Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

 

Máša, virtuózka na ruční práce

Celé to místo na mě působilo jako nějaký tajný bar v Americe v době prohibice. Z ulice se muselo vejít do dvora, na jehož konci vedly prosklenné dveře do kavárny. V kavárně u jednoho stolku seděla babička s vnučkou, kterou krmila šlehačkou z ovocného poháru, u dalšího stolku spolu vrkali kluk s holkou, u dalšího dvě dámy důstojného vzhledu, na talířcích dortík a u talířku dvojku bílého. Došel jsem k pultu a pravil, že jdu za Mášou. Paní u pultu vytáhla ze šuplíku velký diář a podívala se do něj. Pak mrkla na hodinky a oznámila mi, že bude volná za dvacet minut. Posadil jsem se ke stolku a dal si mátový čaj a rakvičku se šlehačkou.

Když přišel můj čas, prodavačka na mě pokývla a nasměrovala ke dveřím v pravém rohu kavárny. Otevřel jsem je a sešel po schodišti do podzemí. Tam už na mě čekala Máša. Malá, trochu silnějších boků, vlasy barvy slámy ostříhané nakrátko. Šel jsem za ní dlouhou chodbou, do níž ústily několikery dveře, nad nimiž byly poplachovky. Zabočila do otevřených dveří a uvedla mě dovnitř. Masážní lehátko, těsně vedle sprchový kout a malá vířivka v pozadí. Bylo tu teplo a voňavo. Máša si svlékla župan a odvelela mě do sprchy. Mluvila málo, protože si nebyla jistá svou češtinou. Ukrajinka, která přijela na prázdniny pomoc své matce, která tu pracovala už dvanáct let v úklidové firmě, a už tu zůstala.

Vystudovaná muzikoložka, která krátce dokonce hrála v orchestru na violu. Jenomže hudebnic je hodně a práce málo, tvrdila, a zařídila si živnost. Její kamarádka je ta prodavačka v kavárně, Češka, která si pronajala nebytové prostory v činžáku svého otce. S jeho svolením pak holky přebudovaly sklepy na uhlí v malé šmajchlkabinety, které pronajímají dalším zájemkyním o tuto práci. Máša si nechala jeden a přijímá v nich ty své klienty. Většina klientely sem chodí po předchozím objednání, je tu i místnost, kam se můtete zašít za menší obnos se svou milenkou. Když sem někdo zavítá z ulice, obykle nečeká dlouho a nějaké děvče se ho ujme, ale musí brát tu, která je volná, na výběr moc nemá. Máša mi prozradila, že je tu větší frekvence hostů přes den než večer či v noci. Chodí sem prý i někteří muži pravidelně místo oběda o polední pauze. Z kavárny si mohou objednat sendvič a něco k pití, takže se do práce nevracejí hladoví. Celou dobu, co jsme si povídali, jsme seděli s Mášou ve vířivce. Příjemně rozehřátý a provoněný koupelovou solí jsem se položil na lehátko a Máša mě začala lehce masírovat. Pověsti o jejích obratných rukách nelhaly a být to po desáté večer, přidal bych ještě pár dalších pikantností. Takhle jenom mohu poradit každému, kdo se tam vydá, aby chtěl Mášu.

Text: Jiří Roth
Foto obrazu: tuttartpitturasculturapoesiamusica.com
Ikona: Mužská věc