Někdy si říkám, že mám fakt dispozice k tomu, abych se stala mediátorem. Nesmírně ráda sleduji komunikaci ostatních a monitoruji, jak a proč v daném momentě dochází k nejrůznějším šumům v komunikačním kanále. Ty se poté snažím napravit – vkládám se do dialogu a vysvětluji oběma stranám, co u toho druhého přeslechli, proč si nerozuměli a jak tomu příště předejít. Profil mediátor mi vyšel i  v několika osobnostních testech. Potěšilo mě, že se tento můj „talent“ potvrdil i formálně a kdybych nebyla líná vystudovat mediátorský kurz, možná bych ještě udělala kariéru v novém oboru?

Někdy se ovšem vyplatí nechat věci kolem jen tak plynout. Jako před časem, když jsme přijeli za rodiči na návštěvu do rodných Sudet. Moje sestra, význačná pražská obchodní právnička, se s otcem usadila na zahradě pod pergolou a jala se mu u kafíčka sdělovat novinky z byznysu a z hlavního města. Tatínek je na svoji mladší dcerku jaksepatří pyšný a veškeré informace z velkého světa hltá s nadšením. Drobnou komplikací je, že co pamatujeme, je lehce nedoslýchavý a byť dostal špičkové naslouchátko, používá ho velmi ledabyle. Jestli s ním slyší líp nebo hůř, se nám dodnes nepodařilo zjistit.

Aby Kateřina na tatínka tentokrát udělala obzvláštní dojem, oslnila jej informací, že se jej chystá vyvézt i s maminkou na dovolenou do zahraničí:

Otec: „A kam že nás to teda vezmete na tu dovolenou, Kačenko?“

Sestra:„Do Rakouska, tati, do Attersee. A pojedeme se tam odtud podívat i do Berchtesgadenu na Orlí hnízdo…tam se ti bude moc líbit.“

Otec, vášnivý milovník dějin 2. světové války, pokývá hlavou, ale kupodivu tak nějak nepřesvědčivě. Usrkne kafíčka, zakrojí do moučníku a chvíli hledí do dálky.

Po 10 minutách. Otec, směrem k sestře:

„Kačenko, a jsi si jistá? Fakt chceš jet na to Čapí hnízdo? Zrovna ty?!“

Sestra, směrem k nebi:

„Ty vole!!! Člověk mu koupí naslouchátko za 40 tisíc! Mercedes mezi naslouchátky! A všechno marný…“

Text: Klára V.

Foto: Julian Ackroyd na Unsplash