Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

 

Majka, česká Cameron Diaz

Majku v žádném klubu najít nemůžete, protože pracuje na vlastní pěst. Těžko odhadnout, kolik je jí let, hádal bych, že hodně přes čtyřicet, ale postavu má jako její mnohem mladší kolegyně. Ovšem to, co je na ní asi lákavé nejvíc, je její obličej. Vypadá totiž jako hollywoodská hvězda Cameron Diaz. Pohybuje se v okruhu nějakých pět set metrů od malého bytu, kam si vodí zákazníky. Ty obvykle klofne v baru v pozdních hodinách, kdy už je jim všechno jedno. Jeden čas jsme měli v oblibě stejný podnik a dost často jsme se potkávali. Když mě poprvé pozvala k sobě, musel jsem odmítnout, neměl jsem u sebe hotovost. Podruhé jsem měl namířeno jinam, ale potřetí už jsem přikývl a následoval ji do noční temnoty. Kráčeli jsme spolu městem, ona zavěšená do mého rámě, skoro jako bychom k sobě doopravdy patřili. Zastavili jsme před starším domem s velkými dveřmi. Cameron – tedy Majka – vytáhla z kabelky historický klíč a odemkla. Vystoupali jsme do druhého patra. Kuchyňka s velkým stolem uprostřed, koupelna tak akorát na sprchový kout a pak už jen hostinský pokoj. Okna zahalená těžkými závěsy, široká postel a toaletní stolek se zrcadlem. Příjemně to tu vonělo a bylo tu trochu přetopeno. Majka mi nabídla víno a nějaké keksy a odešla do koupelny. Vrátila se za chvilku v plyšovém županu. Samozřejmě v růžovém. Měla moc hezké nohy na to, že nebyla moc vysoká. Když mě míjela, pohladila mě lehce ve vlasech a sedla si ke stolu naproti mě. Zapálila si cigaretu, nalila si víno a rukou lehce rozhalila župan, až se objevil žlábek mezi prsy. Opřela se a zadívala se na mě: „Půjdeme vedle?“ Šel jsem se také osprchovat. Půjčila mi pánský župan. Přemýšlel jsem, kolik mužů už ho mělo přede mnou na sobě. Byl ale čistý a voňavý, tak jsem se ani nezdráhal vzít si ho na sebe. Když jsem vyšel z koupelny, zvedla se ze židle, vzala obě sklenky s vínem a zamířila ke dveřím ložnice. 

Z Majky se vyklubala mimořádně citlivá hostitelka. Měl jsem pocit, že dokáže přečíst, po čem toužím, aby to vzápětí učinila. Bylo už po třetí ráno a mně se vůbec nechtělo odcházet. Řekl jsem to nahlas. „Tak tu zůstaň, jestli chceš,“ vyzvala mě a já zůstal. Ráno mi dokonce připravila snídani. Když mi servírovala hrnek čaje, s úsměvem pronesla, že se už hodně let neprobudila v bytě s mužem. Měla známosti, ale jen v jednom případě bydleli společně. Od té doby už nikdy s nikým. Děti mít nemohla a když nastoupila dráhu profesionální společnice, táhlo jí už na čtyřicet. Pochvalovala si, jak je výhodné vybrat si zákazníka sama. V podniku vždy pozorovala mužské osazenstvo a většinou si vytipovala toho, kdo jednak kývl na její nabídku a jednak se nechoval jako hovado. Zajímalo mě, kolik si takto vydělá, ale jen s úsměvem zavrtěla hlavou. Když jsem dopil čaj, uklidila hrnek a otočila se ke mně: „Měl bys už jít. Potřebuju být zase chvíli sama.“ Nikdy jsem už u Majky nebyl, i když jsme se ještě několikrát potkali. Už mě ale nikdy nepozvala, jenom se ke mně vždy srdečně hlásila.

Text: Jiří Roth
Foto obrazu: tuttartpitturasculturapoesiamusica.com
Ikona: Mužská věc