Terapeut a automobilový závodník Jiří Vacek o tom, jak experimentoval s drogami a opil se po bouračce na Rally Bohemia. Dnes pomáhá v boji se závislostmi ostatním.

Jiří Vacek, terapeut a ředitel terapeutické pobytové kliniky NEO Centrum ochutnal alkohol už ve třinácti letech. Díky závodní kariéře svého strýce Jana Klokočky se také od malička pohyboval v prostředí závodních aut, později i sám závodil (2007–2010) v MMČR v Rally. Zvědavost ho však již dříve vedla i k účinkům různých návykových látek, experimentoval s nimi dlouho a na vlastní kůži. Už tehdy ho zajímalo, co droga dělá a stav po jejím užití. Teprve později si uvědomil, že je v bludném kruhu, ze kterého vede těžká a dlouhá cesta. Ani láska k autům a závodění nestačila. Až při léčbě v roce 2010 zjistil, že ho mají drogy v moci a jediná cesta je abstinovat úplně od všech návykových látek. Když viděl sílu skupinové terapie, rozhodl se, že vystuduje psychoterapii a bude se jí věnovat. Po ukončení studií dostal možnost pracovat v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Během té doby už pracoval i v privátní ambulanci. Dnes abstinuje třináct let.  

Někde jsem četla, že dřív přežívaly jen „silné kusy“, dnes díky lékařství na vysoké úrovni přežívají všichni, ale to, co nás dohání, je právě psychika, co si o tom myslíte?
Jde o to, co si představujeme pod pojmem „silné kusy”. Pojem Psychika je odvozena od řeckého psyché – duše. A stav naší duše, také její bolesti, může být jeden z momentů, který nás, jak říkáte, dohání. A pak je nezbytné se do duše podívat a zjistit, co nás to dohání. K tomu je pak potřeba notná dávka odvahy, času, porozumění a sebelásky. To může vést potom k větší psychické a duševní odolnosti, schopnosti se vyrovnat se zátěží, rozpoznat hranici únosnosti, co ještě zvládnu a co už ne.

Lidstvo si teď prochází zajímavým obdobím. V Evropě skončila doba „klidu“ a najednou se v rychlém sledu událostí objevila řada momentů, která naši psychiku velmi ovlivnila a ovlivňuje. Vnímáte tu změnu u vás v ordinaci během posledních tří let?
Určitě vnímám dobu před, během a po covidu. Kdy přišel doslova útok na naši psychiku. Doba covidová urychlila řadu psychických problémů a kvůli tomu, že lidé zůstali doma mimo zaběhlý tok běžného života, došlo k urychlení nejenom závislostí, ale také velký nárůst úzkostí, depresí a dalších obtíží. Téměř každý klient na naší klinice zmiňoval dobu covidu jako velký urychlovač či spouštěč problémů, kvůli kterým se ocitl právě u nás v NEO Centru. Potom i obtíže spojené s proděláním nákazy jako brain fog (poruchy poznávacích funkcí mozku – pozn.red.), poruchy čtení, poruchy zraku, poruchy spánku a tak dále.

Jako terapeut máte osobní zkušenost se závislostí, přiznáváte, že jste začal s alkoholem velmi brzy. Jak je možné, že člověk přestane mít tu pomyslnou záklopku?
U mě pomyslná záklopka nebyla nikdy. Jen jsem o tom nevěděl a pořád ji hledal a nechápal, jak je možné, že zrovna já ji nemám a ostatní ano. Až po dlouhé době, když jsem se závislostí skončil až v léčebně, jsem zjistil, že jsem hledal něco, co tam nikdy nebylo a nebude. Hrozně se mi tehdy ulevilo, když jsem připustil, že jsem závislý.

K automobilům a závodění jste se dostal poměrně brzy díky svému strýci, který obchodoval s auty. Nejdřív jste jen pomáhal, pak ale přišly i závody. Dokonce jste byl desátý na mistrovství republiky na Rally Šumava. Dostal jste se až k závislosti na adrenalinu? A je to vůbec možné?
Závislý můžeme být na čemkoli, tedy i na adrenalinu. Záleží na tom, jak nám závislost škodí v našem běžném životě. U mě bych spíš řekl, že to byl extrém, ve kterém jsem se pohyboval. Jak v alkoholu a jiných drogách, tak v rychlosti v autech, na motorkách, seskoky s padákem, potápění ve velkých hloubkách. Prostě nahoru dolů. A to byl adrenalin, to mi věřte.

Jak se ve vašem životě pak objevila závislost na návykových látkách? Vy jste sportovec, není pravda, že sportovci jsou vůči drogám a alkoholu méně náchylní?
Já mám více méně zkušenost, že právě sportovci jsou k alkoholu a drogám náchylnější. Extrémem ve sportu pak nahrazují často extrém právě v podobě návykových látek. Býval jsem velký extrémní sportovec a díky třeba kulturistice jsem se dostal i k zakázaným prostředkům, anabolickým steroidům. Pak už byl jen krůček k dalším návykovým látkám, které zvyšovaly výkon nejenom na tělesné úrovni, ale i na úrovni psychické.

Pomohla vám auta a závodění se od drog odpoutat, nebo to bylo naopak?
Trochu jsem čekal, že mě rallye odpoutá od tvrdých drog, ale opak byl pravdou. Třeba po havárii při Rally Bohemia jsem se opil a okamžitě pak vrátil k užívání. Byl jsem kvartální uživatel, takže jsem dokázal být třeba i půl roku bez alkoholu a drog, ale pak… Pak to byl sešup.

Jak vás napadlo, že osobní zkušenost se závislostí můžete proměnit v pozitivum a začít pomáhat lidem?
Já jsem nějak postrádal v životě smysl, nevěděl jsem dlouho, čím chci být a co vlastně chci dělat. Podnikal jsem, vydělával, ale nějak mi to nestačilo. Díky závislosti jsem našel směr, co chci dělat – pomáhat druhým. A to mě navedlo i ke smyslu života. Díky zkušenostem, kterými jsem na cestě do nezávislosti prošel, můžu dnes mnoha lidem zachránit život, a to mě velmi naplňuje a těší, i když to je práce velmi náročná právě na psychiku.

Práce je vám tedy stále i osobní terapií, nebo spíš zkouškou?
Jsem velice vděčný za práci s klienty. Často mi sami ukazují perspektivy života a aniž o tom vědí, učím se i já od nich. Je to mimo jiné nekonečný proces učení, a to mě naplňuje. 
Osobní terapii mám, ale se svým terapeutem – totiž terapeutkou. A té povídám zase já a ona mě poslouchá, a to je balzám na duši. Tím, že jako sám závislý jsem v kontaktu se závislými klienty, tak se dá říci, že je to určitá forma doléčování. Ale také zkouška mé abstinence, protože jsem velmi blízko tomu utrpení, které jsem před lety sám prožíval, a je někdy docela náročné to ustát.

Na jakých principech funguje léčba v pobytových klinikách NEO Centra?
Základními principy jsou diskrétnost, anonymita, kvalitní terapeuti, individuální přístup a nadstandartní služby… Důstojné a příjemné prostředí, které nabízí pomoc na životních křižovatkách. Potvrzuji, že to nejsou prázdná slova nebo nějaká hesla. Pokud se chce většina závislých léčit, uvítají spíš rodinné prostředí a pečující přístup. Narozdíl od běžných léčeben máme v programu daleko více psychoterapie – skupinové i individuální. Klienti se také učí meditaci Vipassana, která jim pomáhá dostat se do kontaktu se sebou samými.

Kdo se nejčastěji na NEO Centrum obrací?
Nejčastěji se na nás obracejí klienti, kteří chtějí právě důstojné rodinné prostředí, kvalitní péči mimo státní zařízení, anonymitu a nebýt nikde v systému.

Čím je NEO Centrum jiné?
Jiné je právě přístupem k člověku. Už jen oslovení klient nebo pacient hodně napovídá. Je jiné prostředím, počtem odborníků vs. počtem klientů, kterých máme na každé klinice maximálně deset. Podporujeme naše klienty v další kontinuální práci na sobě a účasti v podpůrných skupinách jako jsou například Anonymní alkoholici či Anonymní narkomani. Naší výhodou je multidisciplinární tým a tím i multidisciplinární přístup. Kombinujeme psychoterapii s psychiatrickou medikací, když je třeba, v týmu máme kromě psychologů a psychoterapeutů samozřejmě i adiktology, psychiatra, internistu, ale i další kolegy s osobní zkušeností se závislostí, využíváme a integrujeme různé terapeutické postupy včetně neverbálních technik či práce s rodinným systémem. Výhodou také je, že máme ambulantní kliniku, kam je možné chodit po pobytové léčbě na doléčování a která může sloužit i pro rodinné příslušníky. Léčba sama je totiž je začátek procesu.

Dnes vlastníte několik vozů Porsche, snad přes deset. To už je slušná sbírka. Závodíte s nimi nebo si je jen tak hýčkáte?
Auta, vůně benzinu, Porsche… To je prostě vášeň a splněný dětský sen. Už nemusím lítat 160 km/h mezi stromy, ale dnes se rád projíždím při setinových rallye, kde se nejede na rychlost, ale na přesnost. Sbírku jsem tvořil právě v době ranné abstinence, trochu jsem na tom nakupování taky „ulítnul“, takže jsem vytvořil jedinečnou sbírku transaxle modelu Porsche, a ta čítala v době plné krásy asi čtrnáct aut. Dnes jsem ji už velmi ztenčil, protože toho bylo opravdu moc a nedělal jsem nic jiného než startoval, dofukoval, servisoval, převážel, odvážel a tak. Nechal jsem si několik vzácnějších kusů, třeba Porsche 911 RS a Targa S z roku 1973 a 1977, se kterými se právě setinových rallye účastním. A hýčkám si je taky, to je jasný! Rád jezdím s dcerami nebo sestrou, které mi dělají na střídačku spolujezdce, a to je radost. Nejbližší podnik je South Bohemia Classic rally v září na jihu Čech, přijeďte se podívat!

Text: Hana Tietze
Ikona: MV a Jiří Roth
Foto: Terapeutická klinika NEO Centrum a archiv Jiřího Vacka