Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

 

Hotel Gertha: Kdo ví, ten ví

O specifických službách hotelu Gertha jsem se doslechl z více zdrojů, takže jsem je i já chtěl vyzkoušet. Zavítal jsem tedy na recepci: „Mohu navštívit vaše zdravotní fitness centrum?“ Recepční se mě s naučeným úsměvem zeptal na číslo pokoje. Když jsem přiznal, že nejsem ubytovaný, omluvil se, že jde o službu pouze pro ubytované. Hned další týden jsem si objednal pokoj na celý víkend. K večeru jsem se opět ptal recepčního – byl tu jiný než posledně – na zdravotní fitness centrum. Oznámil jsem mu číslo pokoje. „Bohužel pane, v ceně vašeho pokoje nejsou tyto služby zahrnuty.“ Odvětil jsem, že si rád připlatím, ale byl neoblomný. Nejde to a u kterého pokoje tyto služby jsou, není oprávněn informovat. Celý víkend v čudu. Šel jsem alespoň do baru na drink, když už vyhazuju peníze za zbytečný pobyt. 

V baru byli dva arabové a jeden starší pár, evidentně opravdoví turisté. Barman stál otočený zády a usilovně míchal ve velké sklenici nějakou rudou tekutinu. Vzpomněl jsem si na své tříměsíční barové období: „Brusinky?“ ukázal jsem znalecky očima na sklenici. Usmál se: „A trochu klikvy.“ Objednal jsem si jacka a chvilku jsme se bavili o přísadách do koktejlů, které si každý barman vyrábí sám. K baru přišla vysoká dívka s uhlově černými vlasy. Barmanovi říkala Honzo a chtěla po něm dvojitýho bechera, protože toho nějak moc spolykala. Kopla ho do sebe a bez placení odešla. Honza udělal pod pultem někam čárku a vrátil se ke svému jedinému hostovi. Zariskoval jsem: „Dáma z fitka jde do práce.“ Zasmál se a nalil si vodku. Byli jsme kamarádi. 

Asi o dva týdny později jsem si objednal přes internet a podle pokynů barmana znovu pokoj. Vypočítal jsem si, že by na recepci měla být směna, která mě ještě neznala. Když mi pak barman předával kartičku od pokoje, přidal ještě jednu. Byla stylově černá se zlatým okrajem a jakýmsi symbolem uprostřed. Až později jsem v něm vyluštil hindustický symbol penisu. „Dnes je zdravotní fitness centrum výjimečně otevřeno až od osmi, omlouváme se,“ oznámil mi tichým servilním hlasem. Nijak mi to nevadilo. Útroby se mi chvěly vzrušením a netrpělivostí. Musel jsem se hodně přemáhat, abych svůj příchod do zdravotního fitness centra odložil na co nejpozději. I barman Honza mi prozradil, že před desátou tam chodí jen angličtí burani, kteří pak ještě chtějí stihnout noční alkoholový tah Prahou.

Konečně. Konečně jsem vešel do zdravotního fitness centra. V hlavě mi okamžitě naskočila scéna z filmu Caligula, kde vojáci obšťastňují manželky senátorů. Tři sály propojené v jeden obrovský prostor, velký bazén a pět vířivek, od nejmenší pro dva až po obrovskou pro patnáct lidí. A úplně vzadu sauna se zamlženými dveřmi. Zbytek prostoru zaplňovala různě velká lůžka, zčásti obsazená. Hned u vchodových dveří stála obrovská lednice s nealko nápoji a se šampaňským. Vedle lednice police se skleničkami a zásobníkem ledu. Jakýsi muž s obřím břichem si nabral do dlaně několik kostek a rozverně je házel po trojici těsně propojených lidí do vířivky. Nemohl jsem uvěřit, že jsem účastníkem něčeho takového. Nalil jsem si kolu a postával co nejméně nápadně stranou, abych se nějak zorientoval. Dopil jsem, odhodil ručník z beder a nahý vlezl do bazénu. Asi za deset vteřin mě ovinul pár rukou kolem krku. V tu chvíli jsem si uvědomil, že zdravotní fitness centrum je otevřeno jak mužům, tak ženám. Téhle bylo hodně přes padesát a voda jí trochu rozpila černou časenku. Mluvila německy a dýchala mi zblízka do obličeje. Bylo mi jasné, jak se přijímají ženy, ale netušil jsem, jak se odmítají. Rozpačitě jsem se rozhlížel kolem. Ona se rozesmála, pustila mě a odplavala ulovit si někoho jiného. Podle všeho tu panovala velká tolerance. 

Česky tu mluvilo jen pár lidí. Když jsem si šel později znovu pro pití, srazil jsem se u lednice s baculatou umělou blondýnou s uslzenýma očima. Její datum narození už na první pohled spadal hodně daleko do minulého století. Ani neměla snahu cokoli na svém těle zakrývat. Oslovil jsem ji. Byla asi v nějakém nešťastném rozpoložení, protože se okamžitě rozpovídala. Patří do kategorie zelených vdov a hledá tu naplnění, které doma nenachází. Dáma ze zlaté klece si několik let platila gigoly i milence, ale ti jí za své peníze nedávali to, po čem tolik toužila: něhu a lásku. Paradoxně právě tohle zažívá nejintenzivněji tady v hotelu Gertha. Jezdí sem na „pravidelná sympózia“ dvakrát i třikrát do měsíce už rok. A vždy tu narazí na někoho, s kým jde pak pokračovat na pokoj, a tam si dopřejí chvilky něžného objetí. Se smutným pohledem mi vyprávěla o svých touhách, a pak na mě upřela své velké unavené oči. Bylo mi jí líto. S vědomím toho, že zítra sem mohu přijít znovu, jsem se pohledem rozloučil se všemi těmi krásnými dívkami pohybujícími se po zdravotním fitness centru, a zbytek noci strávil u ženy, která měla vše, ale chyběl jí milující muž.

Text: Jiří Roth
Foto obrazu: rivagedeboheme.fr
Ikona: Mužská věc