Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

Karin

Prakticky si nepamatuju, kdy a kde jsem se se kterou dívkou setkal, ale Karin si pamatuju naprosto přesně. Teda nepamatuju, ale stačí si zjistit, kdy se hrálo mistrovství Evropy ve fotbale ve Švýcarsku, a vím, že to bylo v roce 2008. A taky vím, že s Karin jsem se potkal 6. června toho roku. Procházel jsem poloprádznými chodbami svého oblíbeného podniku a neviděl žádnou ze známých tváří. A z těch nových to byly většinou cizinky. 

Karin postávala ve dveřích a vyzývavě se na mě usmívala. Zastavil jsem se u ní, ačkoli nebyla rozhodně můj typ. Byla malinká a drobná, v obličeji jako školačka. Když jsem se zeptal, kolik jí je, rozesmála se. Čtyřiadvacet. A tuhle práci dělá už čtyři roky. A letos poprvé si pojede vydělat do světa. Do Švýcarska – zítra tam začíná mistrovství (proto vím, že to bylo šestého června, jelikož mistrovství podle wikipedie začalo o den později). Karin vlastně ani nepracovala v Praze. Byla z Moravy a cestou strávila jednu noc v Praze, aby zjistila, jak to tam chodí a taky aby si vydělala nějaké peníze na cestu. A protože většina holek už do Švýcarska odjela, byl také podnik skoro prázdný. A proto i měla hodně klientů. Byla moc milá, ale nechtěla si povídat, protože jí odrazuju zákazníky. Zaplatil jsem jí půlhodinu a zavřeli jsme za sebou dveře. Ve skutečnosti byla tahle školačka hodně zkušená, ale také bezprostřední, takže jsem se nakonec náramně pobavili. Slíbila, že hned po Euru se na chvíli usadí v Praze, ale už jsem ji tam nikdy neviděl. Možná změnila podnik, nebo se jí ve sportovním prostředí natolik zalíbilo, že provází fotbalové turnaje dodnes – tedy jestli jí za těch třináct let tělo příliš nezestárlo.

Zaznamenal: Jiří Roth; Obraz: malba na zdi z Pompejí