Zeptala jsem té, co si mě po ránu prohlíží v zrcadle-odrazu, jaké lekce si připočetla za poslední rok, kdy jí provází realita jiná, než kterou dříve znala, kterou prožívala, na jejíž sukno vyšívala své plány a sny…

Ušklíbla se na znamení, že počítat má dáti-dal už její zkušenostní kategorii nesluší, ale pak se přeci jen zamyslela:

Naučila se neplánovat, nechat to koňovi (nebo covidovi?), stejně se z plánovaného stávalo nerealizovatelné, a to nikomu na náladě nepřidá.

Zjistila, že i samota „jí sluší“ a že trávit 80 % času doma, nemusí být peklo, ale je to přesně takové, jaké si to udělá.

Pochopila, co pro ni znamená svoboda, fyzicky a doslova a i to, že se nezadusí po deseti minutách v roušce, ale až po šedesáti (a to, že na kole se v ní vybourá, protože neuvidí na patník).

Objevila několik nových venčících okruhů ve svém rajónu, udělala si z nich v hlavě seznam dle časové a terénní náročnosti a navázala letmé kontakty s některými novými pejskaři.

Index štěstí jejího psa se posunul na stupnici o několik příček. Aby ne, když panička nikde netrajdá a když už trajdá, tak s ním.

Našla v sobě kulinářský talent a nečekaně rozšířila paletu home-made chutí a vůní.

Zjistila, že nejkrásnější výhled je ten z okna jejího obýváku a nejvěrnějšími parťáky mohou být i vzrostlé borovice, proměňující svůj půvab dle ročního období.

Uznala, že s tím malým velkým mužem, se kterým sdílí společnou domácnost, se dá občas i rozumně promluvit, sdílet kvalitní společné chvíle u jídla či netflixu a debatovat na řadu nevídaných, dříve tabuizovaných témat.

Naučila se obsluhovat celou škálu videokonferenčních pomůcek a zjistila, jaký účes, úhel nebo pozadí nejlépe funguje v online komunikaci.

Zanalyzovala dokonale pro a proti všech top hodnocených seznamovacích platforem, aby se ujistila, že žádná z nich ji bohužel nedovede k lásce jejího života.

Srovnala si hodnoty a neváhala profesně přeskočit ze světa, kde růst růstu hraje prim tam, kde klíčem k úspěchu je konat dobro.

Naučila se „říkat DÍKY za každé nové ráno“, modlit se za své blízké i vzdálené, pravidelně cvičit, zhluboka dýchat a neztrácet hlavu kvůli kravinám (s jistou výlukou okolo pms).

Zkusila si, jaké to je obcházet pravidla, se kterými nesouzní a nést za to odpovědnost.

Už taky ví, jaké nevídané štěstí může pramenit jen z faktu, když se celá, opravdu celá rodina, sejde u jednoho stolu.

Zažila vícekrát pocit, kdy otevře ráno skříň a zjistí, že má na sebe víc věcí, než je schopna unosit a jak chutná život v legínách a tričku na tisíc způsobů.

Uvědomila si luxus oběda v restauraci, návštěvy sauny či jakékoli kulturní události.

Už ví, jak chutná úplné ticho a zpětně dokáže ocenit nejosvícenější investici minulého roku, kterou byl nákup oversize houpačky na terasu. Pokud teploty nepadají pod bod mrazu, prakticky z ní nevylézá.

Objevila kouzlo spirituálních podcastů, obohatila spotify o nová alba dle aktuální nálady, přečetla mnoho nových i staronových titulů.

Bez rouhání přišla na to, že má asi slušnou imunitu, když kolem ní s jistotou již několikrát prošel covid a byl spolehlivě odražen.

Jestli za ten rok zmoudřela? To by bylo odvážné tvrzení. Ale zrcadlo, ty víš, že každá lekce se počítá a tahle covidová zvlášť. Protože ji donutila přemýšlet a dívat se dál, až za ten odraz.

Text a foto: Anna D.