Bloumal jsem po anglické pláži, v listopadu, k večeru, jako smažič hranolků z Východu jsem měl nárok na jeden volný půlden v týdnu. A pak – zaleskla se v písku. Láhev se vzkazem. Měl jsem ji za klukovskou legraci, ale když jsem rozbalil ruličku, pochopil jsem svou šanci. Stálo tam jméno jachty, datum ztroskotání a poloha.

„Domorodci jsou O. K.,“ pokračoval ten člověk. „Hodně rybaříme, šukáme, a když prší, sedíme v chatách a kouříme.“

Následovala pasáž o stesku po domově a prosba. Přitáhl jsem si kapuci, roztrhal list na kousky a hodil je do vln. Zachránit někomu život je nádherný pocit.

Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel