Lidé dotleskali a populární zpěvák rozdával autogramy. Postavil jsem se do fronty, takhle zblízka jsem ho viděl po třiceti letech.

„Vaše písničky mají pořád sílu,“ podal jsem mu fotku.

„Po revoluci nám dodávaly naději, hodně klukům z útvaru. Jak jste to znovu rozjel.“

„Aha, starý voják…“

„Druhá správa, u státní.“

Podíval se na mě a zamžikal na zbytek fronty.

„Asi jste zapomněl, já seděl přes chodbu od majora Krejčího. Krycí jméno Skřivan jsem vám vymyslel já.“

„Prosím vás, musíte zrovna tady?!“

V očích měl strach
 a křivdu, ale chlap za mnou mi poklepal na rameno: „Tak už se nevytahujte, čekáme.“

Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel

Foto: Israel Palacio na Unsplash