„Hej, tam nečurejte!“
Byl jsem běhat a přišlo to na mě u lesíku před panelákem. Otočil jsem se a přes ulici zaznamenal vyholeného chlápka.
„Lidi nechtějí ráno otevřít okno a cítit vaši moč,“ pokračoval.
„Omlouvám se, už to neudržím,“ zasténal jsem a kropil kmen.
Skoro jsem končil, když mě málem porazila rána do zad. Znovu do mě zkusil strčit, ale uskočil jsem a přirazil ho ke stromu. Špičatá suchá větev se mu z hrudníku vynořila celá od krve. Překvapeně chrčel a v rozkroku mu rostla tmavá skvrna.
„To nic, to se může stát každýmu,“ rozloučil jsem se a diskrétně odběhl.

Text: Dalibor Demel

Foto: Sara Kurfeß na Unsplash