Vracel se domů rázným krokem.Vnitřně rozechvělý jako podzimní list, ale spokojený jako někdo, kdo konečně dospěl k zásadnímu rozhodnutí. Rozhodnutí, které všechno změní. Už bylo dost všech kompromisů. Dost lží, dost pohádek, dost her na schovávanou. Je to ona, se kterou chce být a stojí mu za to, aby to udělal. Aby se rozvedl. Vlastně mu to bylo jasné od prvního setkání. Když se loučili, tak ji místo kamarádského pozdravu rovnou políbil. Nesmírně ji to rozhořčilo, ještě teď se mu ta chvíle vybavuje…jak byla roztomilá, když se v podzemní garáži nákupního centra od něho odtrhla, otočila na podpatku a odkráčela spěšně a nasupeně ke svému parkovacímu místu. Zůstal stát a sledoval ji s něhou v oku, než nastoupila a její auto zmizelo u výjezdu.

Od té doby na ni myslel neustále. Bombardoval ji textovkami a telefonáty. Nepřestal ani na plánované zaoceánské dovolené, kam se záhy odebral se svojí ženou. Z hotelových pokojů pod různými záminkami scházel do lobby, aby nebyl přistižen při komunikaci s ní. Při všech příležitostech se vzdaloval od své spolucestující, aby ji aspoň na chvilku slyšel…

Když se z cesty vrátil, ponořili se spolu do víru zakázané lásky. Trvalo to týdny, možná měsíce. Nosil jí dárky, vymýšlel záminky pro společné chvíle, předal jí ručně psaný dopis, kde jí vylíčil své city a nazval jí Osudovou. Společně cítili, že je to oba semlelo víc, než plánovali. Plánovali?

Vyběhl schody, srdce mu tlouklo, adrenalin stoupal, pot stékal po zádech. Odemkl dveře svého bytu a našel tam svoji ženu.

„Musím ti něco důležitýho říct,“ vyhrkl hned v předsíni, aby už nebylo kam uhnout. Otočila se a pohlédla mu klidně do očí.

„To já taky.“

Ztichl nebo spíš ztuhnul – na znamení, že jí dává přednost.

„Jsem těhotná. Muselo se to stát na té dovolené, lásko. Nechtěla jsem ti nic prozrazovat, než to bude jisté.“

Zkameněl.

„A cos mi chtěl ty?“

…

Text: Anna D.

Foto: Dima Pechurin na Unsplash