jako… jak? Jako že mě namalujete?!“
„Vlastně ano. Vytáhnu štětcem z vaší tváře na povrch feminní rysy. Až je nazříte, pomůžou vám pochopit, jak by vypadala vaše vnitřní žena. Během mé práce na sobě zároveň prožijete, jak se cítí žena v této pro ni nejintimnější chvíli, kdy se dotýká sama sebe při líčení. Pocítíte jemnost energie, s níž se ráno otvírá světu.“
To vlastně není tak špatný. Na chvíli si tady schrupnu na židli a až otevřu oči, uvidím, jak bych vypadal jako tranďák, což mě stejně vždycky trochu zajímalo, ale kdybych si od Mařky za tímhle účelem půjčil malovátka, měla by mě za úchyla. Vytasil jsem ze šrajtofle na stůl požadované dva tácy a maskérka vytasila z kufříku svazek štětců s různě dlouhými chlupy. Některé vypadaly jako z jezevce.
Sedl jsem si na kolečkovou židli před zrcadlo, ona mě lehce odtáhla dozadu, aby se mi zepředu dostala dobře k obličeji. Začala nanášením lehkého podkladového krému. „Začneme nanášením lehkého podkladového krému,“ povídá. „Nanáší se dlouhými tahy od kořene nosu přes čelo vzhůru k vlasům a potom dolů k bradě. Nezapomínáme na vlasovou linii kolem obličeje.“ Pracovala mi prstíky ve tváři a mě napadlo, že vzhledem k mému vysokému čelu bude muset do kelímku sáhnout dvakrát. Sáhla. Získal jsem dobrý pocit, že situaci kontroluju a mám dobrý odhad. Ten ostatně tvoří základ jakékoliv empatie.
„Podkladový krém pleť brzy vypije, a tak je načase dodat jí vláhu hydratačním tónovaným make-upem. Roztíráme po pleti stejným způsobem,“ roztírala stejným způsobem. „Někdy se ovšem pleť po nanesení krému leskne, a proto použijeme transparentní pudr.“ Vytasila obří štětec z jezevce a přejela mi s ním přes oči. Už jsem je nechal zavřené.
Následovalo stínování tváří, brady a nosu. Maskérka střídala velikost štětců podle toho, jestli potřebovala zaprášit plochu lícních kostí, nebo zdůraznit kořen nosu či vypíchnout bradu. Vedla u toho ezoterické pindy o proudění ženských energií ze středu tváře do celého těla, ale v podstatě šlo o to, abys na velký fláky vzal velkej štětec a na malý plochy ten mrňavej.
Pak mi kroužila kolem očí lechtivou houbičkou a tvrdila, že nanášením stínů na horní a dolní víčka vlastně ženy simulují ovulaci. „Při ovulaci bývá kůže víc prokrvená, a protože na víčkách máme kůži tenkou, zfialoví a to je ta známka plodnosti, kterou ženy napodobují fialovými stíny.“ Přešla na obočí, že se dokresluje tužkou. Byl jsem na sebe už zvědavý, ale rozhodl se podívat do zrcadla až poté, co mi tvrdým plochým štětečkem nanese rtěnku. „Rty, to je nejcitlivější část ženského těla, jaká je při denním zahalení z ženy vidět. Jaké rty žena má, taková bývá i její vagína. Co je nahoře, to je dole. Některé rty vypadají tence, nesmlouvavě sevřené. Jiné načechraně jako peřiny. A jaká bývá její vaginální nálada, takovou si žena ten den volí kabelku,“ pronášela vemlouvavě. „Takže když ráno sáhne po velké rudé kožené a vyrazí s ní do zaměstnání, každá další žena na ní pozná, že má ten den bojovnou a vyzývavou náladu, je plná smyslné síly… Někdy je možné pro větší svůdnost přidat na rty i lesk,“ slyšel jsem jakoby zdálky, „rty pak působí, jako by si je žena právě olízla. A co je nahoře, to je dole…“ Asi jsem na chvíli usnul, protože mě probudilo vlastní zachrápnutí.
Otevřel jsem oči, lektorka už tam nebyla. Ani její kufřík s nářadím. Ani peníze. Natočil jsem se k zrcadlu v očekávání své ženské tváře. Že se budu chvíli prohlížet a naparovat. Jestli teda nebudu vypadat jako šašek. Ale vypadá to velmi decentně. Vlastně skoro nijak! Se sílícím podezřením se nahnu k zrcadlu: Nikde ani stopa po líčení! Žádná smyslná pusa, žádné kočičí linky a nalepovací řasy. Podvedla mě! Normálně mě vojela jezevcem nasucho! Šeptala mi do ucha ezoterický prasečinky, slibovala, čarovala štětečkem a normálně mě zneužila! Podvodnice! Normálně mě zlomila! Srazila mi sebevědomí! Sebrala prachy! Vošustila, vopustila! V mým vlastním bytě! Copak takhle se má cítit vnitřní žena?!
Text: Sabrina Karasová; Foto: Galvão Menacho/pexels.com