Když jsem začal chodit na střední školu (to bylo v sedmdesátých letech minulého století), měli jsme se spolužákem oblibu v karikturistech. Já jsem si vystříhával a lepil do sešitu vtipy Jana Vyčítala, dalšími našimi oblíbenci byli Miroslav Barták, Michal Hrdý, Vladimír Renčín, Vladimír Jiránek, Neprakta nebo Jiří Slíva. Naopak jsme nesnášeli Bohumila Ceplechu. 

Z těch našich oblíbenců se svým způsobem vymykal Jiří Slíva. Jednak byl jeho humor hodně poetický a jednak také vytvářel grafiky, které jsem toužil mít na zdi. Ta touha se mi splnila o třicet let později. Do té doby jsem si kupoval knihy s jeho kresbami a rád si s nimi listoval, i když jsem je znal už nazpaměť. 

V našich mládeneckých dobách pro nás byli autoři karikatur lidmi, které žijí ve sférách, kam se my, obyčejní smrtelníci nedostaneme. Nedokázal jsem si představit, že je to stejný člověk jako já. Teď už to samozřejmě vím, píšu to jen proto, abych tu navodil atmosféru, během níž jsme k těm lidem vzhlíželi a abych přiblížil, jak významní pro nás byli. 

Prostě i po čtyřiceti letech, během nichž jsem dospěl (haha) je pro mě příležitost vidět naživo Jiřího Slívu dost významná. Proto jsem se nadšeně zúčastnil vernisáže jeho grafik v trochu neobvyklém prostředí – v prostoru soukromého golfového klubu v Berouně. Ty grafiky tam budou k vidění do 20. června a jsou na prodej. Výstavu si uvedl sám autor a jako umělce pro kulturní uměleckou vložku vernisáže vybral sám sebe. Zazpíval pět jazzových písniček s vlastními texty a prokázal nejen smysl pro humor, ale také nadhled, rozhled i přehled nad vším, co nás obklopuje. Vernisáž se konala za přísných protikovidových opatření, což neubralo na skvělé atmosféře a Jiří Slíva svým vystoupením potěšil. Je opravdu radostné vidět někoho s dobrou náladou, která se velice rychle přenesla na všechny přítomné, i když se těsně před zahájením bavili třeba o očkování. 

A ještě jedna dobrá zpráva – na vernisáži představil Jiří Slíva svou knižní novinku Slovu zdar, kterou si můžete koupit i z gauče a potěšit se tak humorem autora bez toho, abyste vylezli z baráku.

Text: Jiří Roth; Foto: autor a archiv galerie La Femme.